Ke Světovému dni obezity tu také 4. března uspořádali pro rodiče s dětmi osvětovou akci. Zahrnovala setkání s nutriční terapeutkou, dětskou psychoterapeutkou, zástupci Olivovy dětské léčebny z Říčan a Lázní Bělohrad, kde se specializují na léčbu dětské obezity. Mezi přednášky se vešel i workshop s ukázkami zdravého jídelníčku. „Důležité je, aby společnost začala vnímat obezitu jako nemoc,“ říká lékařka Andrea Straková. A prozradila víc o ambulanci, kam mohou rodiče své dítě objednat on-line na webových stránkách Nemocnice Strakonice nebo telefonicky na čísle 383 314 474. 

Jak velkým problémem je obezita dětí?

Poslední oficiální data jsou bohužel ne úplně aktuální. Jsou z roku 2021, tedy z covidového období. Uvádějí, že 16,5 procenta dětí trpí obezitou a dalších skoro 10 procent má nadváhu. Podle této statistiky téměř 25 procent dětí má problémy s vysokou váhou. Teď jsem však zaznamenala, že Český zdravotnický ústav připravuje novější informace z roku 2024. Ta čísla budou určitě ještě vyšší.

Nedalo by se spíš předpokládat, že děti během covidových omezení neměly pohyb a teď by se mohla situace zlepšit?

Bohužel ne. My podle poznatků z praxe očekáváme spíš zhoršení.

Kdy má dítě ještě nadváhu a kdy už jde o obezitu?

U dětí se řídíme podle percentilových grafů, které jsou závislé na pohlaví a věku, sledujeme index BMI. Pokud je dítě mezi 90. a 97. percentilem, je to nadváha, nad 97. percentil už jde o obezitu, která má tři stupně.

Jaká je ideální váha dítěte vysokého třeba 140 centimetrů?

Tak samozřejmě pro nás je nejlepší graf, ale obecně platí to, co se vždycky říkalo – máte 140 centimetrů, odečtete stovku a to by mohla být ideální váha. Je to ale opravdu velké zjednodušení.  

Jak vnímají problém nadváhy a obezity rodiče? Přikládají mu důležitost, nebo převažuje postoj – to nevadí, děti to vyběhají, vyrostou z toho…

Musím říct – jak kdo. Někteří rodiče, což mě hodně překvapuje, tak i když už děti mají i komplikace obezity, což je vysoký krevní tlak nebo cukrovka 2. typu, přesto nevnímají, že ten zásadní problém je nadváha a obezita. Nebo to spíš nechtějí vidět. Ano, setkávám se s tím, že mi rodiče říkají – je to dítě, ono z toho vyroste. Jenže tak to úplně nefunguje. Růst nám sice pomáhá, ale není to samospásné. A pak jsou další rodiče, aspoň mých pacientů, kteří už chápou, že to problém je a je s ním potřeba něco dělat.

Kdysi se říkalo, že nekojeným dětem, brzy převedeným na Sunar, se zakládá na pozdější obezitu. Je to pravda?

Tak úplně bych se do těchto debat pouštět nechtěla, ale jednoznačně je kojení pro děti preferované a benefitní. Umělé mléko může u některých dětí vést k nadváze, ale asi to nejde paušalizovat. Spíš bych řekla, že je důležité mít na paměti, že u dětí se už v prvním roce věku zakládají tukové buňky, které mají paměť a když se jednou zvětší, tak už si to budou pamatovat. Ano, dětem, které jsou už v prvním roce věku v nadváze nebo dokonce obezitě, rodiče zakládají na to, že budou mít problém s váhou do budoucna.

Kolik má vážit roční dítě?

Dítě by mělo mít v roce trojnásobek své porodní váhy. Tedy kolem deseti kilogramů.

Čím je obezita daná? Stravou? Nebo geneticky?

Určitě obojím. Ze čtyřiceti až šedesáti procent je naše váha daná geneticky. Máme geneticky naprogramovaný určitý metabolismus, regulaci chuti k jídlu, máme také dáno, kam budeme ukládat tuk, jestli ho budeme distribuovat do oblasti břicha nebo hýždí. Říká se, že pokud dítě má jednoho rodiče obézního, tak je 40 procentní předpoklad, že bude v dospělosti také obézní. Pokud jsou obézní oba rodiče, tak je toto riziko až 70 procent. Takže bohužel genetika hraje poměrně velkou roli, ale jsou tu i faktory zevního prostředí, které můžeme ovlivnit. Těmito faktory jsou stravovací režim, pohyb, ale i kvalita spánku, na to se hodně zapomíná. Genetika tedy hraje roli, současně je tu i velký prostor pro to, co můžeme ovlivnit.

Jaký vliv má spánek?

