Stížnost na školu byla oprávněná

Jen v městečku velikosti Milevska se zřejmě může stát, že pokud uspějete se stížností na školu na České školní inspekci nebo poukážete na to, že úředníci se při návštěvě ve vašem bytě ani nepokusili zout boty, odrazí se to v nevůli řešit plíseň v bytě a nenápadném naznačování, že komu se to nelíbí, může si najít jiného ubytovatele.

Lucie Hablovičová žije sama se dvěma syny. Jeden v uplynulém školním roce maturoval, druhý je dvanáctiletý a navštěvoval do jara milevskou 2. základní školu. Chlapec trpí astmatem a má i další zdravotní potíže, takže často ve škole chyběl. Matka poukazovala na to, že třídní učitel páté třídy neposkytuje synovi řádně podpůrná opatření, která předepsala pedagogicko-psychologická poradna, a také jí nedává vhodné návody, jak pracovat doma, pokud byl chlapec nemocný. Místo pozitivní motivace byl chlapec stresován pohrůžkou přezkoušení před ředitelem. Škola navíc chybovala při nahlášení jeho úrazu při tělocviku a vykazování absencí. Inspektoři provedli i hospitaci ve třídě a konstatovali, že byl zjištěn nevhodný styl komunikace a styl učitele postrádal profesionalitu a pedagogický takt.

Česká školní inspekce shledala na konci února stížnost matky ve všech bodech důvodnou. Městský úřad v Milevsku stížnost matky vyhodnotil právě naopak. Učitel je prý ostatními hodnocen kladně a ředitel nastavil opatření – poslal učitele na vzdělávání o formativním hodnocení a do pedagogicko-psychologické poradny na konzultaci o podpůrných opatřeních.

Matka poté i na doporučení dětské lékařky a s podporou pedagogicko-psychologické poradny syna přeložila do Základní školy při Dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech, kde je větší prostor pro individuální práci. Poradna mu navýšila pomoc asistentky na 40 hodin týdně. Na třídního učitele ze 2. základní školy podala trestní oznámení pro týrání svěřené osoby.

Byt je v pořádku, vadná je nájemnice

Chlapcův psychický stav se ale dál dramatizoval, hlavně kvůli časté nemocnosti a zhoršení školních výsledků. To popisují zprávy jak jeho dětské lékařky, tak dětské psychiatričky. Podle té se dítě nachází ve středně těžké fázi deprese. „Objevuje se pasivní přání nebýt,“ uvádí lékařka. Podle psychologa trpí dítě úzkostnou poruchou po prožitém domácím násilí jeho otce vůči rodině a po šikaně ve škole.

V tu dobu, letos na jaře, se Lucie Hablovičová rozhodla, že je třeba řešit nevhodný stav městského bytu ve čtvrtém nadzemním podlaží na Růžku, kde se opakovaně vyskytovaly plísně, zejména v zimním období. Chlapec se v takovém prostředí několikrát dusil, jeho zdravotní problémy se zhoršovaly, do schodů musel vystupovat s dýchacím inhalátorem.

Matka si všimla, že ve stejném komplexu na Růžku město právě rekonstruuje byt v přízemí a obrátila se na radnici se žádostí, že by se ráda přestěhovala do tohoto bytu, který by nebyl zdravotně závadný a nemocný chlapec by nemusel chodit do schodů.

Město vyslalo do jejího bytu kontrolu městského úřadu, který shledal, že „nebylo zjištěné žádné zjevné poškození střešního pláště, obálky budovy nebo chybně osazených stavebních výplní, které by způsobovaly nadměrné pronikání vlhkosti z vnějšího prostředí.“ Matka si od úředníků postupně vyslechla, že nemá doma sušit prádlo nebo že asi málo větrá. „Také mi řekli, že mám doma moc kytek. A že zdravotní stav syna je nezajímá,“ popisuje návštěvy v bytě.

