Radek Bělohlav, trenér Českých Budějovic: „Nám se povedla první třetina. Takhle bychom si to asi představovali. Problém nastal jako vždycky ve druhé části, soupeř začal bruslit a hrál dobře. Naštěstí z toho byl jen jeden gól. Půlka třetí třetiny pak byla z naší strany hodně ustrašená, poté rozhodly naše přesilovky. Jeden gól srazí i lepší mančafty než jsme my. To je otázka herní vyzrálosti a my před sebou máme hodně dlouhou cestu, aby nás inkasovaný gól takhle nevykolejil.“

Karel Soudek, trenér Kadaně: „Výsledkově se nám tento zápas určitě nepovedl. Nepovedla se nám především první třetina, ve které jsme dostali dvě slepené branky. Ve druhé třetině jsme se zvedli a myslím si, že jsme odehráli dobrou část hry, stejně tak ještě polovinu třetí třetiny. Pak jsme ale udělali chybu, nechali jsme se vyloučit, dostali jsme dvě branky a bylo asi po zápase. Co se týče hry, určitě jsme se sem nepřijeli poprat, ale ten závěr prostě vyplynul z emocí, protože se nám nedařilo. Martinu Mazancovi, který byl mnohokrát vyloučen, k tomu samozřejmě něco řeknu, ale na to je dost času. Buď zítra, nebo pozítří. Dostal jsem tady dárek k narozeninám, ale nevím, jestli se to vůbec ještě má slavit. Každopádně za tento krok vedení klubu děkuju.“

Získat tři kanadské body je nádherný pocit, rozplýval se po utkání Jiří Ferebauer

Čtyřiadvacetiletý útočník českobudějovického Motoru Jiří Ferebauer byl ve středečním utkání proti Kadani (6:2) největší hvězdou, dvě branky sám vstřelil a na jednu další přihrál. Pozápasové dojmy jihočeského odchovance v rozsáhlém rozhovoru.

Kdy naposledy jste zažil takto bodově vydařený zápas? Do kanadského bodování jste si připsal 2+1.

Tak v Třebíči jsem měl 1+1, ale to už je čtvrt soutěže zpátky. Ale 2+1? To možná někdy dřív v Písku, když se zadařilo. Ale častější by bylo asi stejně 1+2 než 2+1. Přesto jsem rád, protože už to bylo potřeba. Naposled jsem bodoval právě v Kadani, takže jsem čekal vlastně celou čtvrtinu soutěže.

Byl právě dnešní zápas vaším nejpovedenějším v sezóně?

Dá se říct, že z bodového hlediska asi ano, ale každý zápas je jiný. Já se snažím hrát v každém zápase co nejlíp, abych týmu hodně pomáhal. To, že se mi dneska povedlo získat tři kanadské body, je nádherný pocit. Ale já musím jít zápas od zápasu a být bezchybný, abych se v mančaftu co nejdéle udržel.

Z úst trenéra Bělohlava zaznělo na tiskové konferenci, že jste hráli v první třetině podle vašich představ, vnímali jste to podobně?

Určitě, první třetina byla ze všech třech pro nás jasně nejlepší. Asi to viděli i diváci. Oni (hráči Kadaně – pozn.) asi dostali po třetině vynadáno od trenéra a najednou začali hrát a bruslit. Trošku nás dostali pod tlak a my jsme dostali takový blbý gól v přesilovce. Ale dalo se čekat, že se zvednou.

Vykolejil vás kontaktní gól soupeře hodně?

Asi jo, ale především bylo hodně vyloučených a hra se rozkouskovala. My jsme se pak nemohli dostat zpátky do tempa z té první třetiny. Bylo to z naší strany hodně bojácné, z obrany jsme byli hodně nejistí, snažili jsme se hrát jinak. Proto jsme se museli vrátit k naší hře zpátky. Tak to bývá, oni se dostali na koně a zjistili, že to z naší strany v tu chvíli nebylo ono. Nakonec soupeř srovnal na 2:2, což nás nakoplo a konečně jsme se vrátili ke hře, kterou jsme chtěli hrát.

Nepřipomínal vám ten ustrašený výkon po kontaktním gólu soupeře vaše zápasy z minulého působiště v Písku, kde jste se často také strachovali cokoliv vymýšlet?