Chronický nedostatek spánku ovlivňuje i jídelní chování. Dítě pak nemá dostatek energie na pohybovou aktivitu a má větší chuť na sladké a obecně větší chuť k jídlu.

Co tedy vašim dětským pacientům ordinujete?

Nejúčinnější způsob, jak s obezitou a nadváhou bojovat, je změna životního stylu. A musím zdůraznit, že to je změna životního stylu celé rodiny. Není možné, aby rodiče chtěli u dítěte něco měnit a sami mu nešli pozitivním příkladem. Je třeba, aby změna byla postupná, pozvolná, nelze čekat zázraky ze dne na den. Pouze pomalé změny jsou dlouhodobě udržitelné. Takže se zaměřujeme na jídelníček, změnu stravovacích návyků, snažíme se děti motivovat k pohybu, instalujeme krokoměry. Někdo si kupuje hodinky, kterými sleduje pohyb, a zaměřujeme se i na další věci jako je právě kvalita spánku. Nově máme v rámci naší poradny i nutriční terapeutku, která rodičům radí, jak s jídelníčkem. Obezita je opravdu komplexní problém. Někdy se zapojuje dětský psycholog, protože obezita ovlivňuje i sociální život. Obézní děti jsou často vyčleňovány z kolektivu, šikanovány. Snažíme se proto v případě potřeby zajistit i psychologickou péči a spolupracujeme s psychology z okolí.

Jak dlouho by mělo dítě spát?

Záleží na věku, ale minimálně devět hodin, ne-li deset. A to tady v poradně splňuje tak jedno z deseti dětí. Děti by měly spát víc než dospělí, protože jejich mozek se stále vyvíjí a je tam i onen zmíněný vliv na jídelní chování.

Poradnu jste otevřeli zkušebně v říjnu. Vidíte už u pacientů výsledky?

Ano, vidíme u řady pacientů hezké výsledky. Někdo hubne víc, někdo méně. Já vždycky říkám, že to není jen o čísle na váze. Měříme i obvod břicha, což je pro mě důležitější parametr. Máme speciální bioimpedanční váhu, což je váha, která nám změří procentuální složení těla, kolik procent činí tuk, kolik procent jsou svaly. Jde o to, aby dítě ubíralo tuk a přibíralo svaly, to je náš cíl. Neorientujeme se tedy pouze číslem na váze. Děti nám hezky hubnou a je vidět, že některé to i baví. A můj cíl je edukovat také rodiče, protože vidím, že si často nevědí rady se stravou a z informací na internetu jsou spíš zmatení. Už jen to, že sem přijdou a můžeme se spolu bavit o jídle, je pozitivní.

Říká se, že svaly jsou těžší než tuk…

Ano, v tom spočívají i limity indexu BMI, protože ten nedokáže rozlišit, co je tuk a co jsou svaly. Takže sportovec, který bude mít hodně svalové hmoty, může mít BMI vyšší než člověk s obezitou. Proto se v Obezitologické společnosti vedou debaty, zda se spíš neřídit podle procent tuku, obvodu pasu a podobně. Ideální je kombinace těchto parametrů. U dospělých je to jednodušší – máte nad 30 BMI, jste obézní, ale u dětí to tak jednoznačně říct nejde.

Co radíte ohledně stravy?

U dětí se v poradně často setkávám s tím, že vynechávají jídla, zejména snídani a první jídlo je pro ně až oběd. Snažíme tedy upravit stravovací režim, aby byl pravidelný a naučit děti snídat. To je podle mne zásadní. Bavíme se s rodiči i dětmi o tom, že máme tři základní makroživiny a jaké má být jejich procentuální zastoupení v jídelníčku.

Proč děti přestaly doma snídat? Minulý týden se objevil článek, že v jedné ostravské škole dokonce začali dětem připravovat snídaně, protože si všimli, že hladové děti jsou po ránu roztěkané…

Asi je to uspěchanou dobou. Rodiče říkají – nemáme na to čas. Já říkám – tak přece stačí vstát o deset minut dřív. Je to i tím, že děti chodí pozdě spát, tím se snaží dohnat spánek ráno. Režim mívají děti tak rozhozený, že to je těžké.

Takže správně platí – snídaně, svačinka, oběd, svačinka, večeře?

Já kladu důraz na snídaně. Netvrdím, že musí každý jíst pětkrát denně, spíš jde o to naučit dítě na pravidelnost – tři hlavní jídla, snídaně, oběd, večeře. Jestli mezitím bude jedna nebo dvě svačiny už není tak důležité. Záleží na tom, co dítě odpoledne dělá, jaké je složení jídla během dne. Je dobré naučit dítě na pravidelné menší porce.

Čím se stalo, že všeobecně populace tak nabyla na váze?

