Prezident na křtiny nepřijel, ale poslal dárek

Otec Vladimíra Forkoše se totiž stejně jako prezident Masaryk narodil 7. března. Jen o 80 let později v roce 1930. Rodina žila v okrese Ťačevo na tehdejší Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. Narozenému synkovi dali rodiče po prezidentovi jméno Tomáš a sebrali dokonce odvahu, požádat prezidentskou kancelář, zda by se prezident nestal chlapci kmotrem. Z tehdejší Kanceláře presidenta republiky však přišel dopis, že přání bohužel nemůže být splněno. „Žádostí takových došlo a dochází na adresu páně presidentovu tolik, že musí býti rozohodnutí zásadně vždy záporné, poněvadž není možno všem vyhověti,“ stojí v dopise, který má po svém otci Vladimír Forkoš na památku. Příběh však pokračuje.

Prezident Masaryk se omluvil, ale poslal dítěti dárek ve formě vkladní knížky s 300 korunami, vystavené pobočkou Městské spořitelny na Královských Vinohradech ve městě Chust na Podkarpatské Rusi. Vklad byl vinkulován až do plnoletosti Tomáše Forkoše, tedy do roku 1951.

V roce 1939 ale začala válka a Podkarpatská Rus připadla Maďarsku. Tomášovi rodiče proto požádali maďarské úřady o uznání tohoto vkladu. Maďarská banka vklad uznala, jen jej převedla na tehdejší maďarskou měnu pengo. Přepočetla naspořenou částku na 5931 pengo, ale čas výplaty tehdy ještě nenastal. Maďarský přístup byl vlastně poslední korektní.

Nárok se prý ztratil v běhu dějin

Po válce se Podkarpatská Rus stala pro změnu součástí Sovětského svazu. „Rodiče mého otce šli tedy znovu na úřad, tentokrát sovětský. Tam se ale nechtěli bavit ani o vkladu, ani o Masarykovi, namířili na ně samopalem a řekli, ať vypadnou,“ traduje se příběh v rodině Forkošových. „Od té doby měl můj otec v městečku přezdívku Masaryk,“ přidává Vladimír Forkoš další vzpomínku.

Dnes leží Podkarpatská Rus na Ukrajině, kde Tomáš Forkoš také několikrát o vyplacení vkladu žádal, ale vždy narazil na odmítnutí. Když se jeho syn Vladimír Forkoš dostal do Tábora, obrátil se v roce 2002 dopisem na tehdejšího prezidenta Václava Havla.

„Vážený pane prezidente…obracím se na Vás, zdali byste mi mohl pomoci dobrat se toho, aby spořitelna vyplatila po 70 letech mému otci vklad, věnovaný panem prezidentem Masarykem. Píši za svého otce, který je ještě živ a stále věří ve spravedlnost a v dobrém vzpomíná na dobu, kdy jsme patřili k Československu,“ stojí v dopise. Odpověď přišla z Kanceláře prezidenta republiky do dvou týdnů. Vedoucí oddělení občanskoprávního Olga Blažková však s politováním sdělila, že prezident republiky není oprávněn nařizovat přezkum postupu peněžního ústavu při výplatě vkladů. A že zmíněný případ neupravuje ani žádný z dosud platných restitučních zákonů.

„Navštívil jsem i paní generální ředitelku České spořitelny. Byla velmi milá, ale řekla mi, že tyto vklady byly znehodnoceny měnovou reformou a restituční zákon bohužel na tyto finanční ztráty střadatelů nepamatuje,“ zmiňuje Vladimír Forkoš ještě jednu misi.

Nic dalšího pak už nepodnikal. „Když mi nemohl pomoci ani pan prezident, tak už asi nikdo. Nechal jsem to být,“ říká muž. Jeho otec Tomáš před dvěma lety zemřel. „Když umíral, dal mi tu vkladní knížku v závěti. Tenkrát jí paní ředitelka spořitelny ode mě chtěla, že by si ji dali do spořitelního muzea, ale to jsem odmítl. Nechám si ji jako svoji památku,“ dodává Vladimír, který si se jménem T. G. Masaryka také užil svoje.

Otec Tomáš, syn Tomašovič

Když se Podkarpatská Rus stala součástí Sovětského svazu, musel po ruském způsobu používat i jméno po otci Tomášovi – Vladimír Tomašovič Forkoš. „Hlavně na vojně jsem s tím měl problémy. Rusové takové jméno neznali a ptali se mě, jestli jsem žid,“ směje se Vladimír dnes a to je vlastně konec příběhu o dárku od prezidenta Masaryka jeho jmenovci, narozenému 7. března 1930.

Anebo že by? Na deskách dávné vkladní knížky z Hustské pobočky Městské spořitelny na Královských Vinohradech v Praze totiž stojí: Hlavní město Praha ručí za vklady, jejich zúročení i všechny jiné závazky spořitelny neobmezeně a neodvolatelně celým svým jměním a poplatní silou.

Co kdyby se Vladimír Forkoš ve jménu památky svého otce a s jeho nárokem ohlásil ještě na audienci u primátorky Adriany Krnáčové?