Po podzimu jste na čtvrtém místě s pětadvaceti body. Jak první polovinu sezony hodnotíte?

 Myslím si, že to mohlo být daleko lepší, protože přišly nějaké ztráty, se kterými jsme nepočítali. To byly doma Chotoviny, zápas v Božeticích, kde jsme jen remizovali, a problém byl i v Želči, kde nám nezachytal gólman. Samozřejmě nás mrzí i porážka v Mladé Vožici, kde jsme se nesešli v kompletní sestavě, ale tyhle problémy mají i ostatní mužstva.

Je pro vás postavení v tabulce zklamáním?

Já chci vždycky útočit na první místo. Před posledním kolem jsem čekal, že na tom budeme lépe. Doma jsme neměli žádnou bodovou ztrátu a chtěli jsme to udržet, bohužel první domácí porážka přišla v posledním kole s Chotovinami. Jinak bychom byli na druhé příčce s minimální ztrátou na Želeč.

Co bylo s Chotovinami jinak oproti ostatním domácím utkáním?

Hráli jsme bez útočníka Libora Pichlíka, který patří k rozdílovým hráčům a dokáže vytvářet šance pro ostatní. V náš prospěch nehrálo ani počasí, protože byl podmáčený terén. Umělka by více svědčila našemu technickému fotbalu a asi by to dopadlo jinak. Kluci byli i špatně obutí. Nechápou, že na takový terén musí mít kolíkové kopačky. Na tomhle terénu je vždy lepší bořit než tvořit. Inkasovali jsme z ojedinělé šance a potom už jsme museli útočit do plných. A nám bahno zrovna nesedí.

Až na jedno utkání jste domácí zápasy všechny vyhráli, většinou i vysokým rozdílem. Naopak venku se vám příliš nedařilo a ze hřišť soupeřů jste přivezli jen sedm bodů. Čím to podle vás bylo?

Je to dané sebevědomím hráčů. Když se hraje venku, hráči spíš myslí na obranu, i když já to moc nechci, prosazuji útočný fotbal doma i venku. Doma mají kluci velkou motivaci před výbornými fanoušky. Ztrácíte pět bodů na první Želeč.

Zabojujete ještě o postup do A třídy?

Samozřejmě chceme pořád útočit na první místo. S většinou soupeřů z horní části tabulky jsme hráli venku. Je pravda, že jsme s nimi nezískávali body, ale zase jsme neprohrávali velkým rozdílem. Nejtěžší soupeř pro nás bude Planá nad Lužnicí, která sice u nás dostala desítku, ale to bylo spíš dáno sestavou, protože hned v dalším kole zase naopak dala desítku Klukám. Postup do A třídy by se nám líbil, ale určitě ne za každou cenu.

Kdo je podle vás největším adeptem na postup do A třídy?

Nejlépe složené mužstvo má Želeč. Je otázka, jestli chce postoupit, protože po loňské sezoně šla z krajského přeboru rovnou do B třídy. Co se týče fotbalovosti, je na tom dobře Planá, i když výsledek 10:1 pro nás docela zkresluje. Nesmím zapomenout ani na Mladou Vožici, my boj o první místo taky nevzdáváme.

Co říkáte na vysoké postavení Sepekova? Je to pro vás překvapení?

Pro mě je Sepekov velké překvapení. Už jen z důvodu, jak hrál proti nám. Je pravda, že nenastoupil v kompletní sestavě, ale vyloženě nás jen ubojoval. My jsme si zápas prohráli vlastní brankou. Nevěřím tomu, že Sepekov tohle postavení udrží i na jaře.

Společně s elitním týmem mužů trénujete na Hradišti také starší dorost. Jak vám to vyhovuje?

Když jsem ukončil činnost v FC Písek, bylo mi nabídnuto trénování staršího dorostu na Hradišti. Starších dorostenců zrovna moc nemáme, ale soutěž hrajeme s ročníkem 2003, které jsem trénoval už v loňské sezoně plus nám pomáhá ročník 2004 z FC Písek. Myslím si, že s panem Švarcem máme docela dobrou vizi, jak posouvat hráče. Kluci se otrkávají mezi staršími hráči a určitě na podzim ostudu neudělali. Mně jako trenérovi mužů to velmi vyhovuje. Vidím kluky fotbalově růst a už teď budu některé z nich používat v přípravě našeho áčka.

