Jakmile totiž v roce 2025 exekutor sítě a příkopy odstranil, majitel obory na stejném místě obratem vztyčil novou kovovou bránu. Městský úřad Milevsko nyní dává od vymáhání průchodu ruce pryč s odkazem na procesní kličky, lidé jsou dál nuceni chodit po nebezpečné silnici.

Sliby o průchodnosti vystřídala svévole

Celá kauza začala v září 2007, kdy odbor životního prostředí milevského městského úřadu jako orgán státní správy myslivosti, uznal honitbu Obora Pekárkův mlýn o výměře 57 hektarů. Již tehdy při místním šetření zástupci obcí Hrazany a Kovářov požadovali zachování průjezdnosti a průchodnosti stávajících historických účelových komunikací, které místní z Hrazanska využívali po generace. Majitel pozemků Jaroslav Mrkáček tehdy v předložené studii i ústně sliboval, že vstupy do obory budou řešeny položením čtyř pojezdových roštů, které zvěři zabrání v úniku, ale lidem a technice umožní volný průchod a průjezd.

Odbor životního prostředí však podmínku o zachování průchodnosti zapsal pouze do odůvodnění rozhodnutí, nikoliv do samotné výrokové části, která je exekučně vymahatelná. V únoru 2008 vydal milevský stavební úřad územní souhlas k oplocení obory. V přiloženém situačním výkresu bylo oplocení v místech stávajících cest přerušeno právě pro osazení pojezdových roštů.

Jakmile však majitel oboru oplotil, sliby vzaly rychle za své. Už na přelomu let 2009 a 2010 se na cestách objevily první kari sítě provizorně přivázané drátem. V prosinci 2010 pak majitelé obory cesty zatarasili pevnými překážkami – kmeny stromů, kari sítěmi a visacími zámky, čímž veřejný průchod zcela znemožnili. Obyvatelé Klisince na to v únoru 2011 reagovali peticí s více než stovkou podpisů, kterou podepsali nejen místní, ale také občané například z Kovářova. Požadovali odstranění vrat a prověření stavu pojezdových roštů. Místní tehdy připomínali, že touto cestou chodili do školy, do kostela, k lékaři či na hřbitov už jejich pradědové.

Úřední labyrint a nekonečné průtahy

Místo rychlého zprůchodnění následoval čtrnáctiletý úřední a soudní labyrint. Stavební úřad v Milevsku nejprve v roce 2011 zahájil řízení o odstranění vrat, ale vzápětí je zastavil a stavbu se pokusil zlegalizovat jako součást oplocení. Toto rozhodnutí však v srpnu 2012 po odvolání obce Hrazany definitivně zrušilo Ministerstvo pro místní rozvoj. To potvrdilo, že územní souhlas z roku 2008 žádná vrata přes cesty nepovoloval a majitelé k nim nemají žádný právní titul. Řízení o dodatečném povolení vrat z roku 2011 stavební úřad následně přerušil kvůli předběžné otázce existence samotné veřejné cesty.

Paralelně s tím podali zástupci petičního výboru koncem roku 2012 na obecní úřad Hrazany návrh na odstranění pevných překážek na komunikacích. Protože byl starosta Hrazan Luboš Bolek označen v tomto řízení za podjatého, Krajský úřad Jihočeského kraje pověřil vedením řízení Městský úřad Milevsko, odbor dopravy. V květnu 2016 odbor dopravy v Milevsku vyhověl občanům a nařídil odstranění překážek (kari sítí, kmenů stromů, vysázených stromků v tělese cesty a uměle vyhloubených příkopů). Rozhodnutí však bylo krajským úřadem zrušeno kvůli procesní chybě. V červnu 2018 vydal milevský úřad nové rozhodnutí, kterým odstranění zábran opět nařídil.

V říjnu 2019 však nastal pro obec Hrazany i obyvatele z okolí šok. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutí Milevska změnil a žádost o odstranění překážek zamítl. Úřad argumentoval, že v místě neexistuje „nutná komunikační potřeba,“ protože lidé se mohou dopravovat po okolních silnicích II. a III. třídy. Tento názor v únoru 2022 potvrdil i Krajský soud v Českých Budějovicích.

