Výstavou slavnost začala, otevřela se úderem jedenácté hodiny v sepekovském kulturním centru. Po obědě následovala v kostele Jména Panny Marie mše, kterou celebroval bývalý představený milevského premonstrátského kláštera Norbert František Vehovský. 

Oficiálně byla slavnost zahájena před třetí odpoledne. Na stage, která vyrostla na náměstí, napochodovali místní hasiči s praporem se zelenou růží. Tu nese i znak obce a právě na výstavě se mohli obyvatelé dozvědět, jak probíhal výběr znaku obce v devadesátých letech minulého století. 

Slavnost zahájil starosta Michal Koutník, kterého na jevišti přivítal moderátor slavností René Kekely. Pro diváky byla připravena místa pod stanovými přístřešky i přímo pod oblohou, občasné spršky deště zúročily hektickou práci s přípravou slavnosti. Stany se ukázaly jako nezbytné. René Kekely popovídal i se zajímavým hostem – chalupářkou z nedalekých Dobronic u Bechyně, herečkou a dabérkou Reginou Řandovou. Zavzpomínala na svou dětskou roli ve filmu Bota jménem Melichar, na sérii nadabovaných filmů Angeliny Jolie a prozradila, že na podzim vyrazí z Prahy se spolkem Háta a komedií Až naprší a uschne. 

Na náměstí byla připravena zábava pro děti – skákací hrady, motokáry, lukostřelba a na dětském hřišti u Jednoty soutěže a malování na obličej. Odpoledne vyhrávali k dobré pohodě manželé Cézovi, Keramička z Bechyně, před kulturním centrem předvedl kroužek milevského domu dětí vystoupení na trampolínách a tanečními choreografiemi přispěla do programu taneční skupina NRG crew. S přibývajícími hodinami muzika přitvrzovala – nechyběla kapela Fantom a na závěr Scarlet. Před jejím nočním finále ale diváci obdivovali ještě ohnivou show skupiny RockFire. Cíl, který si organizátoři při přípravách slavnosti vytkli – aby program nabídl zábavu pro všechny generace, se beze zbytku naplnil. 

Nikdo nestrádal ani hladem či žízní, své pípy tu roztočil pivovar Platan z Protivína a minipivovar ze Zvíkovského Podhradí. Kávu připravovala Kávová osvěta z Hrejkovic, další stánky nabízely pokrmy, zmrzlinu i sladkosti.

Největším počinem slavnosti byla bezesporu připravená výstava a návštěvníci na ní trávili i dlouhé desítky minut. K vidění byly historické kroniky, expozice místních spolků, promítaly se diapozitivy i staré filmy. Knihovnice Marie Mikešová zmínila, v roce 2020 se chystaly oslavy stého výročí knihovny, o kterou se v roce 1920 zasloužil řídící učitel Eustach Hora, ale všechno zhatil covid. Obec také momentálně nemá kronikáře, kdoví, kdo zachytí současnost, protože minulost je v kronikách popsána barvitě – včetně místních neštěstí. 

Na výstavě se připomínal nález stříbrného pokladu u Sepekova v roce 2020, velké povodně v letech 2012 a 2013, taky boj proti těžbě zlata v nalezišti nedaleko Sepekova. Z knížečky, která vyšla v roce 1833 ke stému výročí vysvěcení místního poutního kostela, si mohli návštěvníci počíst v seznamu zázraků, které se přičítají Sepekovské Panně Marii. 

Josef Himl vnuknul svým výběrem z historických dokumentů místním ještě jeden námět k přemýšlení. Nebyl náhodou nejslavnějším místním rodákem Záviš z Falknštejna? Dodnes totiž panují pochybnosti, zda se Záviš narodil na tvrzi či hrádku Skalice, což byl majetek jeho otce Budivoje z Falknštejna a v okolí pak vznikla vesnice Sepekov, či zda se Záviš narodil na bavorském hradě Falknštejn. I tyto střípky z dostupných dokumentů Josef Himl pečlivě shromáždil a pro mnohé návštěvníky byly překvapením.   

Bývalý starosta Josef Himl si dal s výstavou opravdu hodně práce a vymínil si, že po skončení slavnosti u něj zůstane uchovaná. Že by do doby, než Sepekov kromě vlastní slavnosti bude mít třeba také malé místní muzeum? 

Do reportáže ze slavnosti v Sepekově přispěl fotografiemi Miloš Kluiber.