Loutkářští blázni

Historické písemné záznamy loutkářství v Milevsku nejsou doloženy. První zprávy byly ústní z doby po 1. světové válce, kdy se jednalo o kočující loutkářské společnosti zajíždějící i do Milevska. Představení se konala v hostinci U Habartů nebo v hotelu Koníček. O tom psala v Milevských novinách v roce 2001 Martina Nožinová. Tehdy divadlo vstupovalo do své 47. sezony. To odpovídá prvnímu oficiálnímu zápisu do kroniky v roce 1954. Vedoucím byl tenkrát Václav Michálek a ten k tomu řekl: „Když jsem přišel do Milevska, neexistovala tady žádná kultura. Tak jsme tady založili s přáteli loutkové divadlo. Byli jsme do toho takoví blázni, že jsme zkoušeli denně a byli schopni mít premiéru každý měsíc. Měli jsme tehdy až 25 členů.“ Prvním loutkářem v Milevsku byl učitel Štěpán Dvořák, který dokázal loutky i vyřezávat. Další zakoupil Antonín Břicháček od řídícího školy v Miroticích. Po válce pak loutky oživují dorostenky Sokola ze Svazu žen za pomoci Vladimíra Řepky, vlastnícího několik loutek. Perníková chaloupka bodovala V roce 1954 byl založen loutkářský kroužek a začala se každým rokem psát historie tohoto milevského fenoménu. Přišli první zájemci, kteří hráli nejen divadlo, ale budovali i zázemí. Pod vedením Ludvíka Mandyse, Josefa Bareše a Josefa Kopeckého. Začínali v objektu montáží ZVVZ s hrou Posvícení v Hudlicích. Prvního Kašpárka mluvila M. Kašparová. Hraní nebyla jednoduchá záležitost. Hlavně sjednotit vedení loutky s jejím pohybem a hlasem ke spokojenosti diváků. Hrálo se i pro děti zaměstnanců ZVVZ nebo z ústavu zdraví, na besídkách apod. Přibývaly nově nastudované pohádky, ale ty klasické měly největší úspěch, jako tomu bylo například u dramatu Perníková chaloupka. Ti, kteří dávali loutkám hlas nebo je vodili, byli různých profesí. Učitelé, studenti, úředníci z radnice, řidiči sanitky, pracovníci ZVVZ i důchodci. Ti všichni dokázali třeba v divadelní sezoně 1968-69 sehrát deset představení s návštěvností 750 dětí. Nebylo to ani tenkrát bez problémů. Loutkovodiči odcházeli, noví přicházeli a naučit se s loutkou pracovat chvíli trvalo.

Úspěšní vodiči a hlasy loutek

Přesto se milevské loutkářství řadilo mezi českou špičku. Nejednou bylo úspěšné ve Skupových Strakonicích, což bylo překvapením i pro samotné porotce. Mezi loutkářskou elitu patřil Z. Novotný. Obdržel cenu za nejlepší recitační výkon. V roce 1972 natočil Krátký film Praha dokument pro Státní filmovou distribuci se záběry z loutkářského kroužku v Milevsku. Zvláštní cenu získala H. Krpálková za návrh scény pro hru Broučci. Loutkáři v souboru získali průběžně mnohá uznání za svoji činnost například v roce 1975 od ministra kultury ČSR Klusáka. Došlo i k některým technickým úpravám jeviště divadla. Československá televize natočila v roce 1977 pořad Neděle v Klubu se starými vyřezávanými loutkami hudební skupiny Milevanka a také později byli Milevští úspěšní. V únoru roku 1989 se v Milevsku konala loutkářská soutěž. Přijeli také loutkáři ze Strakonic – Nitka, nebo z Písku – Radost. V tomto roce získali milevští loutkáři ocenění za nejaktivnější soubor v Jihočeském kraji od vedoucího odboru kultury Ladislava Havránka z JčKNV v Českých Budějovicích.

Činoherní ochotníci ochotně oživili loutky

Pro loutkáře je vždy největším oceněním radost dětí, ale také dospělých, kteří do divadla přijdou s nimi. V dubnu roku 1999 vyšlo v Milevských novinách povídání od Josefa Luxemburga o práci loutkářů, kde mimo jiného píše: „Můžeme tady vidět i celé rodiny s dětmi. Ano, i v dnešní přetechnizované době si najdou diváci cestu za svými pohádkovými postavičkami, za příběhy se šťastným koncem a spravedlivým potrestáním zloduchů. Kde se s něčím takovým ještě dneska setkáme?“ Minulosti patří léta, kdy měl soubor 20 i více členů a dovolil si mít zvlášť vodiče a ty, kteří dávali loutkám hlasy. Píše o tom v MN z března 1998 Jaroslav Zelenka (pod značkou jaze). O deset let později se soubor, pro nedostatek členů, rozpadl. Dohromady ho opět dala v roce 2015 Marie Polívková, režisérka skvělých pohádek i pro dospělé. Činoherní ochotnický soubor ukončil svou činnost a přešel k loutkám. Taková změna si zaslouží pochvalu i pro další členy: F. Míku, V. Čunáta, nově Z. Kučerovou, P. Lipanského, H. Máchovou a A. Charyparovou. Navrátilci J. Dolejší, Z. Barešová, V. Zvonařová, S. Doubková nebo letitý člen divadla M. Bělohlávek, který má na starost technické zázemí. Bohužel, někteří už loutky opustili.

Loutky žijí dodnes

Loutkáři se dobře drží a to jistě díky stále značnému zájmu rodičů a jejich dětí. Hrají nejen pro veřejnost, ale také pro mateřské školy v Milevsku i z okolí. Také pro základní školy nebo seniory. V roce 2019 měli první vystoupení se zvířecími loutkami. Například v sezoně 2017-18 přišlo na představení více než 700 návštěvníků. V divadle se pořádají křty knižních pohádek Zdeňka Kláska. Jejich kmotrem je sám Kašpárek. Po představeních se mohou návštěvníci podívat do loutkářského zázemí divadla v milevském domu kultury. Současnými vytrvalci – loutkáři jsou: František Míka, Václav Čunát, Jitka Dolejší, Adéla Charyparová, Helena Máchová, Marcela Brčková, Klára Baštýřová, Přemek Lipanský, Milan Bělohlávek, Marie Polívková, Zdena Kučerová a Jaroslava Stahlová.