Někteří pacienti vědí o doplatcích, a tak se u svého lékře informují a rovnou poprosí o předepsání levnější varianty. Mnohdy ale pacient vůbec neví, že bude doplácet desítky korun. V každé lékárně je navíc doplatek jiný. „Pravděpodobně výrobní náklady na menší balení v přepočtu na jednotku jsou vyšší než výrobní náklady na větší balení. Logicky ty menší balení jsou za vyšší cenu. V lékárně pacient nemá na vybranou, je podstatné, co mu předepíše lékař a ten také určuje velikost balení,“ snaží se objasnit krumlovský lékárník Jaroslav Prokopius.

Lékárnice z Písku, která si nepřála být jmenována, si nemyslí, že by pacienti s léky plýtvali. „Nechávají si předepisovat tablety ve chvíli, kdy je potřebují. Když jim dojdou, přijdou znovu,“ obhajuje. Lékárnice Martina Kociánová ze Strakonic si všímá toho, že lidi zajímá, zda musí za balení připlácet. Aktivně prý sama nabízí výhodnější balení. „Pokud lékař napíše tři balení po 30, můžeme mu nabídnout jedno po 90. Ještě víc léků ale jednorázově dávat nejde, limit preskripce jsou tři měsíce,“ vysvětluje Kociánová. „U léků záleží, jaká je úhrada pojišťovnou. Někde hradí víc, jinde méně nebo výrobce nejde s cenou dolů a pacient doplácí rozdíl proti té úhradě.“

Někdy doplatky mohou činit jen dvacetikorunu, ovšem například u léku na tlak Prestance je za 90 tablet doplatek 150 korun. Za 120 tablet se nedoplácí nic navíc. Jako příliš závažný problém nevnímá doplatky táborská lékárnice Jana Somogyiová. „Doplatky, to je podle mě jen kapka v moři. Drtivá většina léků je bez příplatku. Musíme brát také v potaz, že se ani nevybírají regulační poplatky. Toto téma podle mého nezasluhuje takovou pozornost. Doplatky činí stejně jen pár korun,“ vyjádřila se ostřeji na toto konto Somogyiová. Podle ní je palčivějším problémem export léků do zahraničí. Kvůli tomu je regulované, kolik česká lékárna může dostat léčiv, většina skončí v cizině, kde jsou za léky někdy až trojnásobné ceny.