Byla jsem na Václaváku, když tam 16. ledna naposledy zatýkali Havla. Řvali na nás, stříkali na nás vodu a naháněli lidi do antonů. Naštěstí se tehdy dalo z náměstí utéct mnoha pasážemi. Dnes by to bylo horší. Za poslední peníze jsme si ve strachu vzaly taxík. Protestů pak bylo víc. Táta mi vždy říkal: „Sleduj to. Když uvidíš vojáky a těžká auta, uteč.“

Dnes na náměstí nechodím. Ne proto, že bych byla lhostejná. Ale to, co bude na Letné a na Národní třídě, je jen politika — boj o vliv, moc a peníze — a šikovný, ale bezcitný marketing. A to je pro mě devalvace demonstrací.

Nepotřebuji jít za každou cenu s davem, na někoho řvát nebo házet vajíčka. A cíl by se jistě našel…

Až budeme cítit, že jde do tuhého, věřte, že nás nikdo nebude muset lákat na Kollera, Hřebejka nebo Holubovou. Nikdo nám nebude muset vnucovat předražený merch ani politiku.

Přijdeme prostě sami. Všichni. Protože budeme vědět proč.