Průvodkyně Pavla Krbec Houzarová provedla účastníky od parkoviště Zhůří u Rejštejna krajinou, která na první pohled působí klidně, ale ukrývá řadu pozoruhodných příběhů. Trasa vedla kolem pozůstatků bývalého vojenského prostoru, navázala na někdejší Zlatou, původně Solnou stezku a připomněla místo, kde stála strážná věž chránící jednu z nejvýznamnějších obchodních cest své doby. Nechyběla ani zastávka u bývalé základny vojenských vrtulníků či dochovaných bunkrů.

Jedním z nejsilnějších okamžiků celé vycházky bylo zastavení u pomníku připomínajícího leteckou katastrofu z 24. prosince 1937. Právě zde na severním svahu Huťské hory havaroval v husté mlze třímotorový letoun společnosti Air France, který letěl na pravidelné lince z Bukurešti přes Vídeň a Prahu do Paříže. Kvůli chybě při tehdejším radiovém navádění zamířil místo k Praze nad Šumavu, kde při klesání narazil do zalesněného svahu. Tragédii nepřežili pilot, radiotelegrafista ani jediný cestující. Část trosek letadla je dnes vystavena v Muzeu Šumavy na Kvildě, odkud pochází i řada informací připomínaných během vycházky.

Další zastávkou byla Flusárna (německy Flusshaus), kde se návštěvníci dozvěděli více o výrobě potaše, bez které by se kdysi šumavské sklářství neobešlo. „Tam se vlastně vyráběla potaš, Fluss německy a je to místo, kde se z dřevěného popela dělala potaš, která pak byla přísadou při výrobě skla,“ vysvětlovala průvodkyně Pavla Krbec Houzarová.

Odtud cesta pokračovala ke Staré huti u Podlesí, kde jsou dodnes patrné zakonzervované pozůstatky někdejší putovní sklárny. Právě ty byly pro Šumavu po staletí typické. Hutě vznikaly hluboko v lesích, protože ke své existenci potřebovaly obrovské množství dřeva. To sloužilo nejen jako palivo pro sklářské pece, ale také k výrobě potaše, která byla jednou ze základních surovin při výrobě skla. Jakmile skláři vytěžili okolní lesy, huť rozebrali a přestěhovali na nové místo s dostatkem dřeva,proto putovní sklárny. Mnohé dnešní šumavské osady a místní názvy, například Stará Huť či Skelná Huť, dodnes připomínají dobu, kdy sklářství významně formovalo zdejší krajinu i život jejích obyvatel.

Závěrečná část trasy vedla listnatým lesem, kde dostala prostor i příroda samotná. Kromě výhledů na šumavskou krajinu mohli účastníci obdivovat také zdejší vzácné rostliny. „Užijeme si trochu terénní výpravy listnatým lesem a uvidíme například jak krásně kvete arnika,“ přiblížila průvodkyně poslední úsek výšlapu.

Komentovaná vycházka znovu potvrdila, že Šumava není jen krajinou hlubokých lesů a nádherných panoramat, ale také místem s mimořádně bohatou historií. Velkým zdrojem informací jsou při podobných programech pracovníci a strážci Národního parku Šumava i regionální historik Muzea Šumavy Vladimír Horpeniak, který se dlouhodobě věnuje historii zaniklých šumavských obcí.

Program je určen nejen místním patriotům a milovníkům historie, ale také fotografům, malířům krajiny či turistům, kteří chtějí při svých toulkách Šumavou poznat více než jen krásnou přírodu. Díky poutavému výkladu získávají návštěvníci souvislosti, kterých by si při běžné procházce často vůbec nevšimli.

Zájemci, kteří čtvrteční vycházku nestihli, budou mít další příležitost 23. července a 13. srpna, kdy informační středisko Národního parku Šumava na Kvildě program Malebné Zhůří zopakuje.