Dřevěný srub s kamenným krbem v areálu hradu Helfenburk posloužil filmovému štábu jako jedová chýše, kde sídlí dobrotivá babka kořenářka, proměňující se v krutou čarodějku. Do této role obsadil Zdeněk Troška oblíbenou herečku Danu Syslovou, kterou během půlhodiny změnily maskérka s kostymérkou ve šmrncovní čarodějnici. „Se Zdeňkem Troškou jsem spolupracovala asi před dvaceti lety. Teď si na mě znovu vzpomněl, za což jsem pochopitelně ráda. Vůbec se nezměnil, jen býval trochu štíhlejší,“ říká se šibalským pohledem známá herečka. Ta má v pohádce své druhé mladší já v podobě dcery – čarodějky Sary Sandevy.

Čarodějnická dcerka ukáže svou pravou tvář až poté, co se přemění z princezny Ebénie na pěkně zlou čarodějku. Jednadvacetiletou herečku znají diváci ze seriálů, filmů i divadla. Zahrála si hodnou Haničku v Čertovinách Zdeňka Trošky, a tak je vděčná za hereckou změnu, kdy si zahraje negativní postavu. „Začínala jsem v šesti letech, chodila jsem na dramatické kroužky a ve čtrnácti jsem dostala první roli v seriálu a pak ve filmu. Mám vystudovanou konzervatoř, kdy nejvíc vzpomínám na Veroniku Žilkovou, protože ona přesně věděla, jak na mě. Jsem hodně temperamentní, ale ona na jevišti věděla, jak si s tím temperamentem poradit. Točím ráda pohádky i dramatické filmy a protože jsem ještě mladá, nejsem ani nikterak vyhraněná a každá role i projekt mě naučí něco nového,“ prozradila krásná čarodějnice Sara Sandeva. Divákům slibuje, že tentokrát bude hodně, ale opravdu hodně zlá a dost lidí ji ani nepozná!

Pohoda v jedové chýši

Natáčení v jedové chýši, kde technici připravují také triky, je sice náročné, ale všude vládne pohoda a klid, který kolem sebe šíří především režisér. Do toho sem tam přijde nějaký turista, který zrovna prochází hradem. Pohostinnost lidí se projevuje i tak, že štáb je obdarován velkou přepravkou s domácím švestkovým koláčem nebo večerními šaty, které již splnily svůj úkol a v kostymérně by se mohly hodit. Je to pro štáb takové zpestření při práci.

Všichni přesně vědí, co mají dělat, a jediné, co může profesionálům znepříjemnit život, je počasí, na kterém jsou při některých scénách závislí. Laikovi by se mohlo zdát, že jde o velmi pohodovou práci, ale ve hře je daleko víc. Začíná to sice nápadem, ale pak je třeba sehnat peníze a natočení takové pohádky čítá kolem třiceti milionů korun, které je třeba zajistit. Sponzoři se zrovna nehrnou, a to i když jde o Troškovy pohádky s velkou návštěvností v kinech. Svou roli tady hraje i závist, politika a další vlivy. Nejen o tom jsme si popovídali se Zdeňkem Troškou.

Milovaný Helfenburk

Můžeme začít například tím, proč si režisér vybral k natáčení právě hrad Helfenburk. „To je můj milovaný hrad, první zřícenina, kterou jsem navštívil se svým dědečkem asi ve třetí třídě. Byla to láska na první pohled a nedám na něj dopustit a je to hrad mého srdce. Jsem rád, že se hrad opravuje, protože by z něj za chvíli nezbylo nic. Pokud to dělají jako tady, je to v pořádku. Horší je, když přijedeme na nějakou zříceninu a kameny se zpevňují betonem. Doba 19. století, kdy majitelé dávali lidu možnost, aby si hrad rozebrali na stavební materiál, je už pryč. A současní správci manželé Eva a Jiří Seberovi se starají opravdu skvěle. Je tady čisto, jsou upravené cesty, což vždycky nebývalo. Ještě si pamatuji dobu, kdy se tu pásly kozy, všechno smrdělo na dálku, protože tehdejší provozovatel byl líný sekat trávu. Tehdy jsem mu vyčinil, jak může nechat tak krásný rožmberský hrad posrat kozama a víte, co mi řekl? Když se mi to nelíbí, abych sem nejezdil. Tak jsem si stěžovat na úřadu v Bavorově. Takže jsem opravdu vděčný, že tahle památka je nyní opečovávaná, jak si zaslouží!“ Podle toho, co tu zaznělo, je Troška na hradě častým návštěvníkem. „Vždyť ano, já to tady miluji a teď, když je to upravené si to moc užívám.“

