Podle pořadatelského Centra kultury města Písek vyrazily do ulic tisíce malých i velkých návštěvníků. Letošní ročník nabídl také jednu zásadní změnu. Místo společného průvodu se strašidla vydala na samostatnou cestu napříč historií.

Už při příchodu do Palackého sadů bylo zřejmé, že o účast rozhodně nebude nouze. Mezi stromy se postupně shromažďovaly nejrůznější nadpřirozené bytosti, mnohé v doprovodu rodičů, kteří se buď rovněž proměnili v příšery, nebo alespoň statečně předstírali, že jim společnost kostlivců a zakrvácených postav nijak nevadí. Některé masky byly skutečně propracované a dokázaly vzbudit respekt i u dospělých. Jiné byly spíše roztomilé než děsivé, ale to na nadšení jejich malých nositelů nic neměnilo.

Úvodní atmosféru podtrhla bubenická show českobudějovického souboru Wild Sticks. Rytmické údery bubnů se nesly parkem a dodávaly celému srocení strašidel patřičně dramatický nádech. Jenže zatímco v minulých letech se účastníci vydávali městem v jednom velkém průvodu, tentokrát dostali do rukou mapku a mohli si trasu naplánovat podle vlastního uvážení. Pořadatelé tak reagovali na situace z minulých let, které lidé kritizovali.

Nový systém měl své výhody. Každý si mohl zvolit vlastní tempo i pořadí zastávek. Jenže při tak obrovském zájmu se ukázalo, že ani rozptýlení návštěvníků po centru města nedokáže zcela zabránit tlačenicím. Na některých místech se tvořily zástupy.

Při pohledu na nekonečné řady masek bylo občas těžké odhadnout, zda člověk stojí ve frontě na strašidelnou atrakci, nebo už je její součástí. Zvlášť když se kolem proplétaly postavy s krvavými obličeji, zářícími lucerničkami a nejrůznějšími rekvizitami. Trpělivost přitom musely prokázat hlavně děti, pro které bylo vidina dalšího razítka často silnější motivací než samotná historická zastávka.

Celé putování mělo zajímavou myšlenku. Návštěvníci se symbolicky vydávali proti proudu času, aby poznali, jak se v různých obdobích vyvíjely tradice spojené s podzimními svátky, vzpomínáním na zemřelé a tajemnými bytostmi.

Jedna z cest vedla až ke Keltům a jejich svátku Samhain. V Písecké pivnici čekalo připomenutí dávných zvyků i starodávného vaření piva. Dospělí mohli ochutnat pivo inspirované keltskou tradicí nebo se zahřát bylinným odvarem. Právě občerstvení představovalo příjemnou zastávku pro všechny, kteří už měli za sebou nějaký ten kilometr mezi jednotlivými stanovišti.

Oheň, kejklíři a strašidelný orloj

Zcela jinou atmosféru nabídlo Fügnerovo náměstí, které se proměnilo ve středověké jeviště. Kejklíři z Krčmy u Jakuba, historická hudba a především ohňová vystoupení připomínali období, kdy se začaly slavit Dušičky. Plameny v podvečerním šeru přitahovaly pozornost malých i velkých návštěvníků. V kombinaci s okolními historickými kulisami šlo o jednu z nejpůsobivějších částí programu.

Velký zájem panoval také u městské knihovny. Ta návštěvníky přenesla do roku 1841, kdy byla písecká knihovna založena. Její prostory tentokrát nepatřily jen knihám, ale také tajemným bytostem inspirovaným místními pověstmi. V pravidelných intervalech se zde za zvuku zvonu probouzel strašidelný orloj.

Další zastávkou byla Divadelka, která představovala cesta do podsvětí. Kdo chtěl získat další razítko, musel se vydat mezi příšery a další děsivá stvoření. Pro menší děti to mohla být pořádná zkouška odvahy, zatímco některé starší už zřejmě přemýšlely, čím by se daly vystrašit ještě víc.

Páté razítko pak bylo možné získat u keltské druidky. Její nalezení bylo zároveň samostatným soutěžním úkolem. Druidka ukrytá v ohnivém kruhu čekala na trase v parku a návštěvníci ji měli vypátrat a vyfotografovat se s ní.

Organizátoři navíc připravili několik soutěží. Vedle hledání druidky a sbírání razítek mohli návštěvníci soutěžit také s fotografiemi tematického občerstvení. Kdo získal všech pět razítek, mohl navíc využít slevu na nedělní pohádkové představení 1000 a jedna noc v Divadle Fráni Šrámka.

Centrum kultury města Písek po skončení akce potvrdilo, že letošní návštěvnost byla mimořádná. Podle jeho vyjádření vyrazily do ulic tisíce lidí.