Jak jste se cítil během utkání?
Ze začátku určitě převládala nervozita, ale pak jsem se uklidnil, koncentroval na zápas a byl v něm. Trenér za mnou přišel až o přestávce mezi druhou a třetí třetinou, že se mám připravit. Psychicky mě podpořil i Honza Strmeň. Říkal mi, ať jsem v klidu, že o nic nejde, ať chytám stejně jako za juniorku. Bylo hezké vidět i po každém zákroku, že mi kluci věří a podporují mě, když mě poklepali po každém zákroku.

Vnímal jste, že už by šance mohla přijít?
S áčkem jsem jezdil na zápasy v poslední době pravidelně, trénuji také s áčkem, takže jsem k tomu přistupoval tak, že můžu dostat šanci kdykoliv. Jsem rád za tu šanci, že přišla. Pro Honzu Strmeně těžký zápas, ale za góly určitě nemohl. Spíš asi trenéři vycítili, že bude těžké utkání otočit, tak mi chtěli dát šanci, abych se předvedl.

Jak se vám na nepovedené utkání koukalo první dvě třetiny ze střídačky?
Bylo to ze strany na stranu, těžko se to hodnotí. Zápas se pro nás nevyvíjel dobře.

A pak jste vlezl na led a hned čelil jedné ráně za druhou…
Začalo to hned přesilovkou Litvínova, takže jsem nemusel čekat na žádné zákroky a hned se do toho mohl dostat. Vlastně jsem rád, že toho bylo spíš víc, než míň. Myslím, že druhý gól jsem mohl chytit, dostal jsem to blbě do protipohybu. Ale jinak jsem celkem spokojený. Hlavně mě podrželi fanoušci. Musím říct, že ta atmosféra byla úžasná.

Vnímal jste, že se můžete stát nejmladším gólmanem Motoru v historii?
Když jsem šel do brány, bral jsem to úplně normálně, že jdu prostě chytat. Až když se to říkalo, tak mi to došlo, je to super. Za chlapy jsem si zachytal letos tři zápasy ve druhé lize doma za Písek, kde to nebylo moc slavné a šlo to trochu z kopce. Vyhrál jsem tam jenom jednou, dostával jsem tam hodně gólů. Dneska to byl velký rozdíl, to se nedá vůbec srovnávat.

Po delší době jste prohráli dvakrát v řadě. Jaká je teď atmosféra v kabině?
Myslím, že není špatná, pořád pracujeme dál. Máme před sebou pořád hodně zápasů, dost bodů a ve hře je stále i čtvrté místo.