Mně připadá, že se tento odhad mýlí, pokud tvrdí, že firmy se jako prvních zbaví lidí bez vzdělání, tedy těch, kteří například dokončili jen základní školu. A současně článek varuje, že těchto lidí u nás přibývá.

Právě na manuální práci u nás už před koronavirovou krizí firmy zoufale hledaly pracovníky a musely si je přivážet z východní ciziny, přestože v evidenci úřadu práce stále nějací našinci byli. Ale tuto práci dělat nechtěli nebo nemohli. V jakých proporcích jsou obě skupiny, ponechávám na úvaze každého, kdo se rozhlíží kolem sebe.

Firmy si teď naříkají, že jim v nouzovém stavu zahraniční dělníci odjeli a potřebují je někým nahradit. A jestliže stát současně odhaduje, že nezaměstnanost u nás může stoupnout ze tří až na deset procent, co státu brání, aby podporu v nezaměstnanosti omezil na kratší dobu a vyvinul tlak na těchto deset procent lidí, aby šli pracovat tam, kde pracovní síla schází?

Možná si můžeme hned odpovědět. Manuálně se už většině Čechů pracovat nechce. Po roce 1990 jsme se snažili dohnat deficit v počtu středoškoláků a vysokoškoláků v porovnání s vyspělou Evropou tím, že jsme snížili laťku znalostí a úroveň vzdělání. Vyrobili jsme si středoškoláky a vysokoškoláky, kteří teď na úřadu práce požadují práci podle své kvalifikace a než by šli dělat rukama, je pro ně lepší volba zůstat doma na dávkách. Stát jistě má nástroje, jak tyto lidi poslat do pracovního procesu. Prostě dávky zredukovat. Je to ale nepopulární a do nelíbivých kroků se politici nehrnou. Pořád jsou totiž za dveřmi nějaké volby.

Deformaci pracovního trhu nasvědčují i první signály z pokrizového uvolňování. Scházejí se první zastupitelstva a řeší, co si počnou, když ekonomika se zabrzdila a jim teď bude přicházet citelně menší výtěžek z daní. Ani jednou jsem nezaslechla, že by někde uvažovali o snížení počtu úředníků nebo zaměstnanců obecních organizací. Že by si třeba dva lidé převzali agendu dosavadních tří. Škrtat se mají spíš investice.

Občan se nedočká chodníku, ale na své radnici nebo krajském úřadu či ministerstvu bude mít pořád stejně úředníků, kteří tam za uplynulé třicetiletí nabujeli do nevídaných rozměrů. Pochopitelně – shora dolů si instituce vymýšlejí tabulky, hlášení a projekty, kterými odůvodňují svoji vlastní existenci. A jelikož už nejsme za železnou oponou, ale svět je informačně propojený, dozvíte se, že v západní Evropě stačí postiženému obchodníkovi či řemeslníkovi podat na úřad jednoduchou žádost, vzápětí dostane peníze. Jestli vzniknou chyby, budou se zkoumat až posléze. Zatímco u nás hned začala řada institucí vymýšlet tak složité tabulky a formuláře, že se většina z nich vrací pro vysokou chybovost. Formuláře musí někdo kontrolovat, vracet, znovu přijímat, radit s vyplněním. Existence úředníka je odůvodněna a žadatel na peníze čeká. Dokonce jsou tím úředníci přetíženi, možná by jich mělo přibýt?

Zrcadlo celému systému nastavilo dnešní pondělí. Dnes mohou otevřít knihovny, menší obchody nebo fitcentra. Myslela jsem si, že knihovnice, což jsou obecní zaměstnankyně se stálým platem, nedočkavě podupávají na startovní čáře, aby mohly přivítat první čtenáře. Malý redakční průzkum ukázal, že knihovny měly šest neděl zavřeno a teď potřebují do 4. května týden, aby se na otevření připravily… Zatímco živnostník či obchodník pravděpodobně šůroval přes celý víkend ve své provozovně, aby dneska otevřel a neutekla mu ani minuta. Odložit otevření o týden by ho ani ve snu nenapadlo. Čas jsou peníze a on se živí sám.

Dovolila bych si tedy oponovat analytikům pracovního trhu. Pokud bychom chtěli náš pracovní trh narovnat a dostat do něj dimenze logiky a zdravého rozumu, určitě by měli jako první o práci přijít úplně jiní lidé, než ti bez vzdělání, kteří pracují rukama. Jenže to bude nejspíš sci-fi.