Průlom u Nejvyššího správního soudu

Zásadní zvrat přinesl až rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 28. června 2022. NSS odmítl argumentaci silnicemi jako plnohodnotnou alternativou. Zdůraznil, že úřady zcela ignorovaly potřeby pěších a cyklistů, pro které je cesta po silnicích o 1,5 km delší a kvůli silnému provozu extrémně nebezpečná. NSS také stanovil klíčový princip: protiprávní jednání nepožívá právní ochrany. Pokud majitelé cestu zatarasili a ta v terénu zarostla, nemohou se vzniklé „nezřetelnosti“ cesty dovolávat ve svůj prospěch.

Krajský úřad musel pod tlakem rozsudku provést v říjnu 2022 nové místní šetření, které prokázalo, že žádná bezpečná alternativní cesta pro chodce a cyklisty neexistuje. Krajský úřad proto v únoru 2023 potvrdil původní milevské rozhodnutí o odstranění překážek. Majitelé obory se znovu bránili žalobou, kterou však Krajský soud v Českých Budějovicích v červnu 2023 zamítl. Soud v rozsudku potvrdil, že vlastníci pozemků, na kterých se cesta nachází a které jsou dnes uzavřené, do roku 2010 s užíváním veřejné cesty minimálně mlčky souhlasili, což prokazují i svědecké výpovědi a dřívější užívání cesty veřejností. Zřízení obory pro intenzivní chov zvěře podle zákona o myslivosti nevylučuje obecné užívání pozemních komunikací a volný přístup veřejnosti do krajiny.

Při zkoumání dokumentace soud odhalil také to, že majitelé předložili zmanipulovaný výkres oplocení, který měl budit dojem, že uzavření cesty vraty bylo v roce 2008 stavebním úřadem povoleno. Definitivní tečku za právní bitvou pak udělal rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. srpna 2024, který opravný prostředek – kasační stížnost vlastníků obory zamítl. Nejvyšší správní soud potvrdil, že vysázené stromy v tělese cesty a umělé příkopy jsou nelegální překážky a jejich odstranění zahrnuje i dokončovací práce – tedy uvedení terénu do původního sjízdného a schůdného stavu, včetně zasypání příkopů a zahlazení pařezů.

Exekuce v roce 2025 a okamžitá odveta

Protože majitel obory konečné rozhodnutí nerespektoval, zahájil v prosinci 2024 silniční správní úřad v Milevsku exekuční řízení k vymožení rozsudku. Během léta 2025 došlo k fyzickému odstranění překážek exekutorem. Exekuční soud v Benešově při místním šetření v létě 2025 konstatoval, že cesta je v celém úseku „dobře schůdná pěšky, s určitou opatrností na bicyklu, svou šíří umožňující i pomalou a opatrnou jízdu vozem (spíše však s vyšším podvozkem)“.

Radost místních obyvatel však trvala jen okamžik. Krátce po odjezdu exekutora majitel obory na uvolněné cestě vztyčil nová masivní kovová dvoukřídlá vrata, která průchod opětovně uzavřela. Při řízení u exekučního soudu pak právní zástupce vlastníků vyrukoval s novým trikem: exekuce byla splněna, původní kari sítě a kmeny byly odstraněny, tudíž exekuční řízení skončilo. Nová vrata jsou prý jinou překážkou, která navíc podléhá starému přerušenému řízení o dodatečném povolení stavby z roku 2011 u milevského stavebního úřadu.

Jak se k situaci staví Městský úřad Milevsko v současnosti?

