Jak se podle vás může vyvíjet současný zoufalý nedostatek pracovní síly ve výrobních pozicích?
Aktuální situace na trhu práce nejenom na Táborsku je přirozeným důsledkem trendů, které lze pozorovat již delší dobu. V první řadě jde o vysokou koncentraci výrob s minimálním požadavky na vzdělání, kdy u dvou třetin volných pracovních míst postačuje pouze základní vzdělání, mnohdy i nedokončené. Kvalifikace disponibilní pracovní síly je ale podstatně větší, a bylo by iluzorní domnívat se, že kvalifikovanější pracovníci budou ochotně tato místa obsazovat a dlouhodobě na nich setrvávat. Situaci umocňují i nepříznivé demografické trendy, kdy pracovní síla v produktivním věku výrazně ubývá. Nerodí se děti a trh práce bohužel nezvládá nahrazovat odchody do důchodu mladšími ročníky, které na trh práce teprve vstupují. Podle demografické prognózy Českého statistického úřadu může v ČR klesnout počet obyvatel v produktivním věku do roku 2100 až o 43 %. Pokud již nyní žehráme na nedostatek pracovní síly, je těžké si představit situaci za pár desítek let. Pochopitelně bude průběžně růst i produktivita práce a řada pracovních míst bude nahrazena moderními stroji a technologiemi, nicméně stále tady budou i pracovní posty, které vědecko-technickým pokrokem nahradit nelze. Logicky se zároveň otevírá prostor pro pracovní imigranty, který se firmy dotčené nedostatkem pracovní síly snaží využívat a nelze jim to zazlívat. Řada oborů je na tom ale ještě hůře, než zmíněné výrobní pozice. Těch je na Táborsku poptáváno 162, ale třeba zedníků 217. Trojciferná je také poptávka po řidičích, svářečích, zámečnících a hodně zoufalí jsou i restauratéři shánějící kuchaře nebo číšníky.

Máte signály, že by se v regionu kvůli nedostatku lidí nebo materiálu omezovala výroba jako se to děje v automobilkách?
Určitě i na některé místní firmy dopadá nedostatek pracovníků i některých komponentů a surovin, nicméně zatím nemám signály, že by se v některé z výrobních firem jednalo o fatální dopady ve smyslu zastavení výroby nebo hromadného propouštění. Musím říci, a období koronaviru mě v tom jen utvrdilo, že zdejší firmy mají kvalitní krizový management a s řadou situací si dokážou poradit a obtížná období překlenout. S řadou z nich spolupracujeme i v oblasti vzdělávání zaměstnanců, kdy lze například nějaký dočasný prostoj ve výrobě využít ke zvyšování kvalifikace zaměstnanců podle aktuálních potřeb firmy. Mám na mysli zejména projekt POVEZ II – Podpora odborného vzdělávání zaměstnanců, kdy jsem schopni z evropských prostředků hradit 85 % nákladů na takové vzdělávací aktivity a v určitých případech i mzdu pracovníka, který se takového vzdělávání účastní.

Je odkud přivážet pracovníky, když Ukrajinci prý podle Jihočeské hospodářské komory ztrácejí o práci u nás zájem?
Zájem o pracovní imigraci do ČR je dlouhodobě poměrně vysoký, ať už máme na mysli pracovníky ze zemí EU jako je Slovensko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko nebo takzvané občany třetích zemí mimo EU. Já osobně nemám pocit, že by konkrétně u Ukrajinců jejich zájem o práci u nás nějak výrazně uvadal. Stále pro ně zůstáváme geograficky, mzdově i jazykově atraktivní zemí, ve které se relativně rychle aklimatizují a domluví.

Dají se čekat od nové vlády nějaké kroky, které přimějí 13 000 jihočeských nezaměstnaných, aby se zaměstnali?
Srovnávat počty volných pracovních míst a počty nezaměstnaných je velmi ošidné. Už jenom proto, že je nutné brát v potaz nejenom jejich počet, ale i kvalifikační strukturu. Nelze opomíjet i fakt, že řada nezaměstnaných má nějaké zdravotní hendikepy, které je nutné při jejich zaměstnávání zohlednit, někdo třeba nemají auto a bydlí v obci se špatným dopravním spojením, což je zejména u práce na směny také limitující. Zákon u zaměstnanosti jasně definuje takzvané vhodné zaměstnání pro konkrétního jedince (zohlednění zdravotního stavu, kvalifikace, péče o dítě, dopravní dostupnosti), a pakliže takové místo máme, můžeme konkrétního jedince sankčně vyřadit z evidence, pokud ho odmítne – a také tak činíme. Stejně tak je chybou nahlížet na aktuálně evidované jako na množinu lidí, kteří nemají zájem pracovat. Tři čtvrtiny evidovaných jsou totiž v evidenci úřadu práce jen pár měsíců a zaměstnají se. Ta zbývající čtvrtina má nějaký hendikep či víc hendikepů a hledání vhodného zaměstnání trvá déle. Pokud bychom tedy například s odstupem půl roku porovnali množinu nezaměstnaných, ve velké většině to budou úplně jiní lidé, kteří se dočasně dostali do situace, kdy hledají práci. To je v tržní ekonomice zcela přirozené. Historky, jak někdo bere několik let podporu, jsou poněkud úsměvné, protože takzvaná podpůrčí doba je časově omezená, a nejčastěji je to pouze pět měsíců. Navíc řadě nezaměstnaných nárok na podporu nevznikne vůbec, protože nesplnili podmínku odpracované resp. pojištěné doby. Nicméně rozumím tomu, že neinformovaný občan je snadno manipulovatelný různými mýty a polopravdami, kterých je kolem nezaměstnanosti nejenom na internetu bohužel spousta. Máme dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, což také příliš nekoresponduje s tvrzeními, že by se Čechům nechtělo pracovat. Aktuálně máme v okrese v evidenci 2 292 nezaměstnaných, tedy o 120 méně, než před měsícem. Volných míst je v okrese nahlášeno 3765.

Jaké kroky by podle vás situaci pomohly?
Trhu práce by nejvíce pomohlo, kdyby vzdělávací systém více odpovídal potřebám zaměstnavatelů. Masy studentů se nabírají na obory, které mají problematickou uplatnitelnost na trhu práce, a na obory potřebné a dobře uplatnitelné se skoro nikdo nehlásí. Zhusta je to ale také o tom, že někteří rodiče odrazují děti od řemesel s pocitem, že musejí za každou cenu vystudovat a „živit se hlavou.“ Přitom řada dětí by na učební obor šla ráda a o nástupních platech vyučených si může řada vysokoškoláků nechat jenom zdát. Platí, že trh práce nám neplatí za to, jak dlouho jsme studovali, ale za to, jak jsme na trhu žádaní. A třeba právě deficit řemeslníků žene jejich ohodnocení do velmi motivační úrovně.