Rodinný příběh začal romanticky. Vašek Navrátil, který na poutích předváděl odvážné jízdy na motocyklu v uzavřeném globusu, se zakoukal do krásné Věrky ze střelnice. I jí se kurážný mladý muž líbil. Vzali se a na cestách s lunaparkem vychovali syny Jana a Václava, kteří v branži zůstali a dál rodinnou firmu rozvíjejí – sen každého podnikatele, který se ne každému vyplní… Navrátilovi teď ve spolupráci s táborskou a píseckou radnicí stojí za letošními adventními trhy v těchto městech. A Jan Navrátil (40) dává nahlédnout do zákulisí.

Jsou adventní trhy v Táboře a Písku pro vás premiéra?
Zkušenosti jsme už měli z doby covidu, kdy se hlavní trhy na budějovickém náměstí zrušily a my jsme s kolegy akci uspořádali v Žižkových kasárnách. Každoročně se jezdím dívat na vánoční trhy do Berlína, do Mnichova, do Lince, do Welsu. Vždycky odtud nějakou inspiraci nabereme. Letos jsme se dohodli s městy Tábor a Písek, že to zkusíme v podobném duchu i tady. V Táboře lidem trhy chyběly, byl tu jen dvoudenní vánoční trh na Žižkově náměstí.

Inspirovali jste se doma v Českých Budějovicích?
To se nedá srovnávat, tam je jiný prostor, jiné uspořádání, kluziště kolem kašny. My jsme chtěli vymyslet něco, co by zapadlo do táborského a píseckého prostředí a abychom nekonkurovali Budějovicím, kde to je velká tradice. Myslím, že v obou městech je to napoprvé taky pěkné. Počet stánků je v Písku a Táboře obdobný. V Písku jsme byli dost omezení prostorem, tam udělali kluziště, taky poprvé. Všechno konzultujeme s kulturními odbory. Já jsem spolupracoval s odborem kultury v Táboře a to bylo úplně perfektní.

Co na zahraničních adventních trzích mají a my to ještě nemáme?
Abych řekl pravdu, není tam už nic, co bychom neměli. Je ale pravda, že tady v Čechách pořadatelé chtějí, aby vše svítilo bíle. Nechtějí o Vánocích nic barevného, zatímco třeba v Berlíně mají vyhlídkové kolo, které celé svítí barevně a všem se to líbí. Tady u nás pořadatelé vánočních trhů nechtějí disneyovské postavičky, takže jsme vyráběli i speciální vánoční kolotoče pro děti. Jsou to Vánoce, není to pouť. Fakt ale je, že když jsme v Táboře kolo postavili, zkoušeli jsme ho nasvítit i jinými barvami, než jsme práce dokončili. A někteří lidé chodili a říkali – ta bílá je krásná, ale barevnost se nám líbila víc… Tak třeba barevnost dojde časem i k nám. Tady v Táboře je kolotoč bílý, stánky bílé, brána bílá… Tak my Češi vnímáme vánoční tradici.

Kde jste viděl nejkrásnější vánoční trh?
Hodně hezký je v Drážďanech a v Berlíně se mi to taky líbí. Je to tam velikánské a pestré, na zahájení projede Santa Klaus přes celý trh. Mají tam kluziště a všechno hodně pestré včetně sortimentu. Krásné je to v Českých Budějovicích, to je bez debat, ale ta šíře sortimentu už tam není. Ono je umění sehnat někoho, kdo bude prodávat stylové zboží, které není tak výdělečné, všelijaké ozdobičky, keramiku, slaměné výrobky. Je to hezké, ale moc lidí si to nekoupí.

Prodejní stánky v Táboře a Písku jsou vaše?
Věděli jsme, že když se nepostaráme o vánoční prodej, stály by tu různé boudy a stany, a to jsme nechtěli. Tak jsme se o trh postarali se vším všudy. V Táboře jsou stánky opálené, přelakované, dělají dojem, že jsou historické, v Písku chtěli úplně bílé. Stánky jsme sami vyrobili a stánkaře jsme taky objednávali my. Dali jsme na vědomí, že trhy budou a mohli se nám přihlásit. Budu mluvit za táborský trh. Povedlo se nám, že je tady teplé pivo, aby byla nějaká zajímavost. Máslový trdelník je taky úplně super, výrobce se tím zabývá léta, má svoji recepturu. Chtěli jsme ještě víc vánočního sortimentu, ale někteří prodejci se báli opustit svoje tradiční místa a jít do nejistoty, když je to tu poprvé. Jestli budeme mít možnost uspořádat druhý ročník, tak to bude ještě lepší.

