Vladimír Dvořák se narodil 14. května 1925 v Písku do rodiny výpravčího, která obývala služební byt v budově vlakového nádraží. „Maminka byla písecká, její matka, vídeňská Češka, se provdala za zahradního architekta, mého dědečka, který měl, když jsem spatřil světlo světa, hrdý titul správce městských sadů a zahrad,“ vzpomínal Dvořák později v autobiografické knize Všechny náhody mého života. Ve třicátých letech se rodina přestěhovala z jihu Čech do Prahy.

Umělecké nadání se u Dvořáka projevilo velmi záhy. První příspěvek mu v novinách otiskly ve třinácti letech. Jednalo se o fejeton s názvem Rok v píseckém lese, který vyšel v únoru 1939 v Píseckých listech – Věstníku z Pootaví. „Od dětských let jsem strašně rád kreslil a maloval, současně jsem se pouštěl do pokusů literárních a vedle toho jsem toužil po divadelních prknech,“ řekl kdysi.

Jako mladík vydával postupně několik vlastních časopisů a krátce po maturitě pracoval na pozici tiskového referenta Ústředního výboru Svazu české mládeže. V roce 1945 navázal spolupráci s Československým rozhlasem, kde byl následně zaměstnán do reorganizace v roce 1951. Pro rozhlas připravoval různé pořady, hudební komedie a kabarety, v nichž rovněž mnohdy sám účinkoval nebo je režíroval. Společně s Annou Hostomskou, rodačkou z Tábora, a týmem externistů dával Dvořák dohromady veškerý zábavný program v rozhlase, což bylo průměrně 26 pořadů měsíčně.

V padesátých letech působil jako estrádní moderátor Československých cirkusů, varieté a lunaparků nebo jako herec v Divadle estrády a satiry (dnes ABC). Začal spolupracovat s nově vzniklou Československou televizí, kde byl kmenově zaměstnán v letech 1968–1990 nejprve jako dramaturg a později jako vedoucí dramaturg redakce zábavných pořadů. Z jeho autorské dílny pocházely hudebně-zábavné pořady Hledáme písničku pro všední den, Kdo s kým o čem pro koho, Zpívá celá rodina nebo programy televizních silvestrů. Fenoménem zábavy sedmdesátých a osmdesátých let se stalo zejména estrádní Televarieté, dodnes hojně reprízované.

Pro diváky Československé televize Dvořák několikrát komentoval přímé přenosy z různých festivalů, jako byl písňový festival v Sopotech nebo soutěž Eurovize. Organizačně se podílel na prvních ročnících hudebního festivalu Bratislavská lyra, který se konal od roku 1966. A výraznou stopu zanechal jako textař písní populární hudby. K této práci se dostal přes kapelníka Karla Vlacha, jehož vystoupení v padesátých letech pravidelně moderoval. Má na kontě slova k písním Yvetty Simonové (Chviličku spát) a Milana Chladila (Marina, Až na severní pól) nebo k jednomu z jejich největších hitů O nás dvou. Z dalších písní s Dvořákovým textem jmenujme Je po dešti (Judita Čeřovská), Váš dům šel spát (Rudolf Cortéz), Normálně (Pavlína Filipovská), Buď pořád se mnou (Waldemar Matuška), Tam, kde šumí proud (Karel Gott).

Otextoval také dvě písně, které jsou dodnes známé i u mladšího publika. Jednak je to Píseň pro Kristýnku, která poprvé zazněla v roce 1953 v Dvořákově rozhlasové hudební komedii Sto dukátů za Juana. Pro připomenutí začíná slovy: Stejně voní žluté květy šafránu, jako tvoje vlasy Kristýnko. A druhým hitem jsou nestárnoucí Rolničky, původem americká vánoční píseň Jingle Bells.

Za svou práci získal Vladimír Dvořák celou řadu televizních, rozhlasových a textařských cen. Zemřel 28. prosince 1999. „S čím v oblasti humoru přicházel, patřilo k té fajnové, značkové legraci. Horníčkovsky inteligentní, werichovsky škádlivé, svěrákovsky nápadité a přitom šarmantní, plné člověčiny. Dvořákův humor se obešel bez drsností, nepotřeboval ujíždět do vulgarit a lascivnosti, nikdy se nesnížil k pokleslostem. Byl vždy obyčejný, civilní, přitom originální, každému srozumitelný i přístupný,“ popsala jeho styl humoru Jiřina Bohdalová, se kterou spolupracoval přes 40 let.