Náš tým měl hokej v srdci, vzpomíná Martin Malkus
STRAKONICE - Dlouho jsem letos přemýšlel nad tím, jaký vánoční dárek nadělím věrným čtenářům sportovních stránek Týdeníku Strakonicko, protože by jím mělo být opravdu něco extra. Nakonec jsem na to přišel, ale musel jsem zabrouzdat až do dob, kdy jsem začínal s psaním článků. Bylo to v roce 2007 a tehdy jsem svůj vůbec první rozhovor udělal s hokejistou Martinem Malkusem (39), který patří k nejúspěšnějším odchovancům HC Strakonice. Ve druhé lize odehrál 149 zápasů, během nichž zaznamenal 167 kanadských bodů za 105 branek a 62 nahrávek, ale vyzkoušel si i první ligu, a to v Šumperku, Rosicích u Brna, Prostějově, Olomouci a sousedním Písku. Velikou měrou se také podílel na tom, že tým od Otavy dokráčel v sezoně 2004/2005 až do finále druhé ligy. Malkyho publikum milovalo, takže mě napadlo, že by nebylo vůbec od věci zlatou éru strakonického hokeje připomenout. Přestože nyní už bývalý útočník bydlí v Nové Vsi pod Pleší, v pátek 16. prosince měl shodou okolností cestu do Strakonic, takže jsme si dali sraz jak jinak než na zimním stadionu, kde jsme probrali nejen jeho kariéru, ale i to, co momentálně dělá, čím se baví a protože jsou Vánoce za dveřmi, přišla pochopitelně řeč i na ně.
Neskutečně to letí, letos je tomu už jedenáct let, co strakonický hokej zažíval své nejúspěšnější období. Tehdy jste dokráčeli až do finále druhé ligy. Skvělé zápasy, stadion narvaný až po střechu, bouřlivé oslavy… Jak na tu dobu vzpomínáte?
Pokaždé, když na tu dobu vzpomínám, je to s úsměvem a celkově mi to nažene dobrý pocit. Občas o tom vyprávím dětem a známým, když se mluví o tom, co dříve bylo. Rád se tím pochlubím, protože to byla úžasná věc. Přesně, jak jsi řekl – narvané tribuny, lidé hokej hltali, mančaft, který tu tehdy hrál, měl hokej v srdci, hrál doslova z lásky a pro dobrý pocit z výsledku. Vzpomínám na to vždycky rád, mám z toho perfektní pocity na duši.
Byla to neskutečná euforie, když si na zimní stadion našlo cestu i tři tisíce diváků. Město tehdy hokejem žilo, že?
Ano, bylo to skvělé. V té době to navíc nebylo jen o chvílích, kdy se hrál zápas, ale lidé za námi chodili i v průběhu týdne a ptali se nás, jak to vidíme, jestli vyhrajeme, kdo je zraněný a tak. Sportovní část města hokejem žila, samozřejmě někdo má jiné zájmy, což je normální.
Máte nějaké vysvětlení pro to, že se tenkrát mnohými podceňovanému mužstvu tak dařilo? Sešli se Na Křemelce jak skvělí hráči, tak i skvělá parta lidí?
To a další se už dočtete v aktuálním Týdeníku Strakonicko.
Diskuse k článku