„Tady, přesně, kde stojíte. Tady začalo hořet,“ ukazuje můj průvodce. „A kdo to zapálil?“ „Děti. V těchhle místech zasáhl požár střechu.“ V roce 2011 si trojice kluků v notně zchátralém objektu zřídila bunkr, rozdělali a špatně uhasili oheň a tím se uzavřela více než čtyřsetletá etapa pivovaru vystavěného v letech 1580 až 1582. Uplynulo čtrnáct roků. Střecha září novotou a uvnitř se dobrých deset metrů nad hlavou už klene monumentální struktura z masivního dřeva.

Pro Václava Bombalu z odboru rozvoje jindřichohradecké radnice je rekonstrukce panského pivovaru srdeční záležitost. Projektem nazvaným Nová epocha pivovaru pánů zlaté růže se zabývá od roku 2016, kdy město částečně vyhořelou ruinu odkoupilo. Provází nás místy, kde se minulost od časů pozdní renesance snoubí s technologiemi a materiály 21. století. Bude to drahé. Ale čím blíže je kolaudace plánovaná na léto 2026, tím patrnější je, že výsledek bude víc než velkorysý.

Z varny až na městskou věž

Na čedičových dlažbách v budoucí varně a ležáckém sklepě už se lesknou nové nerezové nádoby na vaření piva a objemné tanky, přestože kompletní instalace proběhne až za několik měsíců. Obří varné technologie bylo nutné dostat dovnitř pomocí jeřábu velkým oknem, a to dříve než bude zasklené. Okno si pivovarníci pochvalují i z jiných příčin: „Z varny bude vidět na městskou věž a zvenčí do varny,“ uvádějí na sociálních sítích.

Dvanáct cylindrokónických tanků, každý o objemu 50 hektolitrů, svědčí o zvolené technologii. Klasickou spilku, tedy primární kvašení v otevřených kvasných kádích, nahradí modernější postup, jaký užívá valná část současných pivovarů. Někteří tradicionalisté toto rozhodnutí kritizují s ohledem na historickou tradici místa. Vedení pivovaru však argumentuje například nižším rizikem kontaminace, úsilím o dosažení totožné chuti v každé várce nebo ekologickými přínosy.

Ohled k životnímu prostředí je ostatně patrný na řadě míst celého projektu. Například vytápění obstarávají již instalovaná čerpadla typu země-voda, tedy geotermální vrty.

Gigantická investice

Během dlouhé historie pivovar prošel několika rekonstrukcemi, o nejvýznamnější se přičinili Černínové z Chudenic v 18. a později v 19. století. Koncem 18. století byl druhým největším vrchnostenským pivovarem v českých zemích, větší výstav měl jen pivovar krumlovský. Po válce a znárodnění objem produkce soustavně klesal, až nakonec v roce 1967 výroba piva skončila. Objekt získal potravinářský podnik Fruta a po různých polistopadových vlastnických peripetiích a zmíněném požáru jej město odkoupilo za téměř osm milionů korun. Což představuje vlastně „drobné“ oproti aktuálnímu projektu.

„Náklady nyní odhadujeme na 499 milionů korun,“ uvedl poslední známou sumu starosta Michal Kozár (ANO), „Získali jsme dvě dotace, od ministerstva průmyslu a obchodu 80 milionů a od ministerstva pro místní rozvoj 160 milionů korun. Většinu prostředků však investuje Jindřichův Hradec.“

Restaurace nejen pro turisty

„Klenby nad námi jsou zajištěné speciálními korzety. Jde o nezbytné opatření kvůli statice,“ ukazuje Václav Bombala uprostřed působivého prostoru hned v sousedství pivovarské výroby. Pod cihlovým klenutím zde vznikne restaurace s letních zahrádkou. „A tady jsme během prací objevili tesaný sklep, i ten bude využívat pivovar,“ dodává Bombala.

Pivovarská restaurace by měla být otevřena každý den a po celý rok. Co se nabídky týká, v plánu je mix menších jídel a fúzí české a globální kuchyně. Podle informací jindřichohradecké mluvčí Karolíny Bartoškové restaurace zamýšlí využívat především suroviny od lokálních dodavatelů. Přímo z ulice budou moci zákazníci vstoupit také do pivovarského obchodu.

Jen si to řekněte: Jindra

Své jméno dostal pivovar i budoucí značka piva už v září 2024, kdy Jindřichův Hradec podepsal třicetiletou smlouvu se společností Kapitán JIH, která je největším distributorem nápojů v regionu. Nyní bude provozovat nejen pivovar, ale i restauraci.

