„Na tradici ohňů na Jordánu nás upozornila jedna paní už někdy před deseti lety. Hledali jsme pak v archívu, o co vlastně šlo. V polovině 19. století si tak obyvatelé Tábora připomínali Husův odkaz a na pořádání slavnosti se podílely táborské spolky,“ dodal hlavní organizátor z Housova mlýna. Prozradil, že není jednoduché zajistit povolení pro vor s ohni. Jordán je rezervoárem pitné vody, takže se do nádrže nesmí dostat žádné chemikálie. Koše s ohni pluly na kovovém vojenském pontonu a vše se muselo hlídat z lodičky. „Odbor životního prostředí radnice nám v tom vyšel hodně vstříc,“ uvedl Petr Nůsek.

Za zvuku bubnů připlula na břeh kostýmovaná dvojice chlapce a dívky. Lidé byli zvědaví, co mladý pár symbolizuje, jak probíhala tato slavnost kdysi a diskutovali i o tom, jak by se mohla dál rozvíjet. 

„Naším cílem bylo, aby se lidé sešli, užili si společně pohled na ohně a vodu a pak si někde poseděli u vína. Možná by se mohla příště pro takové setkání otevřít plovárna a mohli bychom se vrátit k zapojení různých spolků,“ rozvíjel dál myšlenky Petr Nůsek. Martina Rybáková z Tábora a Jiří Tymel z Nového Města nad Metují, který je také táborským rodákem, se do debaty na břehu zapojili. Uvítali by, kdyby takový večer pokračoval třeba půlnoční polemikou historiků o Husovi nebo zajímavou přednáškou pro veřejnost. 

Podle Nůska by mělo město Tábor na husitské tradici stavět. V posledních letech to ale trochu působilo dojmem, že město hledá nějaký moderní kulturní koncept a od husitství se odklání.

Pro Sdružení Housův mlýn je tato akce jakýmsi pokračováním někdejšího putování do Kostnice v polovině 90. let. I tehdy nebyl husitský průvod všude vítán. „Evangelíci nás přijímali příznivě, katolíci méně a do Norimberka nás vůbec nepustili, protože prý pochod s bubny a loučemi evokuje nacistickou minulost,“ zavzpomínal Petr Nůsek a k minulé i současné akci se ještě vrátíme v Týdeníku Táborsko.