Největší pozornost je věnována počítačovým hrám a domácím počítačům a konzolím z 80. let – československým (IQ 151, PMD nebo Didaktik) i zahraničním (Apple, Amstrad, Atari, Commodore, IBM, Nintendo, Sega nebo Sinclair). Návštěvník se seznámí nejen s velkými herními hity, ale třeba i s dobovými herními časopisy. Součástí výstavy je pařanské doupě – herna s historickými počítači, herním automatem i s moderními PC s emulátory.

„Náhodou je to lehký, ve škole na tom hrajem bezva hry.“ „S takhle drahým strojem hrát hry? Ne aby tě to napadlo, to by sem ti musela pazour urazit!“ Podobný přístup k hraní i tvoření her na počítači jako Škopková v české filmové klasice Slunce, seno… měli i vedoucí podniků, které využívaly nejstarší sálové počítače. Přesto první hry vznikaly již od 50. let 20. století, třeba k zabavení nudících se návštěvníků výpočetních laboratoří.

Ten největší boom ale odstartoval až v 70. letech. Objevily se herní automaty – na první herní hit v historii Space Invaders (1978) se v amerických hospodách stály fronty. Domácí konzole Atari Home Pong (1975) rozpohybovala čtverečky na černobílých televizích. Brzy následovaly domácí počítače od firem Apple, Commodore, Atari nebo Sinclair. V IBM zpočátku nechápali, k čemu by měli lidem doma počítače být, ale úspěch konkurence je donutil změnit názor.

Zpátky do minulosti

Děti hrály hry, zabily při tom spoustu času, ale také se naučily s počítači pracovat. V Československu se setkávali ve školách s počítačem IQ 151, který se tak přehříval, že nebylo potřeba vytápět učebny, s PMD 85 nebo se Zbrojováčkem Consul 2717.

Ti šťastnější dostali domů slovenský Didaktik Gama, který byl kompatibilní se Sinclairem ZX Spectrum, a tak na něj existovaly spousty her. Samozřejmě se na něm dalo i pracovat – po pořízení jednojehličkové tiskárny Tesla BT-100, zvané Splašený hřebík, trvalo vytištění jedné A4 pouhých dvacet minut.

Lepší stroje se daly sehnat jen v Tuzexu (Atari 800 XL/XE) nebo od známých ze Západu (Commodore 64). Šestnáctibitové počítače Amiga a Atari ST se více rozšířily až po revoluci. Ale všechny nakonec do poloviny 90. let podlehly expanzi IBM PC kompatibilních strojů.

Bouřlivou historii počátků výpočetní techniky a her podrobně mapuje výstava Regionálního muzea v Litomyšli nazvaná Retrogaming, která od roku 2014 putuje po celém Česku. Navštívila přes tři desítky větších i menších měst od Klatov až po Opavu.

Zavzpomínají starší generál i dnešní mládež

Nedílnou součástí výstavy je herna, kde je možné si vyzkoušet tisíce starých her. Nejstarší kostrbaté hry (Centipede, Pac-Man, Pitfall!, Missile Command…) zaujmou hlavně pamětníky, ale mladší gamesy si často s chutí zahrají i dnešní děti. A tak se perou ve hrách Street Fighter II nebo Double Dragon, bojují v Golden Axe, střílí v Doomu a Wolfensteinovi, skáčou s Princem nebo Prehistorikem, závodí ve Vroomu a Lotusu, soutěží ve

Speedballu a Tetrisu, zachraňují lumíky (Lemmings)… Nebo si třeba mohou vyzkoušet dnes „mrtvý žánr“ – letecké simulátory. Jen na hraní časově náročnějších strategií (SimCity, Pirates, Civilization, Dune II…), dungeonů (Dungeon Master, Ishar…) nebo adventur (The Secret of Monkey Island, Another World…) nebývá bohužel na výstavě většinou dost prostoru, ale kvůli připomenutí svého dětství si je někdo rád pustí třeba i jen na chvíli.

V rámci konání výstavy lze na recepci muzea zakoupit také speciální katalog, který potěší každého fanouška počítačových her. Poutavou formou zachycuje počátky výpočetní techniky a ve velké míře se věnuje i hrám.

Tomáš Svoboda