„Byl to obrovský risk. Neměla jsem žádné úspory, takže jsme jako rodina vsadili na to, že se nulté číslo vyprodá a zaplatíme z výdělku fakturu v milevské tiskárně, která tehdy ještě patřila Jihočeským tiskárnám se sídlem v Českých Budějovicích. Až později jsme ji na úvěr odkoupili,“ vzpomíná Libuše Kolářová.

Nulté vydání se vyprodalo, faktura zaplatila a mohlo se jít dál, do dalšího vydání. „S několika spolupracovníky jsme tehdy vsadili na to, že okresní město Písek mělo svůj týdeník Zítřek a Milevsko by si zasloužilo také svoje noviny, které historicky kdysi i mívalo. Já jsem byla náplava, neznala jsem tu historii, ale milevský patriot Jaroslav Rybák přehled tiskovin, které v Milevsku v běhu času vycházely, tehdy v našich novinách připomněl. Pětatřicetiletá existence Milevských novin tak je ze zdejších regionálních tiskovin už nejdelší,“ říká zakladatelka. „Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem neměla ani tak úžasný podnikatelský nápad, jako spíš obrovský kus štěstí. Patrioti, kteří měli rádi Milevsko a okolí, najednou dostali aspoň v něčem svoji satisfakci za to, že Milevsko přišlo v roce 1960 o statut okresu a tím i o řadu okresních institucí – okresní noviny pak vycházely v Písku. Takže od začátku svým Milevským novinám hodně lidí fandilo a našla se i dlouhá řada spolupracovníků, kteří pomáhali. Bez nich bych to nikdy nedokázala. A že noviny přežily dodnes je snad i tím, že tehdy čerstvé nadšení z roku 1989 jsem se snažila přenášet do svobody slova a vytváření prostoru pro všechny názory. Státní rozhlas jsem tenkrát opouštěla i se smutkem, že tam už znovu, stejně jako v přechozím režimu, začaly být signály politických vlivů a tlaků,“ dodává.

Euforie, že to jde snadno a rychle si jen tak založit svoje noviny, vedla v roce 1992 k rozhodnutí vydávat v Písku Písecké postřehy. A to už byl docela oříšek. Písečané naopak na nějakou vydavatelku z Milevska moc zvědaví nebyli a o poctivé novinařině Postřehů je přesvědčil až čas. Všechny tyto zkušenosti se pak podařilo zúročit v roce 1997 v Týdeníku Táborsko a po výzvách ze Strakonic, že tam by nezávislý týdeník také chtěli, nakonec v roce 2009 i ve Strakonicích. Co se na jihu Čech nepovedlo, byl pokus o budějovický týdeník. V novém mileniu už přicházely ke slovu sociální sítě, a tak jsme pochopili, že je třeba vydat se cestou internetového zpravodajského portálu a pro celý Jihočeský kraj. Tak vznikl v roce 2013 zpravodajský portál JčTEĎ.

Jihočeské týdeníky jsou rodinná firma, její řízení převzali syn Libuše Kolářové Marek Neumann a snacha Michaela Neumannová. Zakladatelka je už pár let důchodkyně, ale stále řídí redakce. „Jsme taková veliká rodina včetně našich dlouholetých spolupracovníků. Jsem šťastná, že pořád chtějí dělat naši práci poctivě a naplno, že jsou kolem mě, a hlavně – že do naší rodiny patří naši čtenáři. Z celého srdce děkuji, že jsou nám tolik let věrní. Mám pocit, že žiju svůj sen. A nebojte, o čest novinářské profese se pereme dál,“ uzavírá Libuše Kolářová v dnešní výroční den.