Starosta vyjádřil naději, že Jiří Máchal, který záznam pro kabelovou televizi pořizuje, zajistí vypípávání za rozumnou cenu, protože to samozřejmě bude něco stát. „Jenže mu budeme muset přesně říkat, co chceme vypípávat,“ dodal starosta a navrhl, aby pro ten úkol provozovateli kabelového vysílání byla k ruce vedoucí odboru právních služeb Petra Burdová. Někteří se zhrozili představy, že oba budou muset společně znovu poslouchat celý tří, čtyřhodinový záznam a rozhodovat se, co vypípnout. „Jestli pak takový vypípaný záznam bude vůbec k něčemu,“ zapochyboval starosta.

Zastupitel Jaroslav Mácha se dotázal, kolik lidí záznam z jednání zastupitelstva vlastně sleduje. Dozvěděl se, že průměrně se na každé zasedání podívá kolem 60 lidí v městečku (které má přes 7100 dospělých občanů).
Zastupitel Miroslav Doubek napřed namítl, že vysílání záznamu stejně jako veřejné zasedání zastupitelů probíhá ve veřejném zájmu. Pak ale pojal ďábelskou myšlenku, že by přece stačilo, kdyby se usnesení zastupitelstva nepřednášelo nahlas a s konkrétními jmény nabyvatelů, prodejců nebo nájemců, ale jen by se sdělilo, o kterém materiálu se nyní hlasuje. Vedoucí odboru právních služeb se takový návrh líbil.

A co takhle občanům, kteří na veřejném zasedání sedí v sále? Co by se asi tak o nakládání se společným majetkem města dozvěděli? Dá se předpokládat, že i diváci kabelové televize si záznam z jednání pouštějí proto, aby získali informace, nikoliv poslouchali pípance.

Vedoucí odboru právních služeb ovšem sdělila: „Ministerstvo vnitra doporučuje anonymizovat, nezveřejňovat!“ Marně zastupitel Lubomír Šrámek apeloval: „Myslím, že bychom ustáli výklad, že veřejný zájem je tu převažující.“ A zastupitelka Marie Jelenová podotkla, že GDPR už narostlo do obludných rozměrů, neboť do školy dorazila výsledková listina z dětské soutěže, kde vítězové byli uvedeni kódy, nikoliv jmény. „To nám poslal místní dům dětí a mládeže, ale v krajském kole v Budějovicích pak jména klidně zveřejnili,“ řekla Jelenová, která je povoláním zástupkyně ředitele školy. A na chodbě pak podotkla, že dětské soutěže jsou přece od toho, aby vítězové měli radost a rodiče na ně mohli být pyšní. Soutěžení pod kódy podle zkušené kantorky přestane děti zajímat.

Venku před jednacím sálem na chodbě všichni tak nějak používali zdravý rozum, zatímco přítomnost v jednacím sále ho očividně zatemňovala. Například další právnička – vedoucí vnitřního odboru města Jana Čunátová, na chodbě řekla, že v duchu zákona o obcích musí být přijímané usnesení na zastupitelstvu čteno konkrétně a kompletně. Nikoliv v šifrách – hlasujeme o variantě a) podle bodu b), které mají před sebou jen zastupitelé.

Nakonec je ale úplně jedno, co na televizním záznamu zastupitelé nechají vypípat a co začerní na webu města. V sále pravidelně sedí redaktor Milevských novin a v těch se objeví přesně to, co se mají občané ve veřejném zájmu dozvědět – tedy komu, co a za kolik město prodává, od koho co kupuje, s kým si co chce nebo nechce směnit. A pokud by snad předkladatel četl místo kompletního usnesení protizákonně jakési šifry, požádáme o tyto informace podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím a v novinách se to objeví tak jako tak, jen se zpožděním.
Občan má totiž na tyto informace právo – a právě proto, aby je mohl získat, je zasedání zastupitelstva podle zákona o obcích veřejné.

Ani v nadcházející době temna (mnohým by se zřejmě hodilo, aby se zas na chvíli zhaslo a nikdo se nic nedozvídal…), snad nemohou mít zastupitelé natolik zatemněno, aby se domnívali, že se občané chodí na zasedání dívat na jejich kravatu, účes nebo celkový outfit.