Je to problém, se kterým se v poslední době setkávají zvířecí záchranáři napříč celou republikou. Lidé si nechávají dovézt toulavé psy ze zahraničí v dobré víře, že jim nabídnou mnohem lepší život, než jaký měli na ulici. Jenže tato zvířata nejsou mnohdy na těsné soužití s člověkem zvyklá a snaží se dostat zpět na svobodu. Právě to dokazuje případ rumunské fenky Libi, která už podruhé v krátkém čase utekla svému novému majiteli z Novohradska.

„A utéct znovu zkusí kdykoliv, kdy bude mít příležitost. Bude teď záležet na zkušenostech a práci majitele. Tato zvířata nejsou pro každého, rozhodně to nebude rodinný pes, který by byl spokojený na gauči. Fenka je zvyklá na volnost, stresují ji uzavřené prostory i přítomnost člověka,“ říká Vladimír Kössl z Animal Rescue, kterému se s kolegy podařilo fenku Libi odchytit při prvním útěku po více než měsíci.

Už tehdy psí záchranáři upozorňovali, že polodivoká rumunská fena je zkušená a chytrá. Umí se chovat na ulici, postará se o sebe, dokáže dobře rozlišit, koho a kde si může pustit k tělu a velmi rychle se učí. „Překvapila nás vzdáleností, kterou byla schopná urazit. Pohybovala se od Písku až po Rakousko a nikde se nezastavila, pořád byla v pohybu,“ podotýká záchranář.

I podruhé si rumunská útěkářka užívala svobody déle než měsíc

Z úspěchu, že se Libi 18. dubna podařilo odchytit se dlouho neradovali ani záchranáři, ani majitel. Už 21. dubna totiž  prokousala výdřevu v kotci a opět prchla. Až ve středu 28. května v půl desáté večer oznámila žena budějovické městské polici, že se jí podařilo fenu odchytit v Suchém Vrbném.

„Žena se strážníkům svěřila, že zásah do volnosti fenky však nezůstal bez následků. Zvíře ji totiž lehce zuby zranilo. Strážníci následně kontaktovali majitele fenky, který přisvědčil, že je řádně očkovaná. Nyní ho však čeká s fenkou opakované vyšetření u veterinárního lékaře a pokuta za přestupek podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Psí útěkářka byla prozatímně umístěna do městského útulku do doby, než její majitel učiní opatření proti jejímu dalšímu možnému útěku,“ informuje mluvčí českobudějovické městské policie Věra Školková.

Pomáhat psům ano, ale v zemi, kde žijí

Vladimír Kössl tak obecně varuje před dovozem psů z jiných zemí. „To, že jim lidé nabídnou „zlatou klícku“je pro tyto psy trest, ne odměna. Myslím, že je třeba spíše pomáhat v místě, kde ten problém je, ať už materiálně nebo třeba i osobně, ale hlavně tlakem na tamní vládu, organizace, aby začaly situaci řešit. To, že zvíře dovezeme do Čech nevyřeší problém třeba v Rumunsku, psů tam bude pořád strašně moc a situace bude stejná,“ říká Vladimír Kössl.

Jedním dechem dodává, že pokud už si někdo chce takové zvíře přivézt, je třeba prvně osobní kontakt. „Dotyčný by si tak měl dát tu práci, dojet na místo, prohlédnout si psa, projít se s ním a přijde třeba na to, že to je to ono. Protože když někomu přivezou psa ze zahraničí jen podle fotografie, u které je mnohdy zavádějící text, předají zpravidla někde na parkovišti zvíře, které se všeho bojí, likviduje věci, je situace úplně jiná. Noví majitelé s tím pak nic neudělají, psa už se nemůžou zbavit, zpět si ho nikdo nepřevezme a nastává opravdu hodně velký problém,“ upozorňuje odborník.

Je vůbec tedy konkrétně v případě Libi šance, že si zvykne na svůj nový domov? „Může se stát, že si při velice trpělivém přístupu získá vztah k jednomu člověku a bude zvyklá na jedno prostředí, ale jakákoliv změna pro ni bude stresující a může se dostávat do situací, které nebude umět řešit a zvládat,“ míní Vladimír Kössl.