Bohumír Bernášek přenesl posluchače do časů, kdy byl prostor ještě místem za hradbami, na samotném okraji města. Pomocí mapy z roku 1837 a dobových půdorysů přiblížil, kde tehdy stály bašty, domy a městské opevnění. Ukázal také trasu vodního příkopu, parkánové zdi a val. Kolem hradeb v té době protékal potok napájený ze tří rybníků, který ústil do řeky.

Vedle známého domu U Slona stával jiný, dnes již zaniklý dům, poblíž kterého se nacházela i původní pražská brána. Celá Karlova ulice byla tehdy delší. Výrazným bodem byla věž zvaná Baba a také bašta naproti poště – dnes v místě domu U Kloudů. Písek byl tehdy jednou z největších pevností v jižních Čechách a podle Bernáška se zde nachází i první doložené použití cimbuří v Čechách.

Zajímavou a dnes už téměř zapomenutou kapitolou historie parku je takzvaná flusárna – městská výrobna potaše, suroviny pro výrobu skla, kterou si pronajímali židovští podnikatelé. Vzhledem k tomu, že se při výrobě používal popel a veškerý odpad se vyléval do potoka, šlo o silně znečištěné místo. V okolí bývala jatka, kolna městského kata a další hospodářské objekty. Zeleň tu tehdy téměř neexistovala a po plochách se běžně pohybovala domácí zvířata.

Změnu přinesla až císařovna Marie Terezie, která jako panovnice krajského města vydala dekret o péči o městský vzhled. Postupně se tak začaly rušit hradby, vysazovat stromy a prostor se přetvářel v park. Úpravy pokračovaly až ke Komenského ulici, zasypávaly se stoky, rovnaly terény a vysazovala se další zeleň.

Významnou osobností spojenou s parkem byl krajský hejtman Josef Schrenk, po němž byl pojmenován empírový pavilon připomínající antický chrámek. Nedaleko byly roku 1839 vysazeny čtyři duby Ferdinanda V., které zde rostou dodnes – patří k nejstarším stromům v parku, společně s jasanem před restaurací U Reinerů.

O podobu parku se zasloužil i zahradník a architekt Karel Morava, který se podílel na jeho rozsáhlé rekonstrukci. Vznikla zde alpská skalka zdobená růženíny, na níž původně stála socha Neptuna – ta dříve zdobila Velké náměstí a dnes ji najdeme u kašny. Vedle vznikla malá zoo pro děti s jezírkem a několika druhy zvířat.

Bernášek připomněl i historický klenot – sochu Františka Palackého, nejstarší svého druhu v celé České republice. Vytvořil ji sochař Ludvík Wurzl, a slavnostně byla odhalena v roce 1886, u příležitosti desátého výročí úmrtí Palackého.

S postupnou modernizací města se zavedl vodovod, čímž zanikla funkce kašen. Park získal nový vzhled a v roce 1900 dostal své dnešní jméno – Palackého sady. Proměnil se v letní korzo s lázeňskou atmosférou. Písečtí si možná ještě pamatují na zaniklou fontánu s čápem (oficiálně s volavkou) nebo pomník padlým z 1. světové války. Až do roku 1948 byl park oplocen a na noc se zavíral. Přes den ho hlídali dva hlídači a na jeho okraji stála Křižíkova oblouková lampa. V 70. letech 20. století prošel park další rekonstrukcí. Nová úprava se nyní opět plánuje.

Ivana Fulierová