Z odpovědí tajemnice Městského úřadu Milevsko Hany Jánové vyplývá, že silniční správní úřad v současné době žádné aktivní řízení ohledně uzavřené cesty nevede. Podle úřadu totiž nelze automaticky pokračovat v předchozí exekuci, protože nynější stav představuje novou právní situaci.
Tajemnice Hana Jánová tento postoj popisuje následovně:
„Ano, majitel obory poté, co došlo k odstranění pevných překážek na pozemní komunikaci, jejichž odstranění bylo vymáháno exekučně v roce 2025, následně osadil uzavírací vrata do oborního oplocení. Jedná se tedy o jinou (další) překážku, než o které bylo rozhodnuto.“

S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu navíc odbor dopravy argumentuje tím, že exekuční řízení na odstranění těchto nových vrat nemůže zahájit sám úřad z moci úřední. Nový návrh na exekuci by tak podle milevského úřadu musela podat osoba oprávněná – tedy dotčené obce Hrazany či Kovářov, případně původní navrhovatelé z roku 2012. Přitom Městský úřad Milevsko byl vedením správního řízení pověřen Krajským úřadem Jihočeského kraje poté, co byla už na začátku sporu konstatována podjatost tehdy příslušného silničního správního úřadu obce Hrazany a jejího starosty Luboše Bolka.

Proč vznikla prodleva na stavebním úřadě?

Řízení o dodatečném povolení uzavíracích vrat, o které majitelé požádali již v roce 2011, bylo stavebním úřadem na dlouhou dobu přerušeno kvůli předběžné otázce existence samotné cesty. Přestože Nejvyšší správní soud vydal klíčový rozsudek potvrzující existenci veřejné komunikace již 8. srpna 2024, stavební úřad se o tomto výsledku dozvěděl až s obrovským zpožděním.
Tajemnice Hana Jánová tuto časovou prodlevu vysvětluje:
„Správní řízení u stavebního úřadu bylo přerušeno, informace o posouzení předběžné otázky byla stavebnímu úřadu předána na podzim roku 2025.“
Tato prodleva byla prý způsobena tím, že milevský silniční správní úřad nebyl přímým účastníkem soudního přezkumu, tím byl krajský úřad, který Městský úřad Milevsko informoval až v prosinci 2024. Informaci o vyřešení předběžné otázky, na které se čekalo, pak stavební úřad fakticky obdržel až na podzim 2025, a to v reakci na obranu vlastníků obory u exekučního soudu. Ti tvrdili, že vrata na vstupech do obory byla již v minulosti povolena milevským stavebním úřadem. Silniční správní úřad s tímto nesouhlasil, dotazem u stavebního úřadu zjistil, že správní řízení týkající se vrat na vstupech do obory nebylo ukončeno a je pouze přerušeno.

K tomu, zda původně přerušené správní řízení u stavebního úřadu nějak pokročilo od podzimu 2025 do léta 2026 se úřad nevyjádřil.

Kontrola na místě jako další krok

O tom, jaký bude další osud vrat a zda vůbec mohou být dodatečně povolena, nechce úřad předem spekulovat. Tajemnice Jánová k dalšímu postupu pouze stručně uvádí:
„Stavební úřad provede kontrolu na místě samém a na základě provedené kontroly bude stavební úřad dále postupovat.“

Čeká se, až to lidi přestane bavit?

Případ uzavřené cesty přes Oboru Pekárkův mlýn ukazuje smutný obraz české státní správy i vymahatelnosti práva. Jakmile státní moc s vynaložením obrovského úsilí a finančních prostředků (jen samotnou obec Hrazany stály právní služby v posledních letech více než 80 tisíc korun) konečně zjedná nápravu a exekučně odstraní nelegální zátarasy, vlastník tuto nápravu během jediného dne zmaří instalací jiné překážky. Celá úřední mašinerie se pak rozbíhá od začátku, jako by se předchozí roky soudních sporů vůbec neodehrály.
Zákon o pozemních komunikacích přitom ukládá silničním úřadům chránit obecné užívání cesty trvale, nikoliv jen jednorázově.

Když kdysi o kauze natáčela Česká televize jeden z dílů pořadu Černé ovce, tak reportérka konstatovala, že to je v podobných sporech celkem obvyklá situace. Z jednoduchého problému se udělá velmi složité řízení, zapojí se spousta úřadů a soudů a čeká se na to, až to občany, kteří se sporu věnují ve svém volném čase a tahají za kratší konec provazu, přestane bavit a smíří se s protiprávním stavem. Jestli to tak bude i v případě neoprávněně uzavřené cesty přes Oboru Pekárkův mlýn, ukáže čas.