Tradiční pouťový zápas, který se hrál na dvakrát čtyřicet minut, sledovala solidní návštěva převyšující běžný průměr nižších soutěží. Diváci tentokrát neviděli gólovou přestřelku, přesto se rozhodně nenudili. Přestože šlo o utkání starých gard, tempo mělo k pohodovému exhibičnímu fotbalu poměrně daleko. Řídila jej trojice rozhodčích Danek Křížek, Pavel Hladík, Jan Lach.

Na obou stranách známé tváře

Domácí se opírali o několik hráčů, kteří ještě v sezoně 2025/2026 pravidelně nastupovali v mistrovských soutěžích. Brankář Jakub Kothánek zasáhl do třinácti utkání v Římově a zápasový rytmus Chvalšin stále mají v nohách Tomáš Holas, Michal Postl, Jan Čabaj nebo Pavel Sluka. Na straně SAK byl jediným pravidelně aktivním hráčem Martin Sivák z Přídolí. Jiří Čermák nebo Francesco Massaro už jsou takzvaným přáteli na telefonu pro pomoc spojeného celku Kájova a béčka Zlaté Koruny. Na trávníku tak nebyla nouze ani o tradiční veteránské hlášky. „Hlava by ještě chtěla, ale nohy už občas protestují,“ ozývalo se s úsměvem po jednom z rychlých sprintů. A když se hra na chvíli uklidnila, přidal se další pobavený hlas: „Hlavně ať se zítra všichni postavíme z postele.“

Gólová radost brzy přešla

Do utkání vstoupil lépe SAK Český Krumlov, který měl častěji míč na kopačkách a vytvořil si i více nebezpečných situací. Největší rozruch nastal po zaváhání domácího brankáře Kothánka. Jeho takzvané zabrnkání na nervy se ale podařilo na poslední chvíli napravit Motzovi, který zastavil dorážku do odkryté branky. Hosté se následně dokonce radovali z vedoucí trefy. Krásné střele ke vzdálenější tyči však předcházel útočný faul a tak rozhodčí Křížek gól správně neuznal. Velmi aktivní byl především Francesco Massaro. Jeho náběhy za obranu dělaly domácím potíže, jenže hned několikrát jej zastavil ofsajdový praporek asistenta rozhodčího.

Trpělivost přinesla odměnu

Ani po krátké přestávce se obraz hry příliš nezměnil. Českokrumlovští byli častěji na míči, ale přes obětavou obranu a úspěšný blok Chvalšin se do vyložených šancí dostávali jen zřídka. Co prošlo až ke Kothánkovi, domácí brankář bez větších problémů vyřešil. Sokol směrem dopředu dlouho hledal recept na pozornou obranu hostů. Nadějné akce končily nepřesnou finální přihrávkou nebo špatně vyřešenou koncovkou. Když už se zdálo, že utkání spěje k bezbrankové remíze, přišel rozhodující okamžik.

Krátce před závěrečným hvizdem si Pavel Sluka na pravém křídle naběhl na dlouhý křižný pas. Z úhlu servíroval ideální přihrávku před branku, kde byl připravený Martin Vosika. Ten z bezprostřední blízkosti prostřelil hostujícího brankáře a rozhodl o vítězství Chvalšin 1:0. Po závěrečném hvizdu už výsledek nikoho příliš netrápil. „Příště si to zase rozdáme. A tentokrát už snad dáme i nějaký ten gól,“ zaznělo mezi oběma týmy při tradičním pozápasovém setkání.

Stejně jako každý rok totiž nebylo nejdůležitější skóre, ale pokračování tradice, která ke Chvalšinským dnům neodmyslitelně patří. Přátelské popichování, společné vzpomínky i radost z fotbalu znovu ukázaly, že podobné zápasy mají své pevné místo v místním sportovním životě.