Akci odstartovala liberecká kapela Klekni a parta pohodových muzikantů se zahájení zhostila se ctí. Vyzařuje z nich klid, který přenášejí i na přítomné diváky. Jsou fanoušci kapely Sekvoj, jejichž několik písniček zahráli. Mezitím přijížděli návštěvníci i účinkující a ke konci vystoupení už na místě byly části všech vystupujících kapel.

Prvním pražským zástupcem na festivalu byl The-Folks. Tvrdí o sobě, že jejich hudba má rockový nádech.  Částečně je to pravda, ovšem není to vůbec na škodu, spíš naopak. Jeden z přítomných hudebníků z nich cítil dokonce náznak Beatles. I tady je znatelný pohodový charakter muzikantů. Mnozí z přítomných by díky velmi příznivému počasí uvítali v reálu část jejich textu „otvírej lednici“.

V jedné skladbě pořádající kapely Lážo Plážo z Lysé nad Labem se zpívá „kolikrát o štěstí zakopneš…“ V kontextu se Stodolou U Majdy jde vlastně o totéž. Je štěstí, že existuje místo, kde se sejdou podobně naladění lidé a tráví společný čas.

Jako další přišla na řadu kapela Hluboké nedorozumění z Prahy, jejíž lídr Petr Vratný měl současně na starosti moderování akce. Jejich trampský styl má silnou tradici a oporu v textech, do kterých je dobré se zaposlouchat.

Jediným zástupcem jižních Čech byla skupina Jen tak tak. Každý z jejích čtyř členů dorazil zvlášť. Paradoxně Pavel Krajský, který to měl na akci nejdál, byl na místě jako první. A tentokrát vyměnil kontrabas za baskytaru. Čistokrevný folk s šestatřicetiletou historií zde představil průřez tvorby z per kapelníka Pavla Jarčevského a Lenky Martinů. Jen tak tak tradičně bavila nejen výběrem písní, ale i průvodním slovem.

Trampská Sekvoj, to už je vlastně legenda v této hudební oblasti. Stejně jako z předchozí Jen tak tak, z nich sálá hodně energie. V roce 2023 obnovili svou hudební historii. Kapelník Olda Dolejš je tramp tělem i duší a svůj zápal předává i ostatním členům kapely. Tahle pražská parta náramně baví.

Jako poslední přišel na řadu Mňau mňau band z Prahy a po něm následoval jam-session. Obojího se však autor článku již neúčastnil.

Majka Abrahámová je dobrým duchem tohoto místa. Má všechno v malíku a její tým funguje takřka na mávnutí. Stodola U Majdy má své kouzlo. Přitahuje lidi, z nichž někteří se vidí i po mnoha letech. Kéž by takových míst bylo víc. Příznivci už teď vyhlížejí další ročník Krampach festu s číslem jedna.

Pavel Černý