A o tyto peníze mohou uvedení developeři a spekulanti přijít tím, že bude v nejbližších týdnech schválena zonace Národního parku Šumava, která díky vstřícným kompromisům vůči obcím získala i podporu drtivé většiny šumavských obcí. Není tedy divu, že právě teď dochází z té „druhé strany“ k obrovské kampani proti této zonaci, pod rouškou „zachování zelené Šumavy“ či uměle vykonstruovaného strašáka „obrany proti kůrovci“. Jistěže má každý právo na vlastní názor, avšak etický rozměr má i zde své hranice, jež jsou „druhou stranou“ bohužel poslední dobou silně překračovány, jak teď ukážu na dvou příkladech.

Příklad 1: Za nemalé peníze daňových poplatníků uzavřel Krajský úřad Jihočeského kraje s PR agenturou Eqing PR smlouvu zaměřenou v konečném důsledku proti ochraně přírody na Šumavě. Tato kampaň bude stát daňové poplatníky přes 2 miliony. V rámci této kampaně byla na facebooku Jč. kraje použita neznámým autorem řada lživých a manipulačních tvrzení, které zde byly kritizovány mnoha stovkami (snad více než tisícem) příspěvků návštěvníků této stránky.

Příklad 2: V reakci na Příklad 1 zveřejnila platforma Vědci pro Šumavu otevřený dopis paní hejtmance, v němž vyjmenovává a vyvrací 12 mýtů, které jsou dnes rozšiřovány „druhou stranou“ (jménem platformy podepsáni prof. Hruška a prof. Kindlmann). Paní hejtmanka nás v reakci na to vyzvala k veřejné diskusi tří odborníků za každou stranu obou táborů v Prášilech, 16. 10. ve 13 hodin. Tuto iniciativu jsme jednoznačně přivítali.
Naší jedinou kritikou bylo místo a čas konání, kde jsme však neprosazovali nic specifického, jen jsme naznačovali obecné zásady: „Navrhujeme ji uskutečnit v čase a v místě, kam veřejnost bude moci opravdu přijít. Vámi navrhovaný termín (všední den ve 13 hodin) i místo (dopravně komplikovaně dostupné Prášily) nepovažujeme pro skutečně veřejnou debatu za vhodný. Navrhujeme tedy termín spíše podvečerní (18 hodin) a raději v nějakém větším sídle. Vzhledem k lokalizaci vašeho krajského úřadu by nám České Budějovice, případně Vimperk přišly jako vhodnější místa.“

Paní hejtmanka však na Prášilech trvala s tím, že „poznatky a teorie lze ověřit pouze v praxi“. To je samozřejmě nesmyslný argument, protože ověřování teorií o přírodních procesech a o jejich průběhu vyžaduje stovky, ba tisíce hodin mravenčí práce v terénu. Párhodinová procházka po jedné z lokalit ve velice různorodé oblasti s rozlohou 680 km2 je tomu však na hony vzdálena. I kdybychom se takové vycházky zúčastnili, nemohli bychom předstírat, že nám tato procházka dala argumenty pro jakýkoliv smysluplný závěr o správném způsobu ochrany přírody na Šumavě. Takovou vycházku považujeme za pouhé mediální gesto, Potěmkinovu vesnici. Trvali jsme tedy na jiném místě, než jsou nedostupné Prášily, avšak výslovně jsme již potřetí v diskusi uvedli: „Znovu opakujeme: máme zájem na diskusi, na vzájemném vysvětlování našich náhledů, pokud budou doprovozeny rigorozní argumentací, nikoli ničím nepodloženými mýty. Nemáme však zájem na stavění Potěmkinových vesnic.“

Poté se paní hejtmanka odmlčela. K našemu překvapení jsme se však dozvěděli od novinářů, že obdrželi pozvánku, že snad se paní hejtmankou plánovaná akce přece jen koná, a to v námi navrhovaném Vimperku. Tuto pozvánku ani jinou indikaci konání akce ve Vimperku jsme však od hejtmanství neobdrželi, proto jsme se jí nezúčastnili. Součástí pozvánky byla věta „členové platformy Vědci pro Šumavu pozvání paní hejtmanky k debatě odmítli“, což je pochoptitelně lež – nemohli jsme odmítnout účast na něčem, o čemž jsme nevěděli. Není podle nás obvyklé, aby se rovnoprávný účastník diskuse musel pídit po místě jejího konání přes novináře a nakonec přijít nepozván, ani to, že o něm budou mediálně roztrušovány lživé údaje.