Vraťme se ještě k celé sezoně. Kolik akcí navštívíte za rok?
Takových třicet různých poutí a slavností.

Dokážete odhadnout, kolik je rodin s lunaparkem v republice?
Je nás poměrně dost, český trh lunaparkový je hodně rozvětvený, hodně lunaparků jezdí do Polska, do Chorvatska, Maďarska, Rumunska. Rodin jako jsme my budou desítky.

Do kolika škol jste s bráchou jako malí chodili během školního roku?
Do takových deseti, patnácti určitě. Byli jsme během sezony skoro každý týden v jiné škole a za rok jsme se tam znovu vraceli. V září jsme vždycky zahajovali školu v Sepekově. A těšili jsme se na prázdniny, kdy jsme se mohli naplno věnovat atrakcím a táta nás učil, jak se co dělá, když se lunapark staví. Táta nás naučil spoustu věcí. I ve škole, kde se teď syn učí zámečníkem, nám učitel odborného výcviku říkal, že je Honzík vepředu, protože máme dílny a v nich soustruhy, vrtačky, svářečky, brusky a on ví, jak se s tím pracuje.

Vzpomenete si ještě, na které štace jste se s bráchou těšili?
Na jaře jsme začínali sezonu v Písku, tam jsme bývali tři týdny, takže jsme tam měli plno kamarádů. Hodně se mi líbilo v Chýnově, v Malšicích, školní rok jsme začínali v Sepekově, tam jsme taky byli dva týdny na malou a velkou pouť, takže jsme se stačili skamarádit. My jsme se těšili na kamarády a oni na nás. Někdy jsme se servali a za chvíli jsme zas byli kamarádi…

Vydržela vám některá ta kamarádství?
Určitě. A někdy jsou to i náhodná setkání. Zrovna předloni na jaře v Písku přišla mamina s malou holčičkou a říká – ty jsi Honza, my jsme spolu chodili v Sepekově do školy. Já jsem koukl a říkám – ty jsi Karina… Už ji to taky zaválo ze Sepekova pryč. Naše děti už ale tím kočovným způsobem nežijí. Mají svou stálou školu v Budějovicích. To mě trochu mrzí, říkám si – my jsme to zvládali, fůru kamarádů jsme měli.., ale doba už je jiná.

Nesnili jste s bráchou někdy o jiném povolání?
Ne, to vůbec. Jak v tomto prostředí vyrůstáte a žijete, ani vás nenapadne, že byste dělal něco jiného. Můj starší syn Honzík už je v učení, učí se zámečníkem a až dodělá školu, bude taky fungovat u nás. Táhne ho to k tomu. Přijde ze školy, hodí tašku a už je v dílně.

Změnilo se hodně od doby, kdy jste s rodiči jezdili s lunaparkem jako děti?
Hrozně moc. Doba šla dopředu, atrakce se úplně obměnily. Dřív přijel řetízkový kolotoč, houpačky a to nejlepší byl autodrom. Dnes letí adrenalinové atrakce. Já sám jsem pořídil Booster, se kterým hodně jezdím do zahraničí. Takové čtyřicetimetrové rameno, které se točí 120 kilometrovou rychlostí a ještě se celá sedačka se s lidmi přetáčí i hlavou dolů. Mám i další adrenalinovou atrakci Brake Dance a brácha má 40 metrů vysoký kolotoč, švagr zase velké kyvadlo Extrem, jsou to už náročné stroje.

Jak se rozhodujete, co nového pořídit? Jezdíte se někam inspirovat?
Mám hodně známých a přátel v Rakousku, Německu, Holandsku, jsme v kontaktu. Jsem také členem skupin, kde jsou i zahraniční výrobci atrakcí, kteří vyvážejí do celého světa. Například firma AK Rides na Slovensku je na vysoké úrovni, další výrobci jsou v Holandsku. Jakmile vyrobí něco nového, tak nás obesílají. Někdy objedou sami jednu testovací sezonu. Ověřují, jestli lidé na novinku chodí. Když se atrakce osvědčí, začnou ji vyrábět sériově.