V Písku byli kromě Zdeňka Špergera prakticky jen mladí hráči, takže se daly takové výkony očekávat. Nikdo z těch mladých si tam nedokázal najít roli lídra. Tady jsou kluci starší a zkušenější. V tu chvíli, kdy se nedařilo, se nám pak snažili poradit a podpořit celý tým. Pak na sebe vzali zodpovědnost a když to mladší hráči vidí, tak se také nebojí hrát.

Starší hráči ale zase nemají zkušenosti z první ligy, máte v tomhle ohledu právě vy výhodu?

Určitě. Pro kluky je to určitě těžké, protože ta první liga je přece jenom taková bojovnější. Není to takový uhlazený hokej jako v extralize. Je to spíše o nahazování, o soubojích a o bruslení. Kluci si na to určitě musí zvyknout, ale já si myslím, že už se k něčemu blížíme a půjdeme dál zápas od zápasu. Hrajeme jako tým, což je důležité. Nikdo tady není sám za sebe. 

Co byste řekl ke svým dvěma trefám?

Na první gól mi nahrál protihráč, který mi to krásně namazal od mantinelu. Brankář si asi sáhnul na puk, byl to nějaký teploměr. Dokud diváci nezařvali, tak jsem ten puk vůbec neviděl. Byl jsem strašně rád, že to propadlo do brány. A u druhého gólu bylo velké štěstí. Mára Vaniš mi to nahrál zpoza brány trošku na dlouhou hůl a já jsem se snažil rychle vystřelit. Byl to další klasický podleďák, co bych si tady nalhával. Oba góly byly tedy hodně šťastné, ale my jsme rádi za každý gól, protože jich dáváme hodně málo a od takhle střelecky povedeného zápasu se musíme odrazit dál.

A jak byste popsal vaší asistenci u páté branky Tomáše Prokopa?

Ta přihrávka byla mířená na Tondu Melku, ale ten byl zahákovaný a puk vypadl trochu šťastně až na Prokyho, který vystřelil nádherně od modré. Asi tam byla i nějaká clona, ale to jsem neviděl, protože jsem tam vlastně sjížděl ze strany.

Závěr už byl hodně vyostřený, šel byste také do bitky, kdyby na to došlo?

Kdybych byl na ledě a někdo mě tam vyzval, tak v tu chvíli má asi člověk v sobě nějaký adrenalin a je to něco jiného. Ale že bych měl roli přímo jít se porvat na bitku, to určitě ne. Od toho jsou tu jiní hráči.

Co byste řekl právě na excesy kadaňského Martina Mazance, který byl několikrát vyloučený a porvat se chtěl následně i s Alešem Kotalíkem?

My jsme se potkávali už od žáků. Já ho takhle trošku znám. Vždycky byl takový, v tomhle vynikal a zkusil to i tady za rozhodnutého stavu. Ale zkusil to na toho nepravého, i když neřikám, že by ho třeba nezbil, tak pro Aleše tohle prostě nemá vůbec žádný smysl. On si chtěl jen něco dokázat, asi tu měl nějaké rodiče nebo příbuzné a kamarády, takže se asi jen předváděl.

Do středečního zápasu už jste dlouho nevyhráli za tři body, vnímali jste to před začátkem?

Říkali jsme si to. Už na nás byl trošku i tlak a potřebovali jsme vyhrát. Protože za stavu 2:2 v Šumperku jsme si mysleli, že zápas otáčíme, ale nevyšlo to. Takže jsme si řekli, že musíme. Po první třetině jsme vedli 2:0 a všechno bylo podle představ, ale pak začal soupeř snižovat a nakonec to bylo hodně náročné psychicky. Ale zvládli jsme to a jsme strašně rádi, protože jsme to potřebovali jako sůl. Ale teď to musíme potvrdit v dalších zápasech.

Čím jste přilákal na hokej potenciálního švagra Matěje Smrže, který k tomuto sportu dříve neměl prakticky žádný vztah?

Vztah k tomu opravdu neměl. To je pravda, ale od té doby, co jsem začal chodit s jeho sestrou, tak to Matěje nadchlo. Do Písku se kvůli tréninkovým a pracovním povinnostem nedostával, ale tady to má pár kroků od baráku, takže se najednou chytnul, začal fandit, chtěl po mně sehnat dresy a všechno bylo. Potom, když viděl, že se tady rozjíždí skutečně nový klub, tak chtěl pomoct celému týmu tím, že ty peníze dal a dotáhl to.

Pavel Pubal