Jč. kraj nám neposlal žádné pozvánky, a proto musel vědět, že nepřijdeme. Následné body tedy svědčí jednoznačně o skutečných úmyslech hejtmanství:
Po akci vyšly v několika médiích (Budějcká drbna a JcTED) tendenční a zavádějící články, obsahující výroky jako „Debata ve Vimperku se zabývala mýty o Šumavě. Jejich autoři na akci nedorazili“ či „Měla to být polemika názorových odpůrců, jenže zástupci Národního parku Šumava nedorazili, stejně jako vědci prosazující bezzásahovost v kůrovcem napadených plochách Šumavy.“ Tyto a další výroky, podané bez bližšího vysvětlení, evokují, že vědci (autoři Mýtů) nedorazili z nějakých osobních důvodů, které dávají podnět ke spekulacím o hodnověrnosti vědců. Je dost pravděpodobné, že pozváním a následným nepozváním sledovalo hejtmanství právě rozšíření těchto klamných informací o vědcích.

Náměstek hejtmanky, Pavel Hroch, prohlásil, že pro takto zásadní diskuzi by si měl každý najít čas. „… A proč tady nejsou vědci? Protože asi nechtějí konfrontaci s naší stranou.“ – Čili právě proto, že nechceme konfrontaci s hejtmanstvím, nás toto hejtmanství neseznámilo s konáním akce ve Vimperku?!

Na akci byly provokativně vystaveny naše vizitky (Hruška, Pavel Kindlmann), přestože bylo jasné, že nepřijdeme – snad aby tím bylo zdůrazněno, že vědci přes (neexistující) pozvání nepřišli?

Paní hejtmanka v jiné souvislosti poslala řediteli České televize dopis, jenž mimo jiné obsahuje udavačský text tohoto znění: „Dále vnímám jako problematickou skutečnost samotnou volbu prof. Kindlmanna jako respondenta pro pořady ČT s vahou kredibilního znalce. Člověka, jehož nevhodné vystupování v médiích a na sociálních sítích je v rozporu s váženou funkcí akademika a svědčí o tom, že jeho postoj v celé věci je více osobního charakteru. Tuhle osobu vy legitimizujete jako váženého odborníka a garanta správného názoru“. Nyní se paní hejtmanka vymlouvá na to, že prý dopis měl být její reakcí na údajné selhání redaktorů pořadu Nedej se. Ano, byl, ale to ji snad opravňuje, aby se v tomto dopise uchylovala k udávání a k vybízení ředitele ČT, aby znemožňoval odborníkovi svobodné vyjadřování jeho názorů v médiích?! Píše se rok 2019 nebo rok 1977?!

V této věci nejsme sami. Jihočeský kraj prý pozval vedení šumavského národního parku, které prý uvedlo, že se nemůže dostavit, protože pozvánku dostalo dva pracovní dny před debatou. Mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák, však mluví jinak: „Ta pozvánka byla vlastně součástí žádosti o povolení vjezdu na Poledník a stálo tam, abychom se kdyžtak přišli podívat, něco v tomhle smyslu. My jsme v té chvíli už vycítili, že to není pozvánka pro partnera. Vyhodnotili jsme to, že to je opravdu součástí kampaně, kterou rozjel Jihočeský kraj v srpnu.“

Podle nás z výše uvedeného plyne jednoznačný závěr:
Hejtmanství sledovalo provedením akce a machinacemi kolem pozvání/nepozvání, změn místa konání a zřejmě i následným tendenčním informováním médií jediné: diskreditaci vědců, kteří (společně s valnou většinou šumavských obcí) podporují současnou verzi zonace, jež je dnes těsně před schválením. Názory vědců jsou striktně podložené obrovským množstvím terénních dat a jejich správnou statistickou analýzou a následnou interpretací. Hejtmanství staví na ničím nepodložených výmyslech, žádná empirická data nemá, a pokud se jejich „odborníci“ na nějaká odkazují, pak je chybně interpretují (důkaz toho je postupně předváděn ve specializovanějších časopisech, avšak zachází za rámec tohoto článku). Za této situace nezbývá hejtmanství nic jiného, než se zachovat podle Cicerona: Nemůžeš-li protivníka porazit argumenty, aspoň jej pošpiň. Ať však chce či nechce, hejtmanství si bude muset uvědomit, že jsme nezávislí vědci, nikoli lokajové paní hejtmanky.