Výletníci se vydávali na skalnatý Tyterec s jezírkem u Zvotok, zaniklou Starou Škůdru, tajemnou Kapličku nad Ohrazenicemi, Bučí horu nad Tažovickou Lhotou, energetické Boží kameny na Štěchovicku, kdysi leteckou hlásku Čepenec s kapličkou nad Volenicemi, Veletíny nad Lhotou s úžasnými výhledy, kraselovský rybníček Varhulici s katastrálně štěchovickými Dřetinami, do tajemných Škalic v katastru zvotockém a naposledy přes Remízek a Pády na ohrazenickou náves.

Pro velký úspěch poslední výpravy směřovala letošní přehraniční výprava do Ohrazenic znovu. Odstartovala nezbytnou společnou fotografií na mostě přes říčku Kolčavu, který projde rekonstrukcí až letos v létě a zamířila do blízkého lesíka Cihelny. Historicky se tady cihelna opravdu nacházela. Byla součástí od 17. století bohatého tažovického velkostatku, ke kterému patřily mlýny, pivovar, ovčín, chmelnice i ovocné sady. Časem zmizela, jen pamětníci vzpomínali, že před padesáti lety tu pásli housata a na zbylých terénních nerovnostech, se proháněli na kolech, kolikrát jen na ráfcích.

Současné časté vývraty sice výpravu zpomalily, ale nezadržely. A kdo chtěl, mohl jít pohodlně souběžnou silnicí směr Zvotoky. Před Šerkouc mostem, pod odhledem majestátního smrku, ale přišla ostrá odbočka do škuderských kopců, s pověstným chycením vrstevnice. Stoupání pastvinami s nádhernými výhledy na Tyterec a do Růžového údolí ukončil nově zbudovaný dubový křížek u silnice. Na paměť tragické dopravní nehody svého kamaráda, jej loni postavili a nechali vysvětit hasiči ze Škůdry. Úvozová cesta kolem Pometla a zaniklé pískovny, nabídla další skvostné výhledy k Ohrazenicům, Tažovicům, Lhotě a dál až na Blatensko.

Na jejím konci, při okraji louky, se ukrývaly dva velké balvany. Ideální místo pro další společné foto, a navíc čertovské povídání pro nejmladší pochodníky. Koneckonců, zdejší okolí je plné čertovských příběhů. Však mlynář v Tažovicích měl čerty za pomocníky, zlé kameny se nacházejí nad Zvotoky, Růžové údolí od Škůdry dolů prý také vděčí za vznik čertovi a nad Škůdrou měl mít ďábel dokonce trůn. Takže informace, že oba fotogenické kameny novoročního pochodu sem kdysi dotlačil pevninský ledovec, je v kontextu všech těchto povídaček opravdu dost nudná.

Poslední úsek vedl kolem Dražského rybníka, před padesáti lety v mrazivých zimách jedinou reprezentativní ledovou plochou pro mezistátní šlajfkové zápasy, třeba se Štěchovicemi a v horkém létě jedinou letní plovárnou, když pomineme malé tůňky v Kolčavě mezi starým a novým mostem.

Pochod, stejně jako loni, končil díky obětavosti a šikovnosti ohrazenických sousedů pospolitostí, posezením u ohně, špekáčků, vánočního cukroví, čaje, rumu, meruňkovice a vůbec. Děti za statečnost při pochodu obdrželi TGV – Tažovický Groš Vycházkový. Známí se pozdravili, popřáli si, ať je letošní rok lepší než minulý, zavzpomínali na bezstarostné bezpečné dětství, zkonstatovali, jak ten čas letí a potom vyvětraní, s novými zážitky a s vědomím, že lidé se musí potkávat, mluvit spolu a mít společné vzpomínky, se rozešli zpět do svých domovů.