Co dnešní návštěvníci chtějí?
Nároky návštěvníků jsou dnes tak vysoké, že už pomalu není, kam se posouvat. Když je zvednete do 40 metrů, tak za rok by chtěli ještě víc, točit se chtějí rychleji a rychleji. Trend se ubírá směrem k adrenalinu a zaměření na mládež. Ale je zajímavé, že autodrom je stálice. Máme samozřejmě i atrakce pro rodiče s dětmi. Provozujeme speciální atrakce na poutě a pak na tyto vánoční akce. Vyhlídkové kolo, které je teď v Táboře, je proto laděné do bílé, komornější barvy.

Kolik moderní atrakce stojí? Lidé mnohdy reagují, že je vstupné drahé, asi si neumí představit, o jakou investici jde…
Atrakce dnes stojí stovky tisíc euro, od renomovaných firem jsou samozřejmě dražší. Jak já bratr, otec, tchán a švagr, protože moje manželka je taky z oboru, vždycky došetříme, poskládáme se celá rodina, ale kupujeme to nejlepší, co je na trhu.

Máte nějakou vysněnou atrakci, po které toužíte?
Vysněnou mám, myslím, že do budoucna i bude, ale nechci to ještě prozrazovat. Má to být překvapení. Myslím, že tak do dvou let.

Když je vaše žena taky z branže, mohou si vůbec vaše děti vzít, koho chtějí? Nebo se vztahy navazují v rámci oboru?
Ne, děti nic nemusejí, ten můj sedmnáctiletý už lítá za holkama. Spíš je to o tom, že když mezi nás přijde holka, která v tomto prostředí nevyrůstala, tak to má hrozně těžké. Není snadné smířit se s tím, že je každý týden nebo dva někde jinde, a i když máme moderně zařízené maringotky, stejně musí každý týden pobalit. Pak se najednou naskytne, že jedeme do Maďarska, strávíme den a půl v autě a než se na místě pozapíná elektřina, voda, někdy jsou podmínky bojové. Kdo na to není zvyklý, těžko se s tím srovnává. Jsou dívky, které přišly zvenčí mezi nás a sžily se s tím, ale jsou i takové, které po roce, dvou nevydržely a vztahy se rozbijí.

Takže v létě jezdíte a v zimě pracujete na údržbě?
Ano, samozřejmě, tyhle moderní atrakce mají předepsané certifikáty, všechny procházejí každoroční technickou kontrolou, v pořádku musí být revize na elektřinu, revize na hydrauliku. Například u Boosteru jezdí i kontrola přímo od výrobce a i když projdeme technickou kontrolou, tak si sami ještě všechno prověřují. My vše postavíme a oni přijedou na kontrolu, proto máme pozemky, dílny a zázemí kousek od Budějovic, kde jinak oba bydlíme.

Máte vůbec nějaké volno, když vám skončí sezona?
Sezona je teď delší, protože jsme se pustili i do zajišťování vánočních trhů. Na obou místech budeme do 5. ledna. Pak všechno demontujeme a odvozíme. Po Vánocích od ledna do března se vše kontroluje, a co technici řeknou, tak vyměňujeme. Každá atrakce má svůj manuál a tam je uvedený cyklus, po jaké době se má co vyměnit. Na to máme tři měsíce, aby všechno bylo ve stoprocentní kondici. Protože na začátku jara už se konají první poutě.

A co Táboráci? Chodí na trh před zemědělskou školu?
Jsem moc mile překvapený. Byla kolem toho nejistota, taková zkouška pro nás i pro město, šli jsme do něčeho, o čem jsme nevěděli, jak se k tomu lidé postaví. Zatím musím říct, že kdo přijde, je spokojený. Lidé jsou tu hodní, přívětiví, jsou za tu akci rádi. Asi i ta vánoční atmosféra na nás všechny doléhá. Nesetkáváme se s ničím špatným. Samozřejmě se na každé věci dá něco najít, nezavděčíte se všem, ale převládají pozitivní reakce. Večer se tu sejdou známí, lidé se semknou.

Bavili jste se na táborské radnici o kluzišti?
Tak vešlo by se, stánky by se daly přestavět, ale není to levná záležitost. V Písku to zkusili a uvidíme, jak to finančně vyjde. V Táboře se spíš ozývaly hlasy, proč se ten trh neudělal na Žižkově náměstí. Tam se ale koná dvoudenní staročeský trh a nebyl důvod, proč to komplikovat. Ten trh je tradiční a moc pěkný. Není účelem rušit něco, co funguje. Navíc na Žižkově náměstí je to do kopce, na TGM je prostor rovný. Trh se vyvíjí, i v Českých Budějovicích se vyvíjel, obměňovaly se stánky a atrakce. Takže i tady mohou přijít i změny, které tu akci ještě obohatí.