Myslím, že to je dobou, dřívější fyzickou práci nahradily technologie. Taky se vždycky ptám dětí, kolik času tráví u telefonu, počítače, televize. Některé děti říkají, že i celé odpoledne. Málokdo jde odpoledne ven. A slyším, že ani nemají s kým chodit ven. Rodiče jsou často dlouho v práci. Sociální média děti úplně pohltila, pohyb chybí. Jde i o nabídku potravin, samé rychlé cukry, fastfoody…

Zmínila jste, že obezita je nemoc. Jaké má další souvislosti?

Je to opravdu chronické onemocnění, není to jen kosmetická vada. Jde o komplexní onemocnění, které má své následky, ať už je to riziko rozvoje vysokého krevního tlaku, různých kardiovaskulárních onemocnění, onemocnění jater – lidově ztukovatění, vyšší stádia fibrózy, riziko cukrovky druhého typu, ale i ortopedické obtíže. Dětí často bolí kvůli vyšší hmotnosti klouby, tělo na takovou váhu není stavěné. Jde i o problémy dechového ústrojí. Dětem, které mají astma bronchiale, obezita stav zhoršuje. Je tu i riziko obstrukční spánkové apnoe, která se vyskytuje i u dětí s obezitou, a pak samozřejmě stránka psychická.

Vodí k vám rodiče spíš kluky nebo děvčata? Nebo se hlásí větší slečny samy?

Vždycky je potřeba přijít s rodičem. Poměr chlapci – děvčata je tak půl na půl. Hodně dětí teď máme ve věku deset až třináct let, ale k patnácti letům už jsou to spíš děvčata, která si začínají uvědomovat i aspekt vzhledu.

V jaké frekvenci děti poradnu navštěvují?

První návštěva je taková seznamovací, spíš delší, a po první návštěvě se scházíme za tři týdny, abychom dořešili nastavení. Poté už po měsíci a půl až po dvou měsících.

Vzdali to někteří pacienti od října?

Dva. Jedni rodiče řekli, že to nebude pro ně, že slečna asi ještě nedospěla k tomu, že by chtěla změnu, druzí se odhlásili bez uvedení důvodu. Ale jinak pacienti naopak přibývají. Máme v péči kolem třiceti pacientů a spousta dalších je přihlášena.

Překvapilo vás něco za tu dobu?

Možná nízké povědomí o stravě, jak si složit jídlo, jak poskládat talíř, v tom lidé hodně tápou. Podle mě je to tím, že informací kolem je tolik. Vždycky jde o poměr sacharidů, tuku a bílkovin. Děti učím pravidlo zdravého talíře – třetina by měl být komplexní sacharid, nějaká příloha, pečivo, těstoviny, brambory, další třetina jsou bílkoviny, kde jsou obsaženy i tuky, a poslední třetinu tvoří zelenina a ovoce. K tomu rozdáváme plakátky.

Takže pět rohlíků a deset deka salámu, to bude špatně…

Přesně tak.

Jak se díváte na úsilí ministerstva školství o změnu stravy ve školních jídelnách? Jak by se mělo postupovat, aby změna měla účinek a nevyhazovaly se jen jídlo a peníze?

Já jsem hrozně ráda, že to někdo chce měnit. Občas mi děti fotí jídlo doma, někdy i ve školní jídelně a někdy se divím. Teď třeba jedna holčička přinesla fotku těstovin s hromadou cukru, třemi malinkými kousky tvarohu a k tomu sladké mléko. To je nevyvážené. Já chápu, že jídelny mají spotřební koš, musí splňovat spoustu věcí, ale za mě snaha přiblížit se víc zdravé stravě bude pro děti jedině benefitní. Aby si místo oběda nekoupily nějakou sladkost, to je zas na rodičích a komunikaci. Když budou děti zvyklé, že takhle má jídlo vypadat a doma se tak vaří, budou zdravé jídlo jíst i v jídelnách.

Přicházejí rodiče s dětmi do vaší poradny sami nebo je posílají jejich dětští lékaři?

Všichni vnímáme, že je nedostatek obvodních lékařů pro děti a dorost a chápu, že v ordinaci nemají kapacity na to, aby řešili nadváhu dětí a obezitu. Jsou ale ti první, kteří by na problém měli rodiče upozornit. Při obezitě už je pozdě. Pediatři by měli být ti, kdo zachytí první signály, když už se dítě přibližuje k nadváze. Už tam je třeba intervenovat a začít něco dělat, protože když to necháme dojít až do obezity, tak už si to tukové buňky zapamatují a dítěti zakládáme problém. Pediatři prostor pro řešení nemají a to byl jeden z důvodů, proč jsme obezitologickou poradnu u nás v nemocnici otevřeli. Aby pediatři měli možnost dítě, které má problém, někam nasměrovat.