Nelíbí se vám to? Hledejte si jinde

K žádosti o byt v přízemí zaujalo město postoj, že „nájemce nemůže určovat podmínky, za kterých bude nájem uzavřen, ani konkrétní byt, který mu má být přidělen.“ Následuje vyjmenování povinností nájemníka – ten má umožnit opravy a strpět při nich omezení. Marně pak žena v další korespondenci namítala, že si rozhodně nevynucuje konkrétní byt a klidně jí může být přidělen jiný – bez plísně, v nízkém podlaží nebo s výtahem. Mantra „potížistka Hablovičová nám nebude diktovat“ už na úřadu ale zakořenila. V jedné z odpovědí úřad ženě dokonce napsal: „Respektujeme vaše právo byt neužívat a hledat jiného poskytovatele nájemního bydlení, pokud vám podmínky města nevyhovují.“

Lucie Hablovičová je ovšem bojovnice, začala se žádostí o prověření postupů v Milevsku obesílat ministerstva, Úřad vlády, tam jí doporučili obrátit se na ombudsmana. A nakonec také poradili nechat celou věc prověřit sociálním odborem krajského úřadu.

Radnice se mezitím soustředila na prokázání toho, že problém není tak závažný. Podle ní byla firmou ConPass ze Sedlčan zjištěna pouze nízká až zvýšená vlhkost v bytě a město připustilo opravy v okolí oken a stoupačky v koupelně. Měření ale probíhalo na jaře, kdy nájemnice bytu prakticky nepřetržitě větrá otevřenými okny. To v zimě nelze, proto se problémy zhoršují a ze zimy pocházejí fotografie, které redakci poskytla.

Potěmkinova vesnice – nátěr místo rekonstrukce

Závěr zprávy odborné firmy však poukazuje na nezateplené konstrukce a stropy pod střechou. Přesně zní: „Za stavu zavlhčených konstrukcí lze očekávat i do budoucna negativní projevy v podobě tvorby plísní na povrchu stavebních konstrukcí či přilehlém vybavení bytové jednotky. Vlhkost stavebních konstrukcí může zapříčinit degradaci maleb, omítek, podlahových krytin či škody na vybavení bytu. Vyšší koncentrace sporů plísní v ovzduší jsou pro zdraví člověka škodlivé. Doporučení: Pro odstranění nežádoucích tepelně-technických poruch je doporučeno realizovat zateplení

obálky budovy, tedy zajistit zateplení fasády včetně dotěsnění připojovacích spár u fasádních oken a realizaci vhodného napojení parapetního plechu na okno a ostění otvoru. Dále je doporučeno realizovat zateplení podhledu stropní konstrukce nad posuzovanou bytovou jednotkou, alternativně zateplit podlahu půdního prostoru.“

A tady bude meritum věci. Plíseň se na Růžku zejména v zimním období vyskytuje i v jiných bytech. Redakci to potvrdili i další nájemníci. Ti ovšem situaci řeší tak, jak by si město zřejmě představovalo – sami si oškrábou zdi, natírají je protiplísňovými nátěry a město jako majitele neobtěžují. Přes léto se situace zlepší, v zimě je plíseň zpátky. Jak upozorňují, po seškrábání omítky je zdivo černé, prosáklé plísní.

Finanční situace města Milevska není růžová. Na případné investice a opravy si muselo otevřít stomilionový úvěrový rámec. Z něj ale podle všeho nehodlá řešit zateplení domu na Růžku, natřelo jen vnější a vnitřní fasádu na efekt, aby dům vypadal hezčí.

Za všechno může matka a pes

Lucie Hablovičová říká: „V polovině května jsem u domu potkala pana starostu Ivana Radostu. Byl si zde fotit, jak firma natřela naši fasádu. Zeptala se, jak hodlá situaci s mým havarijním bytem řešit. Řekl, že se se mnou už bavit nemůže, protože mu kvůli mému případu denně volá hejtman, kraj nebo média a je z celého toho bombardování stížnostmi zoufalý. Doslova mi řekl: „Já jim na úřadě pořád dokola říkám, ať už to s vámi nějak vyřeší!“ Během rozhovoru přišla řeči i na moji stížnost na školu. Pan starosta tvrdil, že protokol školní inspekce četl, ale prý se rada města rozhodla dobře, protože k žádné šikaně nedošlo. Když jsem se ho zeptala, zda tedy četl i ty odstavce, kde inspekce výslovně popisuje nepřijatelné chování třídního učitele a označuje mé body stížnosti za důvodné, pan starosta mlčel. Ke stavu domu přiznal, že ví, že je dům plesnivý, ale kompletní zateplení budovy je pro město zkrátka moc drahé. Stále opakoval: Máte kde bydlet? Máte! Na závěr mi sdělil, že jiný byt mi dát nemůže a pouze opakoval, jak obrovský politický stres zažívá kvůli neustálým telefonátům z kraje.“

Věcí se zabývala rada města, ale místo toho, aby probrala veškerou zdravotní dokumentaci dítěte, kde matka zbavila sociální odbor mlčenlivosti, vyžádali si radní stanovisko odborů úřadu. Ty navrhly, aby se žena přestěhovala na dobu oprav do krizového bytu v Sokolovské ulici, případně do ubytovacího zařízení SPOSu Milevsko s tím, že v bytě budou provedeny opravy kolem oken a stoupačky v koupelně, kde je potvrzené zatékání a zřítila se i zavěšená skříňka. Byt má k tomu nájemnice příslušně připravit.

