Se stavbou mostu na železniční trati Písek – Milevsko – Tábor bylo započato v listopadu 1886 za nízkého stavu vody. Nejprve byly vybudovány dva krajní podpěrné pilíře na skále a poté dva střední kamenné pilíře ve tvaru komolých jehlanů, na které se později montovala železná konstrukce – mostovka. Jeden pilíř byl vystavěn na levém břehu a druhý na pravém břehu v těsné blízkosti Vltavy. Původně se uvažovalo o tom, že železná konstrukce bude uprostřed podepřena třemi kamennými pilíři, ale od tohoto řešení se upustilo pro nestabilní řečiště a velký provoz vorů a lodí po řece.
Jednalo se o první most na našem území, který byl montován tzv. letmou montáží. S montováním konstrukce mostu se začalo v červenci 1889 na straně písecké a v září 1889 na straně milevské a to tak, že byly postupně z každé strany přidávány jednotlivé dílce až byl most uprostřed 22. října 1889 k velkému údivu přihlížejících spojen. Montáž provedla Pražská mostárna, která si na stavbu najala italské dělníky. Ti měli zkušenost s montováním podobného mostu v rakouských Alpách.
Most byl slavnostně otevřen koncem listopadu 1889 a ve své době se jednalo o druhý nejvyšší železniční most v Rakousko – Uhersku. Železná konstrukce mostu je dlouhá 253 metrů, vysoká 9,3 metru a koleje vedly nad hladinou Vltavy ve výšce 65,5 metru. Po napuštění Orlické přehrady se tato výška zhruba o 15 metrů snížila. Pravidelná jízda podle jízdního řádu po novém mostě byla zahájena 21. listopadu 1889 a vlaky po červenském viaduktu jezdí dodnes. Těžké nákladní vlaky však už na most nesmějí, neboť stařičký most má své za sebou a potřeboval by opravit.  Mezi zajímavosti patří také strážní domek, který stojí těsně u konstrukce mostu. Byl zbudován v padesátých letech minulého století a most zde strážili vojáci z písecké posádky, kteří se tu pravidelně střídali.
V těsné blízkosti železničního viaduktu stával u řeky historický Honsův mlýn, na kterém od roku 1840 hospodařil rod Šejharů. Šejharův mlýn byl jeden z největších a nejmodernějších vodních mlýnů ve střední Evropě. Mlýn měl dvě vodní kola, šest válcovacích stolic a od roku 1930 Francisovu turbínu o výkonu 52 HP. Před mlýnem se nacházel nízký jez s vorovou propustí.
Mlynář Šejhar byl bezesporu velmi pokrokový člověk, neboť již v roce 1902 zavedl do mlýna elektrický proud. Vezmeme-li v potaz elektrifikaci obcí, která byla prováděna až do roku 1955, tak to bylo opravdu brzy. Býval zde i poštovní úřad. I toto byl počin mlynáře Josefa Šejhara, který v roce 1907 postavil vedle mlýna právě pro tento úřad zvláštní domek.
Roku 1928 byl nad Honsovým mlýnem ve stráni nad silnicí postaven pensionát pražských policejních zaměstnanců. Pro svou vznešenost  a velké prosklené plochy byl pojmenován Skleněný zámeček. Třípatrový penzion hotelového typu měl 24 pokojů o 60 lůžkách a také dvě velké ložnice pro 40 hochů a 40 dívek. V roce 1939 stála celodenní penze (pokoj + strava) 26 až 30 korun. Samostatný jednolůžkový pokoj bez stravy stál 10 korun. Penzion měl vlastní kuželník, ping-pong, velké obdélníkové koupaliště a krásné terasy. Nájemcem zde byl za 1. republiky Jiří Kopačka. Po roce 1948 byl penzion přejmenován na Ozdravovnu Vltava.
Při výstavbě Orlické přehrady podlehly všechny budovy u železničního mostu zatopení a byly zbourány. Včetně penzionu. Ačkoliv by po napuštění přehrady voda Skleněný zámeček nezaplavila, ale sahala by několik metrů pod něj, přesto byl zbourán. Zůstal jen starý železniční viadukt a zbytky penzionu Skleněný zámeček.
Na Červenou se ale ještě v příštím pokračování vrátíme.
Roman Jan Bolek