Oba zachránci se stali 207. a 208. držiteli zmíněného titulu. A shodli se, že by opět v případě potřeby neváhali a svůj čin zopakovali. „Ano, určitě bychom do toho šli znovu.“ Zajedno byli i v tom, že je příjemné být oceněn titulem Gentleman silnic. „Je to hezké gesto, hezké poděkování,“ prohlásil Radek Macháček. Nebylo to pro ně ale první ocenění za tento hrdinský čin. Už loni v polovině října obdrželi Pamětní minci Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje.

Jan Procházka zdůraznil, že při podobné situaci, do které se s kolegou dostal, není čas na přemýšlení. „Je třeba v takovém případě jednat rychle, nejde moc přemýšlet.“ Na silnicích se oba ocenění i předtím několikrát zachovali jako správní gentlemani. „Nejednou jsme někoho tahali z příkopu na Šumavě. Asi to máme trochu v povaze, zastavit a snažit se pomoci,“ zmínil Radek Macháček. „Ale nikdy předtím nešlo o život,“ zdůraznil Jan Procházka. Jako hrdinové se ovšem podle svých slov necítí. „Udělali jsme prostě přirozenou věc,“ řekl Radek Macháček.

Ivana Buriánková z Generali Česká pojišťovna zmínila, že oběma mužům patří velké poděkování za jejich čin. „Bez jejich pomoci mohla mít tato nehoda tragický konec. Jejich pohotová reakce a statečnost by měly být velkou inspirací i pro ostatní řidiče,“ uvedla. Strakonický policejní ředitel Jaroslav Nohejl vyzdvihl rychlou reakci obou zachránců. „A také jejich příkladnou spolupráci. Především to, že využili lano pro případ, že by se z vody jeden z nich nemohl dostat,“ konstatoval.

Co se loni v září stalo?

V osudný den sjel v Mnichově do rybníku osobní automobil Škoda Roomster, který řídil jednasedmdesátiletý senior. Oba zachránci jednali velmi rychle a pohotově. Okamžitě přivolali pomoc a vrhli se do studené vody, aby řidiče ve vozidle zachránili. Rozbili okénko u vozidla a řidiče z auta vytáhli na břeh, kde si ho podchlazeného převzali záchranáři.

Jak se celá událost odehrála z jejich podhledu? „Jeli jsme kolem a auto leží v rybníce. Tak jsme neváhali, zastavili a podívali se, jestli je někdo uvnitř. Seděl tam pán, který na nás reagoval posunky. Kolega zavolal záchranáře a pak nezbývalo nic jiného než jít do studené vody,“ popisoval Radek Macháček. „Auto klesalo před očima. Vyndal jsem z kapes cennosti a šel do vody.“

Zůstal oblečený a v botách. „Nejprve bylo nutné rozbít zadní okno, abych mohl s pánem vůbec komunikovat. Řekl jsem mu, ať mi otevře dveře. Na to moc nereagoval, asi byl zmatený. Tak jsem neváhal a udeřil do skla. Nejprve jsem mu říkal, ať vyndá hlavu a ruce. Pak jsem ho začal tahat, byl jsem zapřený o auto, po ramena jsem byl ve vodě,“ pokračoval Radek Macháček. Následně řidiče podal ven. Jan Procházka k tomu doplnil: „Vím, že jsem pána držel za pásek. Společně jsme ho pak dostali na břeh.“ Jan Procházka byl také tím, kdo kolegovi podal klíč na kola, jímž on následně rozbil okno. „Bylo důležité řidiče vytáhnout z auta, které se potápělo. Pak už to bylo jedno, když byl pán nad hladinou,“ zdůraznil. Muže dostali na břeh, kde si ho poté převzaly záchranné složky.

Standardní cesta do práce, kterou by absolvovali pravidelně, to pro oba zachránce nebyla. „Vezli jsme známému díl na opravu auta do Mnichova,“ zmínil Radek Macháček. Což bylo pro seniora štěstí. „Zbývalo nějakých dvacet centimetrů do potopení auta. Kdyby bylo ve vodě celé po střechu, člověk by si třeba řekl, že někdo jel z hospody a nechal auto ´tady´ a utekl. A nikdo by třeba nezjišťoval, jestli ve voze někdo není,“ poznamenal Radek Macháček. Oba muži se po studené koupeli následně doma osprchovali, převlékli do suchého oblečení a vrátili se do práce.