„Všechno to byly předrenovační kusy, které jsem koupil v zahraničí na burze nebo přes inzerát. Největší vztah mám k harleyi, to byl můj sen, který se mi vyplnil. Ale džíp je pro mě také srdcovka. Všechna auta i motorku používám i civilně, jezdíme na projížďky a s kamarády na výlety. Přes léto s tím jezdím docela často,“ přiblížil Ondřej Ryneš.

Vztah k veteránům získal jako mladý. „Od malička se mi líbila stará auta a motorky. Někdy v 16 letech jsem měl první starou motorku, byla to jawa z 60. let. Průběžně jsem si zrenovoval motorky a chtěl jsem starší a starší. Můj praděda měl předválečnou ČZ 250 sport, tu jsem si někdy ve 20 letech koupil také. Tak nějak jsem to obměňoval, až jsem se dostal do válečného a předválečného období,“ nastínil sběratel. Klíčový byl rok 2014, kdy se poprvé dostal do Normandie na výročí 70 let od vylodění. „Tam mě uchvátila vojenská technika. Ta se mi líbila už předtím, ale do té doby jsem ji neměl. Jinak jsem se zajímal hodně o historii, převážně první republiky a druhé světové války, a to hlavně tady v Česku,“ dodal.

Na historii ho baví změny, které se děly. „Zajímá mě technika, která se změnila a poskočila dopředu. Navíc jeden z mých předků – strýc mého pradědy – bojoval v americké armádě a dostal se až do České republiky. Dokonce se tady s rodinou potkal na demarkační čáře. Mám z toho i fotky. Můj děda, který stále žije, u toho byl i přítomen. I toto prohloubilo můj zájem o histori,“ vysvětlil Ondřej Ryneš. Vztah má hlavně k době od 30. do 50. let minulého století v souvislosti s USA. „Líbí se mi technika z té doby. Současná Amerika mě ale žádným způsobem nezajímá, ale toto období mám rád.“

Ve sbírce má i ve věci po Američanech, kteří osvobodili Volyni

Kromě veteránů má také řadu jiných originálních předmětů. Několik zbraní z té doby, dalekohled, polní lopatku, vyznamenání, helmy, oblečení a podobně. „Některé věci jsem dostal od lidí, když viděli, že to sbírám. Měli je doma po Američanech, kteří Volyni osvobodili. Dále jsem věci sehnal po různých burzách v Česku i v zahraničí. Snažím se brát hlavně ty, které jsou pro mě důležité a mohu je nějak používat, jsou praktické, než že bych byl vyloženě sběratel, který si je dává do vitríny,“ zdůraznil Ondřej Ryneš. V republice je podle něj hodně sběratelů, jakým je i on. „A ti toho mají daleko víc než já. Známe se mezi sebou, jsou to dvě tři stovky lidí o nichž vím, že se takovým sběratelstvím zabývají.“

Se svými veterány i dobovými předměty se každoročně v květnu účastní akcí spojených s koncem druhé světové války. „Jedeme na nějakou jízdu, kde něco předvádíme nebo je to i naše soukromá jízda, kdy projíždíme přes nějaká místa, kde došlo k událostem konce války. Jinak přes rok je to tak pět akcí, na které jsme pozváni nebo sami nějaká místa navštívíme,“ doplnil sběratel.

Jako všechny koníčky, i ten jeho je drahý a náročný. Jak finančně, tak časově. A hodnota jeho „kousků“ vzrůstá. A co otázka rozšíření sbírky? „Mám určitě nějaké sny, co by se mi líbilo, ale v blízké budoucnosti nemám asi v plánu nic pořídit. Každopádne mým snem je obojživelné auto Ford GPA,“ uzavřel sběratel Ondřej Ryneš.