Nejvíce to byla srnčata, ale také malí daňci, zajíci, prohnalo se pár divočáků nebo byla objevena kachní vajíčka. Všechny záchranářské aktivity jsou zcela zdarma. Dron měl být nakonec dodán hasičům až ke konci sezony, takže nemohl být využit. Místo toho se ale podařilo navázat spolupráci s piloty dronů odjinud. Patří jim veliký dík. Pouhým okem je totiž úspěšnost nálezu mláďat velmi malá. V travinách a třeba ve vojtěšce nebo hrachu opravdu minimální. Dron, který se použije v brzkých ranních nebo večerních hodinách, však díky termovizi dovede mláďata díky odlišné teplotě těla od okolního chladného prostředí dobře odlišit.

Z Táborska létali často Jan Čihák a Filip Krištof. Zachraňovali i piloti dronů z okolních skupin Olda Nevyjel, Simona Šitnerová, Matěj Petrů nebo Jan Řehoř z Českobudějovicka, kde už mají vlastní dispečink, schopný propojit lokace s piloty. Ti pak mohou vypomoci i mimo svůj okres. Do záchran se zapojili i piloti, kteří používali dosud dron jen v práci. Například Roman Kučera ze Soběslavi, soudní znalec, používající dron pro kontrolu střech. Nejvzdálenější pilot Jiří Brabec přijel až od Karlových Varů – v ten den bylo hlášeno sečení na dvanácti místech a propojit lokaci s pilotem, ale i dobrovolníky, se rovnalo téměř zázraku.

Dobrovolníků přibývá

Dobrovolníků je aktuálně 180, ne všichni se však mohli zapojit aktivně v terénu. Základní jádro činilo kolem 40 lidí, kteří vyráželi denně kolem půl páté ráno na louky a chytali srnčata lokalizovaná pilotem do bedýnek. Tam přečkala sečení a dobrovolníci nebo myslivci je potom vypouštěli po sečení zpět. Mnohdy už opodál čekaly jejich srnčí maminky, které se svými mladými umí takzvaně dopískat.

„V druhé polovině sezony už srnčata běhají, což znamená, že nejdou chytit, ale je třeba je vyhnat a pokusit se zajistit, aby se nevrátila do místa, kde se chystá seč. Tuto tendenci bohužel často mají. Při sekání je třeba opatrnost a nízká rychlost stroje. Při rychlosti pětadvacet kilometrů v hodině mají problém s reakcí i dospělá zvířata. Bez spolupráce sekajících se to většinou neobejde,“ vysvětluje Simona Šitnerová, jedna z pilotek dronů.

Tam, kde se nedařilo v nejvíce vytížených dnech sehnat pilota, musela být nasazena i klasická rojnice. Chodilo se v dlouhých řadách, v doprovodu psích parťáků. „Dobrá věc spojila dobré lidi se srdcem na pravém místě. Moc ráda jsem se zapojila a kdykoliv to půjde, pomůžu znova. Nejdůležitější je, že na okolních loukách běhá o pár srnčátek víc, než by bylo možné bez aktivity lidiček z této skupiny,“ hodnotí Galina Formánková, která do terénu vyrážela často i se svým pejskem.

Užitečná spolupráce s myslivci

Koordinace skupiny jela po třech telefonech. Nejpozději se pilota podařilo sehnat pár minut před půlnocí a nejdříve se začínalo ve tři ráno, v tu dobu se na některých lokacích už začínalo sekat. Obvyklá akce byla cca od čtyř do devíti ráno, někdy až do dvanácti, dopoledne začínali volat další zájemci o spolupráci při sečení – myslivci a zemědělci. Probíhalo i kontaktování zemědělských družstev s nabídkou pomoci. A zaznívaly i neočekávané reakce – v jednom hospodářství například nechtěli pomoc s vynášením srnčat, ale vlků – nalézt je, naskladnit jako srnčátka a ideálně někam přemístit… Jinde zase zaznělo překvapivé, že pomoc s lokalizací srnčího nepotřebují, protože tam mají přesně jedno, a i když je trošku zlobí a okusuje jim zeleninu, tak si ho nechají. Znalci místních poměrů už možná tuší, ano, šlo o pěstitele zeleniny v Doňově.

S oslovováním myslivců pomohl Okresní myslivecký spolek, který umožnil zaslání všem honitbám v okrese. Pokud někde probíhalo sečení, umožňoval také zjistit, pod jakého myslivce daný prostor spadá. I pokud se objeví sražená nebo jinak zraněná srna, je zapotřebí dát vědět spádovému myslivci, aby se prověřilo, zda srnka neměla srnčata, která by zůstala bez pomoci. Telefon pro tyto případy je 723 933 769.

Je třeba hlásit sečení s předstihem

Nejvíce nových zájemců o spolupráci se skupinou se ozývalo kolem páté, šesté hodiny odpoledne. Smutné bylo, pokud tou dobou poptával někdo dron s výjezdem ihned. Odpoledne totiž již nefunguje termovize, ani nebylo někdy možné z hodiny na hodinu svolat dobrovolníky. Zemědělci sice mají zákonnou povinnost hlásit sečení s předstihem myslivcům, bohužel však není přesně definováno, jak velký předstih to má být. Také bylo zaznamenáno nehlášené sečení nebo sečení v nočních hodinách.

S velkým počtem myslivců a zemědělců ale probíhala spolupráce výborně, podíleli se na záchraně, byli ochotní i trpěliví. Těm všem patří veliké poděkování. Kdo by měl o spolupráci pro další sezonu zájem, může se ozývat průběžně na telefon 704 436 536. Na stejném čísle se mohou hlásit i další dobrovolníci, popřípadě se přidat rovnou do skupiny na FB – Senoseč Tábor.

Další snahou spolku bude pokusit se o změnu současných právních norem. Zejména jde o zakotvení včasného hlášení sečení a kontrolu luk za pomoci dronu s termovizí. O změny se bude táborská skupina pokoušet spolu s dalšími spolky a také spolkem mateřským – Stop sečení srnčat, s jehož pomocí vznikají lokální spolky právě jako Senoseč Tábor.

V plánu je spolupráce se školami

Dalším z plánů je osvěta ve školství. Již se podařilo navázat spolupráci s některými školami. Někde se jednalo o možnost poskytnutí praxe studentům, jinde o přípravu školního projektu nebo přednášky. Úplně první přednáška proběhla na Střední zemědělské škole v Táboře, kde Simona Šitnerová, Kristýna Kytková a Vendula Bettáková v aule seznamovaly studenty a vyučující pomocí svých prezentací a proběhla diskuse o zachraňování zvířat před sečením.

„Příští rok to rozjedeme. Chceme po posekaní navštěvovat školy. Ukázali bychom, jak pracuje dron, předvedla bych skok s keserem a pak bychom na závěr vypustili srnčátka,“ plánuje Andrea Jablonovská, která dříve pomáhala v zahraničí na stanici i mořským želvám.

Jakub Pilař založil první sbírku na dron, se kterým by se zachraňovalo na Táborsku. Sbírka běží už jen do konce srpna na portálu Donio: https://donio.cz/zachrana-srncat-pred-sekackami

Pomůže i jakákoliv malá částka. Srnče ani další mláďátka sice poděkovat neumí, ale my předem děkujeme za ně.

Žaneta Pixová