František Strašlipka se podle matriky narodil 19.  února 1891 v Hostivici č. 82. Badatelé uvádějí, že byl ze čtrnácti dětí. Narukoval na vojnu k 91. pěšímu pluku a během základní služby i ve válce byl sluhou nadporučíka Rudolfa Lukase. Podle badatele nadporučík Lukas v září 1914 onemocněl úplavicí a poté jsou oba zmiňováni v Českých Budějovicích, odkud skutečně odjeli na frontu. Strašlipka se údajně znal s Jaroslavem Haškem už z předválečné doby z hospody U Kalicha, kde pracoval jako číšník Josef Palivec. Ať už to tak bylo nebo ne, Strašlipka se s Haškem setkal v Lukasově 11. pochodové rotě v rámci XII. pochodového praporu 91. pěšího pluku. Hašek jako jednoroční dobrovolník působil u roty jako ordonanc. Lukasova rota zasáhla do bojů 25. července 1915. Nevyšla z boje dobře. Měla 28 mrtvých a 75 zraněných. Ordonanc Jaroslav Hašek dostal poté stříbrnou medaili za statečnost a někteří další jako Vaněk a Strašlipka obdrželi bronzovou medaili. Strašlipka byl člověk veselý, možná v myšlení pomalejší, upovídaný a jeho rčení „to já jsem znal jednoho“ vkládal Jaroslav Hašek do úst někomu jinému. V jednom materiálu, asi tvořeném za války, jsem našel ještě jedno vykreslení povahy Strašlipky: „A Krejčí v té šrapnelové bouři cigaretu svoji volně kouří. Nejstrašnější však z té psoty jsou Strašlipkovy aneknoty.“

Takže Hašek, Strašlipka, npor. Lukas, Vaněk a jiní jsou skutečné postavy. Ale zpět k článku z Táborského deníku. Autor Jan Berwid Buquoy píše: Sepekovský sedlák Josef Mareš nemohl vyjít z údivu. Ve tři hodiny ráno bušil někdo na vrata jeho statku. Muselo se to odehrát v roce 1916 při zběhnutí Františka Strašlipky. V tento čas a roční dobu to bylo neobvyklé. Když otevřel, myslel, že se mu to zdá. Před vraty stál příbuzný ze strany jeho manželky, Fratišek Strašlipka. Jakmile ho viděl v jeho směšné uniformě, ustrnul. Myslel si, že Strašlipka zběhnul z armády. V kuchyni statku se však vše vysvětlilo. (Některé prameny uvádějí, že již v roce 1966 otiskl deník Obrana lidu třídílný článek ze vzpomínek Strašlipky, kde se mohl Sepekov objevit.)

Prameny uvádějí, že Strašlipka skutečně v roce 1916 zběhl z fronty. Ale v roce 1910 i 1921 (podle sčítacích listů) na čp. 26 v Sepekově je hospodářem Jan Kotalík, narozen1871 v Sepekově, se svou ženou Annou, rozenou Máchovou ze Sepekova čp. 19. Dále rod sahá po přeslici do Božetic. Sebemenší návaznost na Hostivici jsem nenašel. Sedlák Mareš nemohl v roce 1916 v Sepekově na čp. 26 Strašlipkovi otevřít vrata, protože ten se na statek Kotalíků dostal v roce 1928, kdy se oženil s Ludmilou Kotalíkovou. Přišel ze Zahrádky Hrobské u Pacova čp. 11. Co k tomu uvést? Nevím.

Článek Jana Berwida Buquoye dále popisuje, jak a kde zběhnutý voják cestoval, než ho zase patrola dopravila do Českých Budějovic k 91. regimentu. Anabáze Švejka podle Haška je pravděpodobně literárně upravené povídání právě Strašlipky, který se skutečně dostal do Putimi, tam ale nikdy četnická stanice nebyla a jeho zadržení se odehrávalo v Písku u strážmistra Flandery. Za zběhnutí „Fahnenflucht“ se skutečně dostal před kárnou komisi, které předsedal podle článku Lukas a členové byli šikovatel Vaněk, poručík Mechálek a svobodník Jaroslav Hašek. Kárná komise shledala, že zběhlý voják je mdlého rozumu a závažnost celého provinění si vůbec neuvědomuje. A tady se objevuje ono proslulé (měl to pronést Mechálek): „Vy jste blbej, co,“ – a odpověď Švejka – Strašlipky: „Poslušně hlásím ano!“

František Strašlipka přežil první i druhou světovou válku, dostal se k nám do jižních Čech, zemřel v roce 1949 a pochován je ve Veselí nad Lužnicí. Tak nevím, byl u nás v Sepekově v roce 1916 předobraz Švejka František Strašlipka a koho mohl mít na čp. 26 měl příbuzného, když několikrát jmenovaný sedlák Mareš u nás ještě tehdy nebyl? Ví to někdo?