„Název Jindra se mi líbí, ukazuje vztah k městu a patriotismu, hravost i energii a je vlastně vyslovitelný i pro zahraniční turisty… jen si to řekněte Jindra, Yeen-drah, Dzindrah,“ chválil tehdy nápad starosta Kozár.

Hlavním distribučním kanálem, jak uvedl spolumajitel společnosti Jiří Bílý, bude vlastní velkoobchod, přímým distribučním kanálem a zároveň showroomem pivovarská restaurace a doplňkový prodej by měl probíhat i prostřednictvím e-shopu.

Pod značkou Jindra se na trhu objeví spodně kvašený ležák plzeňského typu. V nabídce bude světlá desítky, jedenáctka, dvanáctka, dále sezonní speciály a také radlery.

Unikátní nález, který změnil plány

„Tady jsme našli základy původního pivovaru,“ ukazuje Václav Bombala svítilnou do potemnělého kouta vedlejšího sálu. Ze sklepení pod mohutnými klenbami na člověka dýchne vskutku vzdálená minulost.

Proudem světla odhaluje můj průvodce dvě topeniště varných pánví, včetně kouřovodu či odvodňovacích kanálů. „Dvě varny podle odborníků znamenají, že piva tu tenkrát vařili opravdu hodně,“ podotýká Václav Bombala.

„Jde o jeden z nejzajímavějších nálezů týkajících se historických varen v českých zemích,“ komentoval objev Milan Starec z Národního muzea pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy. Unikátní archeologický nález je zdokumentován již na plánu z roku 1763.

„Byl skrytý pod vrstvou zeminy, která na první pohled vypadala historicky nezajímavě,“ uvedl po oznámení objevu Michal Kozár. „Původně bylo navrženo pokrytí celé plochy tohoto prostoru betonovou podlahou. Plán se ale změnil, betonová podlaha bude aplikována pouze do dvou třetin prostoru, zatímco část, kde se nachází varny, zůstane přiznaná,“ dodal starosta.

Prvotní nápad zřídit v tomto prostoru muzeum autoveteránů tím padl. Nyní se nazývá Stará varna, kde bude historický objev otevřen k nahlédnutí pro veřejnost a doplněn ukázkami starých pivovarských technologií. Vzniknout by měla i projekce, která návštěvníkům představí, jak tehdy varna reálně vypadala a jak fungovala.

Dřevěná fantazie

O patro výš návštěvník nejprve projde rozlehlým foyer a vzápětí se jej už při prvním pohledu zmocní úžas. Multifunkční společenský sál pro tři stovky lidí zdaleka není hotov, ale už nyní probouzí pocit bezmála posvátný.

Prolnutí původního kamene a cihly s moderním kovem, sklem nebo masivními dřevěnými konstrukcemi prostupuje celým objektem, zde však dosahuje nejsilnějšího efektu. Masivní lepené dřevěné prvky slouží i jako konstrukce zastřešení rozlehlého sálu. Nahoře je sál lemován galerií připravenou i pro stolovou úpravu. Je lemována jednoduchým, ale efektním kovovým zábradlím. Budoucí osvětlení nebo akustické obklady se teprve připravují, ale jak si lze prohlédnout na vizualizaci, měly by jen podtrhnout působivost sálu, jehož délka včetně předsálí činí bezmála 40 metrů.

Městský architekt Lukáš Soukup hovoří na tomto místě o spojení nového se starým jako o principu celé rekonstrukce, ale nejde jen o stavbu samotnou. „Nové funkce jsou tím jediným, co podobný projekt udrží při životě,“ míní architekt.

Novou funkcí objektu je právě společenský sál, který bude provozovat město, program začne postupně připravovat odbor kultury a cestovního ruchu. Počítá se s koncerty, divadlem, ale i plesy. Jak upozorňuje Václav Bombala, rozmanitému využití odpovídá variabilita vybavení, sál bude možné snadno upravit jako auditorium s jevištěm, síň s tanečním parketem nebo s molem pro módní přehlídky.

Po stopách mistra

Až se v létě 2026 otevře pivovarská brána, turisté se jen sotva vyhnou jedné historické perličce, v souvislosti s pivovarem často zmiňované. „V těchto místech bývaly dveře a za nimi schody,“ ukazuje Václav Bombala zákoutí v přilehlém dvoře. „Po těch schodech mohl Smetana chodit rovnou do pivovarského sklepa.“

V letech 1831 až 1835 byl totiž nájemcem panského pivovaru František Smetana a rodina bydlela přímo v objektu i se synem Bedřichem. Tudy si prý budoucí národní symbol a velebený skladatel mohl v minimálním čase skočit na jedno černínské, jak se pivo tehdy jmenovalo. Ale kdo ví. Bedřichu Smetanovi bylo v roce 1831 teprve sedm let.