Návštěvník na výstavě najde velice rozměrná i menší plátna plná bagrů, jeřábů a hlavně betonu. Zvláštní náměty výtvarných děl? Na tehdejší dobu ne tak docela. „V 50. letech minulého století tehdejší totalitní moc vyžadovala tvorbu podřízenou zásadám socialistického realismu. Obrazy s tematikou budování továren, sídlišť či právě kolosálních vodních děl měly oslavovat úspěchy režimu,“ vysvětluje kurátor výstavy Jan Kouba. Ten se o historii výstavby přehrady Orlík dlouhodobě zajímá a přenést do Galerie píseckého muzea dnes opomíjené obrazy Karla Stehlíka, které kdysi visely v kancelářích předních komunistických politiků či úředníků, byl jeho dávný kurátorský záměr.

Na výstavě nakonec nebudou pouze obrazy z Orlíka. Profesionální výtvarníci dokumentovali i stavby Lipenské, Slapské, Římovské či Oravské přehrady. Malíři byli na budované hráze posíláni v rámci takzvaných úkolových akcí Svazem československých výtvarných umělců. Maleb s námětem vznikajících kolosů je tak v českém výtvarném umění překvapivě velké množství, optikou 21. století se však na tento malířský obor dosud nikdo neohlížel, výstava je proto svého druhu ojedinělá.

Karel Stehlík byl ale rušným vltavským staveništěm natolik fascinován, že si cestu na přehradu našel sám. „Když se začala stavět Orlická přehrada, bylo člověku trochu líto spousty malířsky vděčných pasáží kolem toku Vltavy, ale zase mě zaujal grandiózní projekt a nadšení budovatelů. Jezdil jsem tam na kole tak často, že už mě dělníci považovali za svého malíře a já občas neváhal přiložit ruku k dílu,“ vzpomínal sám legendární milevský učitel na tvorbu svých obrazů.

Po téměř sedmdesáti letech se jich letos v létě sejde pohromadě více než třicet, a to právě v písecké muzejní Galerii. S obrazy jiných autorů pak půjde o téměř osmdesát vystavených děl. Takto rozsáhlou kolekci prací získalo písecké muzeum od nebývale širokého spektra zapůjčitelů, na výstavě se podílí například Národní muzeum, Alšova jihočeská galerie, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, ale i Fakulta stavební ČVUT v Praze, Povodí Vltavy, ČEZ, soukromí sběratelé a rodina Karla Stehlíka.

Orlická přehrada byla největší stavbou druhé pětiletky v tehdejším Československu, vznikla mezi léty 1954 – 1961. Přehradila tok Vltavy u Solenic, délkou vzdutí 68 kilometrů zasahuje i do toku Otavy a Lužnice. Nese jméno po zámku Orlík. Na její stavbě se v různých profesích vystřídalo tisíce dělníků, sídliště, které pro ně v Solenicích vzniklo, stojí dodnes.

Výstava Orlík a Stehlík se koná v termínu od 19. června do 30. srpna, vernisáž spojená s komentovanou prohlídkou s kurátorem připadá na čtvrtek 18. června od 17 hodin. Další komentovaná prohlídka se koná v úterý 4. srpna od 17 hodin. Výstava je k vidění v Prácheňském muzeu v Písku v uvedeném termínu denně od 9 do 18 hodin.

Klára Koubová