Právě začíná hodinový chat s místostarostou Strakonic Pavlem Pavlem. Ptejte se do 11.00
Můžete nějak popsat vaši motivaci, proč popáté kandidujete do vedení města? Není zlatou střední cestou třeba – třikrát a dost?
Věřím každému, kdo je zvolený poprvé, že přijde plný nadšení, jak bude obec rozvíjet. Posléze se přesvědčí, že své myšlenky při dodržení právních podmínek nestihne ani za jedno volební realizovat. Za jedno volební období se člověk naučí, jak funguje úřad a státní správa, ale k naplnění vizí to nestačí.
Jaké dlouhodobé vize máte, když je na jejich uskutečnění zapotřebí tolik let?
Musím říct, že některé jsme postupně i nabírali – školu Povážská, lávku k hradu, rekonstrukci hradu, cyklostezky, nové komunikace, náměstí nebo sjezd u Káního vrchu. Na ten jsme dostali peníze už v 5. výzvě regionálních operačních programů, kdy bývalá plzeňská hejtmanka Milada Emmerová pak rozhodnutí nepodepsala a my jsme o ty peníze přišli. Trvalo dalších šest let, než byl znovu vypsán titul, ze kterého jsme teď peníze dostali. Je to o víře a vytrvalosti. A když se ptáte, proč u toho člověk chce dál být – tak proto. Výsledky, ze kterých se člověk může těšit, jsou k vidění až po delší době. Do škol jsme například za posledních deset let dali 760 milionů korun. Půlka šla do výstavby školy Povážská, půlka do modernizace a oprav ostatních škol.
Máte pocit satisfakce, když dnes vidíte lidi proudit po té nechtěné a odmítané lávce k hradu?
Mám, to přiznávám, protože těch ústrků a problémů jsem zažil dost. Byla to natolik revoluční myšlenka, že vyvolala tu velkou diskusi. Dneska tam chodím se psem, jezdím na kole na sport a kulturu za řekou, stejně jako všichni ostatní, díky nimž se tam monitoruje webovou kamerou 40 tisíc přechodů. Ale vždyť si představte operu v Sydney, jejíž architekt pak deset let nesměl do Austrálie.
Nemyslíte, že má dlouhé setrvávání na jednom místě i negativa? Třeba člověk může uvíznout ve stereotypech, které už jsou překonané…
Člověk bohužel získává zkušenosti, že se celá řada věcí komplikuje, je to vynucené situací, právní řád se zpřísňuje, takže teď už se na každou myšlenku dívám s daleko větší autocenzurou, předvídám předem problémy, které mě dřív nenapadly. Dopředu vím, co to bude stát úsilí a času. Na začátku se člověk pustí do věci s nadšením a komplikace pak postupně přicházejí, teď už je předpokládám. To je ta změna.
Nevedou nasbírané zkušenosti k tomu, že už politik nemá potřebu komunikovat s veřejností?
Tak to bych se ohradil. Já myslím, že ve Strakonicích se komunikace s veřejností prohlubuje. Máme plno sportovních oddílů, společenských akcí, kde se setkáváme a probíráme s nimi jejich problémy. Svolávání lidí k záměrům v jednotlivých čtvrtích nebo kulatých stolů, to už je špička ledovce. Mluvíme přece s lidmi pořád a všude.
Celý rozhovor najdete v Týdeníku Strakonicko.

Diskuse k článku