Čestné občanství mělo ale v Milevsku starší, než jen porevoluční tradici. V dokumentech Milevského muzea se nachází informace o udělení čestného občanství JUDr. Bedřichu, knížeti ze Schwarzenberku z 24. července roku 1911. Ředitel muzea Vladimír Šindelář připomněl, že zdroje ale nemusí být úplné, k tomu slouží spíš archivy. Milevské muzeum má k dispozici informaci, že 10. ledna 1941 byl zbaven čestného občanství Gustav König, židovský továrník z Vídně, velký příznivec města Milevska, který za časů první republiky daroval 30 000 Kč na elektrifikaci města. Kdy se čestným občanem stal, to zjištěno není. Čestnými občany museli být dříve jmenováni i prezidenti T. G. Masaryk a Edvard Beneš, neboť jim město 13. ledna 1946 čestné občanství obnovilo. A 31. října téhož roku udělilo čestné občanství i předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi, jeho náměstku Zdeňku Fierlingerovi a strahovskému opatu Bohuslavu Jarolímkovi.
Z novodobých aktů je patrné, že 28. října 1997 bylo uděleno čestné občanství Hansi Siegenthalerovi, starostovi švýcarské partnerské obce Münchenbuchsee. Toto čestné občanství bylo uděleno na návrh milevského Spolku pro rozvoj spolupráce.
Další čestní občané tedy nebudou následovat, minimálně do vzniku nové vyhlášky – pokud vůbec vznikne. Podobné akty se ukazují poplatné době a obce jsou spíš rády, když na tyto jejich kroky historie zapomene. Tak jako když v Milevsku 26. října 1942 zastupitelé jednohlasným rozhodnutím pojmenovali jednu z hlavních ulic jménem Reinharda Heydricha – k uctění památky zemřelého zastupujícího říšského protektora.