Zazněla například skladba Nothing Else Matters od skupiny Metallica nebo písně Erica Claptona známé z jeho alba Unplugged. Kytarové duo String Floyd, které na Šumavě vystupuje při soukromých i společenských příležitostech, doprovodilo setkání věnované tématu, o němž se mnohdy nemluví snadno. Hudba mu však dodala přirozenou a neformální podobu.

Papuče připomínaly domov a možnost zůstat v něm i v době vážné nemoci. Smyslem setkání bylo přiblížit veřejnosti, co domácí hospic nabízí pacientům a jejich rodinám. Návštěvníci měli k dispozici informační materiály a mohli se zaměstnanců osobně zeptat na fungování služby.

Vedoucí domácího hospice Jitka Koubová vysvětlila, že zájemci často volají s přáním pečovat doma o nemocnou maminku, tatínka nebo sourozence. Potřebují především vědět, jakou pomoc mohou získat a zda na náročnou situaci nebudou sami. „Většinou je uklidní to, že sestřičky jezdí dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, jsou na telefonu,“ uvedla. Rodina tak má na dosah někoho, kdo poradí, pomůže a v případě potřeby přijede.

Prachatický tým má podle Koubové tři sestry na plný úvazek a další sestru pracující na dohodu. Vedoucí přitom oceňuje také samotné pečující. „Před těmi rodinami se někdy skláním, že vůbec ty těžké situace doma dokážou zvládnout,“ řekla. Pomoc sester jim umožňuje naplnit přání nemocného a současně získat jistotu při péči, se kterou často nemají předchozí zkušenost.

Letos doprovázeli desítky pacientů

Sestra Bohuslava Kubačáková při úvodním seznámení s činností hospice připomněla, že služba funguje sedmým rokem. Letos její pracovníci doprovázeli téměř šedesát pacientů. „Nejmladší pacient měl dvanáct let, nejstarší devadesát pět,“ uvedla. Průměrný věk pacientů byl 69 let. Domácí hospicová péče tak zdaleka neslouží jen lidem ve vysokém věku.

Délka péče se přitom výrazně liší. Některé nemocné tým doprovází několik týdnů či měsíců, u jiných přichází pomoc až v posledních hodinách života. Vedle zdravotní péče Kubačáková představila také práci terénních pečovatelek, které pomáhají s každodenními potřebami a mohou rodinným příslušníkům poskytnout čas k vyřízení nezbytných záležitostí.

Petra Řezníková pracuje jako sestra domácího hospice dva roky. Předtím působila v porodnici. V hospicové péči podle ní rodiny oceňují především pomoc při plnění přání blízkého zůstat doma. „Jsou, řekla bych, vděčnější za naši práci,“ popsala svou zkušenost. Její práce ale zahrnuje i náročné výjezdy v noci, za deště nebo v zimě, když nemocný potřebuje pomoc. Součástí služby je tak vedle ošetřování také cesta za pacientem, kterou sestra absolvuje sama za volantem.

Kontakt s některými rodinami pokračuje i po úmrtí jejich blízkého. Hospic pořádá setkání pozůstalých, při nichž se mohou znovu potkat se zaměstnanci a společně si popovídat. Také středeční Papučový den vytvořil prostor pro podobnou blízkost: pro chvíli s hudbou, vzpomínku i setkání s lidmi, jejichž pomoc umožňuje nemocným zůstat doma.