Stal jste se novým režisérem divadelního spolku Čelakovský a mnoho Strakoňáků vás ještě nezná. Odkud jste přišel do Strakonic, jaké jsou vaše zkušenosti v oblasti kultury a jaké je vaše civilní povolání?
Pocházím z Kladna, kde jsem se věnoval kulturnímu životu města. Pracoval jsem jako vedoucí klubu mládeže při domu kultury a potom také v domě kultury jako dramaturg. Organizoval jsem různé akce od malých klubových až po ty velké pro několik tisíc diváků. Takže kultura byla pro mě každodenní práce, ale hlavně zábava. Proto jsem rád, že se tady ve Strakonicích mohu ke kulturní práci vrátit a dalším výzvám se rozhodně nebráním. Posledních dvacet let jsem bydlel v Olomouci, kde jsem se věnoval v různých pozicích obchodu a zatím ještě pracuji v investičním poradenství. Do Strakonic jsem se přistěhoval koncem loňského roku.

Jak jste se dostal k divadlu a proč vás zaujala zrovna režie?

Divadlo jsem začal hrát ve svých patnácti letech v ochotnickém souboru Kladka v Kladně. Od té doby je divadlo moje velká láska, a to nejen směrem z jeviště do hlediště, ale i naopak, v roli diváka. Velké zkušenosti jsem získal v Kladenském divadle. Věnoval jsem se také moderování společenských a zábavných akcí. Velmi rád jsem také namlouval komentáře k různým dokumentárním a propagačním filmům. Hodně mi v tom pomáhaly zkušenosti získané při studiu oboru herectví na konzervatoři a potom i oboru moderování a společenské zábavy. Režie byla v mé praxi spíš okrajová záležitost, ne že bych tuto činnost vyhledával. A tak jsem rád, že teď tu možnost mám.

Kolik věcí jste už tedy režíroval a s kým?

Co se týká divadelní režie, tak to byl jen semaforský Člověk z půdy, kterého jsme s ochotníky připravovali před mnoha lety v Kladně. Bylo však nespočet různých klubových, společenských a zábavných pořadů v Domě kultury v Kladně, na kterých jsem se podílel nejen režijně, ale i scénáristicky a moderátorsky. Po roce 1990 jsem se hodně věnoval režii filmové při výrobě dokumentárních filmů.

Jak jste se dostal k režii právě ve Strakonicích?

No, tak to byla veliká náhoda. Hrou osudu jsem se jednoho dne potkal s Alenou Barborkovou, které jsem chtěl spíš nabídnout natáčení divadelních představení a zviditelnění na internetu. Když Alena zjistila, jakou mám divadelní a tvůrčí historii, okamžitě začala kout železo a nabídla mi, abych převzal režii představení, které právě začali zkoušet. Popravdě, moc se mi do toho nechtělo, ale dneska jsem velice rád, že jsem se nechal umluvit.

Rozdělanou práci jste tedy po Aleně Barborkové převzal, pokračujete v jejím duchu nebo jste si scénář a režii přizpůsobil sobě?

Jistě budete se mnou souhlasit, že se asi těžko najde režisér, který by režíroval podle toho, jak by si režii představoval někdo jiný. Samozřejmě, že některé věci, které zapadaly do mého pojetí, jsem vzal jako základ, na kterém jsme společně se členy souboru vystavěli stávající podobu představení. Věřím, že se Alenka za to na mě nezlobí.

Co vidíte na souboru jako pozitivum?

Je to parta prima lidí, kteří milují divadlo. Na první pohled je na nich vidět, že je baví to, co dělají a že mají s ochotnickým divadlem veliké zkušenosti. Na tom se dá krásně stavět a je pro mě radost s takovými lidmi spolupracovat. Navíc mě do souboru velmi pěkně přijali a já se mezi nimi cítím velmi dobře, jako bych se s nimi znal odjakživa. Celkem v pohodě přijímají i mé režijní požadavky a to je pro mě moc důležité. Také dokážou přijít s dobrými nápady a postřehy. Mnohé jsme do realizace představení zapracovali a věřím, že to bude ku prospěchu.

Co byste v souboru vylepšil? Co by soubor podle vás potřeboval?

Zatím jsem tady velmi krátce a do chodu souboru jsem nepronikl natolik, abych mohl navrhovat nějaká vylepšení. Jen mě trošku překvapilo, že soubor s takovou historií a takovými výsledky zkouší mnohdy v nevytopených, studených prostorách, herci jsou nabalení v kabátech, jako někdy v minulém století. Tenkrát jsem se jako ochotník občas setkával s názorem – co by ti ochotníci chtěli, vždyť je k tomu nikdo nenutí, dělají jen to, co je baví a co sami chtějí. Věřím, že tady ve Strakonicích to tak není a nevhodné zkušební prostory byly jen jakési nouzové řešení.

Můžete představit jednotlivé herce a jejich postavy ve hře?

Hlavní roli Myru Marlow, tedy bývalou televizní herečku, hraje Drahuška Tylová a alternuje ji Alena Barborková. Každá je trošku jiná, ale obě k roli přistupují velmi zodpovědně. Na premiéře uvidíte Drahušku Tylovou. To by si nikdo neměl nechat ujít. Tom Lamont je manažer Myry Marlow. Tahle role je pro Honzu Prunera, který má velké herecké zkušenosti, jako stvořená. Další postavou je Cora Gumpová, sousedka Myry Marlow. Je to vesnická drbna s lehkou závislostí na alkoholu. Tato role přímo vybízí k tomu užít si ji a krásně si s ní pohrát, a tak zkušená herečka jako je Kristina Kubíčková tuto příležitost využila rozhodně skvěle. A pak je tu Reba Harperová. Je druhou členkou místního uvítacího výboru a ještě větší drbnou, než je Cora. Hela Zimmerová do této role vložila nádhernou a laskavou polohu a věřím jí každé slovo. Willa Mae Wilcoxová ztvárňuje postavu okultistky z domu s fialovými okenicemi. Máša Hájková diváky v této roli jistě pobaví. Hraje to moc pěkně. A je tu také Piney. Jednoduchý chlapík, který štípe dřevo, vozí hnůj, chytá skunky a zabíjí prasata. Honza Hejlík je nesmírně učenlivý a každou zkouškou byl v roli lepší a lepší. Myslím, že se bude líbit i divákům. Šerifa a vesnického představitele amerických zákonů hraje Vašek Šochman. Sice vstupuje do hry až v posledním obraze, ale jako velmi důležitá osoba. Bez něho by to prostě nebylo ono. Na premiéru si dovoluji pozvat všechny příznivce Divadelního spolku Čelakovský a všechny milovníky divadla.

Máte chuť jít i do další spolupráce se souborem?

Myslím, že z toho, co jsem vám tady řekl, je jasné, že i když se mi zprvu do režírování moc nechtělo, tak s těmito prima lidmi se mi báječně spolupracuje a režie mě po mnohaleté přestávce opět nadchla. Pokud budou chtít členové souboru znovu vyrazit do dalšího divadelního boje pod mým vedením, tak já budu moc rád.