Jakub Nimburský je věkově ještě dorostenec, i tak už druhou sezonu nastupuje v základu A týmu. Vidíte v něm velký potenciál?

V Kubovi potenciál vidím, pokud na sobě bude pracovat, určitě půjde výkonnostně ještě výš. Taky má co zlepšovat a chybí mu ještě zkušenosti. Ale to v chlapech dožene. Kromě Kuby už také do chlapů posouváme brankáře Petra Doležala, který je ročník 2002. Pro něho bude důležité, aby pravidelně chytal.

Které utkání vám na podzim udělalo největší radost a kdy jste naopak s výkonem vašich svěřenců vůbec spokojený nebyl?

Největší radost mi udělal domácí zápas s Chyškami, který jsme vyhráli 6:2. Další povedené utkání bylo v Mirovicích, kde jsme vyhráli 4:2 a bylo to pro nás první venkovní vítězství. Ze hřiště Mirovic se nikdy body snadno nevozí. Naopak nebyl jsem spokojený s výkonem proti Milevsku. To bylo trochu dané tím, že pískal mladý rozhodčí, který měl na tuhle soutěž trochu jiný metr. Pískal spíš podle mládežnických kategorií, kdy každý kontakt posoudil jako faul. Hra byla pak moc rozkouskovaná. Potom se mi ještě nelíbilo utkání v Želči.

Spolu s Planou nad Lužnicí jste nejproduktivnějším týmem soutěže. Jste asi spokojený…

S produktivitou jsem vcelku spokojený, ale vždycky vidím někde chyby. Proti silným soupeřům se naši útočníci tolik neprosazovali. Jakmile na ně hráli zkušenější obránci, měli problém. Tam byly vidět u někoho ještě velké nedostatky. Za nerozhodného stavu nejsme schopni proměnit šanci. Není umění dát gól, když se vede 5:0.

Co říkáte na odchod vašeho nejlepšího střelce Marka Valacha do Semic?

Marek Valach měl to štěstí, že si nechal při hře říct. Pracoval na sobě sezonu a půl, protože předtím začínal v béčku. Sebevědomí narostlo, hrálo na něj de fakto celé mužstvo, takže on ty branky dával. Ale proti zkušenějším a silnějším soupeřům se ještě nedokáže uplatnit. Nabídl se do Semic a my jsme ho pustili. Náhradu za něj máme. Po zranění se vrátil Míra Kunt, který vypadá hodně dobře. Na tomto postu může nastoupit i někdo jiný, máme z čeho vybírat.

Proběhly v kádru nějaké další změny?

Z Protivína se vrátil Tomáš Blažek, jeho zkušenosti se hodí. Jinak nemáme důvod hledat posily za každou cenu a někoho přemlouvat. Budeme spoléhat na vlastní hráče.

Kdo u vás v mužstvu zaujímá roli tahouna?

Máme hodně mladé mužstvo a je k tomu kostra starších a zkušenějších, protože nám chybí střední generace. Mezi ty pilíře patří oba Pichlíci, Ondra Matějka, Michal Kaška a David Čejka.

Jak vypadala zimní příprava?

Zimní příprava byla podobná, jak bylo odzkoušeno z minulé sezony. Kluci dostali měsíc pauzu. Od prosince jsme měli jednou týdně halu. Zapojilo se áčko, béčko i starší dorost. Od ledna jsme chodili jednou týdně do posilovny a od 8. února začali venku prvním tréninkovým zápasem s Čimelicemi. Měli jsme sehrát devět přípravných utkání, ale poslední dvě jsme už kvůli nouzovému stavu nestihli. Stejně jako loni jsme absolvovali herní soustředění v Borovanech, kde máme skvělé podmínky. Do přípravy mužů se zapojili i starší dorostenci.