To Lucie Hablovičová odmítla s tím, že tříčlenná rodina se nemůže do krizového 1+kk vejít a v hotelu nemůže bydlet, protože by nemohla dětem vařit a na stravování v restauracích jako samoživitelka nemá prostředky. Na sociálním odboru pak dostávala další a další doporučení – aby šla bydlet k matce nebo staršího syna poslala k otci. „Moje matka je nemocná, otec staršího syna bydlí v Žatci a má novou rodinu, navíc mladší chlapec ve svém stavu na starším bratrovi hodně lpí.“ Sdělila městu, že tento způsob není pro ni schůdný, nemá ani síly na odstraňování nábytku, nemá ho kde uskladnit. Zopakovala, že tedy žádá o výměnu bytu za jakýkoliv zdravotně nezávadný v nízkém podlaží nebo s výtahem.

Podle informací redakce se ale v radě města znovu odvíjela debata na téma, že si nelze byt vynucovat. Úřad pak přišel s argumentem, že nemocnému dítěti škodí samotná matka, protože při jedné z jarních kontrol byl v bytě spatřen pes. V nekonečném ping-pongu pak musela Lucie Hablovičová vysvětlovat, že pes je její matky, jde o plemeno, které nemá srst, ale vlas – což alergikům nevadí, a chlapci si ho jen půjčují. „Psí argument“ už označila za úřední šikanu.

Věc přezkoumává krajský úřad

Rada města ale čtyřmi hlasy proti dvěma schválila doporučený postup úřadu s opravou bytu a znovu odmítla přidělit ženě přízemní byt v sousedním domě, kde město právě dokončovalo rekonstrukci. Pro toto usnesení rady nehlasovali radní Ivana Stráská a Martin Kupec. „Nemohla jsem pochopit, proč by se matka s dětmi měla stěhovat sem a tam, když tu máme volný byt o dům vedle. Z celého jednání byla patrná averze vůči matce, musela jsem upozorňovat, že v našem zorném poli by mělo být dítě,“ řekla redakci Stráská, která ale byla i s kolegou Kupcem přehlasována.

Úřednice projevily také starostlivost, že zrenovovaný byt bude mít dražší nájemné a na to Lucie Hablovičová asi nedosáhne. Začaly se zajímat, jestli vůbec pracuje. Žena přiznala, že na jaře o práci kvůli neustálému ošetřování syna přišla, ale nyní právě nastupuje do nového zaměstnání, kde jí umožní práci z domova. Navíc vždy byla řádnou nájemnicí a nikdy nic městu nedlužila.

Prozatímní závěr je tedy ten, že žena odmítla dočasné vystěhování a znovu požádala o směnu za jiný vhodný byt. Podle ní si pak může město problematický byt č. 10 v domě 145 jako prázdný řádně opravit a nabídnout ho dalšímu nájemci. Město tím o žádný byt nepřijde. Současně se žena obrátila na odbor sociálních věcí krajského úřadu, který nyní šetří, zda na milevské radnici byly zájmy dítěte řádně zohledňovány.

Když stejný dotaz položila redakce – zda radní vůbec mají k dispozici veškeré lékařské zprávy o stavu dítěte, protože ty hovoří jasně, zazněl ze strany pracovnice úřadu podiv, jak se redakce mohla k těmto zprávám dostat, když jsou důvěrné. Jednoduše tak, že matka zbavila v této věci mlčenlivosti i redakci.

Momentálně Lucie Hablovičová žije v očekávání, zda se alespoň na kraji bude někdo situací její rodiny a zejména nemocného chlapce zabývat, nebo zda si skutečně má drzá stěžovatelka na místní nedotknutelnou elitu vypít pohár pomsty až do dna. Možná pro výstrahu ostatním?