Předsedou osadního výboru v Klokotech se stal Jiří Lešek. „My jsme pro město příjemná prodloužená ruka, když potřebuje, a kde nás nepotřebují, tam do toho mluvit nemůžeme,“ říká Jiří Lešek. Předseda osadního výboru Klokot ale často iniciuje i různé náměty pro sídliště Nad Lužnicí, které žádný osadní výbor nemají.

Proč vám leží na srdci i sídliště Nad Lužnicí a proč tam vlastně nemají svůj vlastní osadní výbor?
Osadní výbory mohou vznikat pouze v příměstských částech, které dřív byly samostatnými obcemi a později byly připojeny k Táboru. To se tedy sídliště Nad Lužnicí netýká. Já jsem ale na Sojčáku vyrůstal, proto mě pořád tamní život zajímá. Kromě revitalizace horní části sídliště se tam nic nezměnilo a ze sídliště se stává ghetto. Když se tam člověk projde, vidí hned, co by to chtělo a nemusejí to být žádné velké investice. Například dětská hřiště na Pražském a Náchodském sídlišti, to je proti Sojčáku nebe a dudy. Proto do participativního rozpočtu města dám návrh na dovybavení hřišť na sídlišti Nad Lužnicí. Chybí tam herní prvky, dítě se tam nezabaví na víc než pár minut. To mi řekly i maminky, se kterými jsem se sešel v restauraci U Soudku. Když jsem na to téma mluvil s úředníky radnice, zněla odpověď: „Stejně by to zničili.“ A starosta mi odpověděl, že si obyvatelé sídliště nepřejí, aby jim děti řvaly pod okny. Tím se přece nejde řídit, i stěžovatelé někdy měli malé děti. Proto budu podávat návrh, aby se na sídlišti Nad Lužnicí dovybavilo tři až pět hřišť herními prvky. Například na hřišti u Céčka bývaly basketbalové koše a pingpongové stoly, dnes je tam směšná dřevěná prolézačka. Přitom je to dost daleko od domů na to, aby hřiště lidi rušilo. Na sídlišti Nad Lužnicí jsme s kamarády vyrostli a žádní blbci z nás snad nejsou. Takže mám k sídlišti pořád vztah, i když posledních deset let bydlím v Klokotech. Považuju se především za Táboráka.

Co osadní výbory nejvíc trápí?
Na setkání s předsedy jsme se jasně shodli, že nejvíc nás trápí sekání trávy. V příměstských částech se seká málo a navíc nekvalitně. Najedou tam stroje, ale dosekávání hůř přístupných míst už se neudělá. Kdyby ty peníze, které to stojí Technické služby, dali do rozpočtů nám, tak si sekání zajistíme sami, víckrát ročně a líp. Opakovaně jsme to navrhovali vedoucím odborů, ale nikdy to neprošlo.

Řekli vám proč?
Asi změny zaběhnutých procesů nejsou vítány. Taky stav chodníků je šílený. Já chápu, že opravy jsou nákladné a náročné. My jsme chtěli, aby město stanovilo pořadí oprav chodníků podle jejich stavu a podle něj se pak postupovalo. Letos město hlásalo, že má vyčleněné peníze na chodníky, ale těch chodníků je spousta, není tu jen chodník v ulici ČSA, který je na letošek v plánu. Například v Klokotech by nutně potřebovaly opravu chodníky v ulicích Ke Chlumu a Ve Struhách. Dlaždice jsou tam rozbité, vykotlané, přitom nejde v součtu o úsek delší než 250 metrů. Byl jsem se na to na radnici zeptat, ale priority jsou prý jinde, tam, kde se dělala plynofikace. Zhrozil jsem se, že u nás chtěli jen zasypat díry. Mimoto v zatáčce od garáží na klokotskou náves není chodník vůbec a je to tam nebezpečné.

Mají lidé ze čtvrti rodinných domů zájem se družit? Jaké jsou sousedské vztahy s církví a klášterem? A jak se podle Jiřího Leška staví radnice k nápadům osadního výboru? Odpovědi nejen na tyto otázky získáte v aktuálním vydání Týdeníku Táborsko.