Inspirace Krásou nesmírnou

Postupně se dostáváme zpět k pohádce, kterou napsal Zdeněk Troška spolu s druhým režisérem Markem Kališem. Nápad na námět dostal vlastně poté, co vyklízel knihovnu a narazil na knížku ruských pohádek z jeho dětství Krása nesmírná. „To byly nádherné lidové pohádky, které dala dohromady Irina Karnauchová a tam je pohádka Peříčko Finista Jasného sokola a na půdorysu této pohádky jsem s Markem napsal tento příběh.“

Během psaní tentokrát nepřemýšlel nad obsazením. Až následně proběhly konkurzy a hlavní roli vyhrála Anastázie Chocholatá, která má podle režiséra jméno jako z filmu pro pamětníky, ale kvůli tomu si ji opravdu do pohádky nevybral. „Je neuvěřitelně talentovaná, tvárná, skládám jí hlubokou poklonu, protože jestli bude takto pokračovat, tak ji čeká velká budoucnost. Je to neuvěřitelná herečka. Jde o její první filmovou roli,“ pochvaluje si režisér výběr hlavní role. Anastázie má v pohádce ještě dvě sestry, které hrají Lucie Polišenská a Šárka Vaculíková. Zakletého prince hraje student DAMU Petr Urban také ve své první roli. V roli hraběte uvidí diváci Martina Stránského, jeho pohádkovou manželkou je Andrea Hoffmannová, jejich syna, nemocného mladého hraběte, zahraje Marek Lambora a chybět nebude ani vodník Lukáš Pavlásek.

Poslání pohádek

„Natáčelo se v jižních a západních Čechách. Okolo Prahy v zámku Veltrusy, ve skanzenu v Přerově nad Labem, kde jsem natáčel už několikrát, v zámeckém parku v Krásném Dvoře, na zámku Manětín, v Netolicích, v Malenicích nad Volyňkou, Straňovicích u Malenic, Čejkovicích. Natáčím většinou se stejnými lidmi, štáb se mění minimálně, “ vysvětluje Troška, který sepsal pohádku se svým asistentem během jednoho měsíce. Skončili začátkem ledna a v březnu už objížděli lokace, kde by se natáčení mohlo uskutečnit.

Když Jihočeský kraj vyhlásil možnost požádat o finanční příspěvek lidem, kteří zviditelňují tento region, Troškovi byla napoprvé dotace zamítnuta. I napodruhé bylo kolem jeho pohádky rušno. On i produkce to považují za velmi zvláštní, protože ostatní žadatelé těžko mohli tento kraj zviditelnit více. 

Troška je ale rád především za to, že jeho pohádky plní kina, kam chodí i mládež, která již většinu klasických pohádek zavrhuje. „Osmáci sedí, ani nedutají a dívají se na pohádku, což je úžasné v době filmů i pohádek, které jsou i pro ty nejmenší plné násilí, kde bližní je v podstatě nepřítel a je třeba se prosadit za každou cenu a třeba ho i zabít. To je věc, se kterou nemohu souhlasit. Proto dělám pohádky podle klasické české šablony, což mě učil režisér a král českých pohádek Bořivoj Zeman. Já měl to obrovské štěstí, že mě učil právě on, který natočil ty nejlepší české pohádky. Poslání pohádek vidím v tom, aby se lidé měli rádi. Aby si mladá generace uvědomila, že každý není nepřítel a existují lidé, kteří je mají rádi, aby věděli a ocenili, že se mají o koho opřít. Aby neztráceli naději,“ říká režisér.

O trestu za úspěch a demokracii po česku

V době, kdy jeho pohádky sklízely největší úspěchy a plnily sály kin, nedostal Troška jediné ocenění na českých festivalech, ani tam, kde se udělují ceny diváka, s odůvodněním, že Jiří Bartoška to nepovažuje za film. „Na to jsem řekl a co to je? Kolo, vánočka nebo svetr?“

Výpověď z Barrandova dostal v době, kdy získal dvě ocenění v cizině. „Víte, tady pořád vládne závist od lidí, do kterých bych to neřekl, ubližuje to samotné tvorbě. Vím, že mě například ublížilo ocenění, které jsem dostal od prezidenta, ale hlavně to má za následek, že na to doplácí i samotná tvorba, která v případě pohádek nikdy neměla s politikou nic společného a také to, že jsem veřejně vystoupil proti církevním restitucím, tak mě prohlásili za satana. Takže teď tu sedíte se satanem pod platanem,“ vyznal se Zdeněk Troška, jehož proviněním podle něj je to, že jeho pohádky mají úspěch a že veřejně projevuje svůj názor. „Tak takhle u nás vypadá demokracie, jste trestaní za názor, pokud s ním většina nesouhlasí,“ říká závěrem známý režisér.