„Tak jsme se toho dožili. Už to je velké vítězství. Po letech bojů za muzeum, aby v roce 1991 vzniklo a poté mnohokrát, aby nezaniklo. Po letech bojů za fakt, že Romové a Sintové u nás za války trpěli z důvodů rasových, za fakt, že Lety i Hodonín u Kunštátu od léta 1942 nebyly tábory ani pracovní, ani internační, protože to vše jsou jen eufemismy a slova bagatelizující tragickou skutečnost. Jednalo se fakticky o tábory koncentrační. Věřím, že i dnes otevíraný památník v Letech přispěje k udržení historické paměti a zamezí šíření dezinformací o holokaustů Romů a Sintů,“ řekla ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová.

Vzpomenula i na ty, kteří se slavnostního otevření nedožili a bez kterých by památník nemohl vzniknout. Jmenovala například Čeňka Růžička, který byl vůdcem bojů proti vepřínu, který na místě stál. Muzeum romské kultury s Čeňkem Růžičkou spolupracovalo pět posledních let jeho života. „Nemůže tady s námi fyzicky být a tak jeho podobu odlili do bronzu sochaři Pavel a Michal Moravcovi. Socha je teď provizorně instalovaná v areálu. Trvalé místo sochy má být však v Praze v sídle plánovaného centra Romů a Sintů. Tuším, že právě v tomto momentě by dnes Čeněk Růžička plně spokojený nebyl. Vždy plánoval vznik památníku v Letech zároveň se vznikem centra Romů a Sintů v Praze. O to mu vždy šlo. V hlavním městě chtěl mít výkladní skříň zdecimované romské kultury. Tam chtěl početné návštěvníky informovat o faktu a průběhu genocidy Romů a Sintů. Budováním i této pobočky bylo před lety pověřeno právě Muzeum romské kultury. Zatím se to nepodařilo, ale věřím, že za pár let budeme přestřihávat pásku tamní stálé expozice s názvem Příběhy přeživších,“ dodala Jana Horváthová.

Prezident Petr Pavel řekl: „Uplynulo téměř 30 let od doby, kdy můj předchůdce Václav Havel odhalil jen pár kroků od toho místa skromný pomník Romů na místě tehdy pouze předpokládaných hrobů obětí zdejšího tábora. Dnes na tuto událost navazujeme a je mi ctí být u otevření Památníku obětí holokaustu Romů a Sintů. Splácíme tím desítky let trvající společenský dluh vůči obětem holokaustu, ale i vůči všem přeživším. Stojíme na místě, kde byly vězněny celé rodiny, včetně malých dětí a starých lidí. V letech 1942 až 1943 táborem prošlo téměř 1300 lidí. V důsledku především hrůzných životních podmínek, ale také tvrdé práce a špatné péče zemřelo více než 300 z nich a další stovky byly transportovány do vyhlazovacích táborů. Nebyl to jen tábor v Letech. Další Romové zemřeli v hodonínském táboře nebo v dalších koncentračních a vyhlazovacích táborech.“

„V celé Evropě se odhaduje kolem 300 až 500 tisíc obětí z řad Romů a Sintů v důsledku nacistického teroru. Domů se vrátilo pouze na 600 původních českých Romů. Existence romských obětí nacistického režimu byla českou společností dlouho opomíjená, a to i z důsledku přístupu bývalého komunistického režimu. Ten zde místo vybudování důstojného pietního místa postavil velkokapacitní vepřín a tím dal jasně najevo svůj postoj k lidským tragédiím, ke kterým tu došlo. Tehdejší režim otázku romského holokaustu v podstatě ignoroval. Po listopadu 1989 však trvalo dalších téměř 30 let, než vláda v roce 2018 rozhodla o vykoupení vepřína a vybudování dnes otevíraného památníku jako důstojného místa připomínající oběti romského holokaustu. I dnes je nutné si tato tragická období našich dějin připomínat a brát si z nich poučení. Jsou varováním, kam až dokáže lidstvo zajít a čeho jsme my lidé vůči sobě navzájem schopni. Bohužel i dnes ve světě probíhá řada ozbrojených konfliktů živených etnickými důvody. Dnes zde otevíráme památník, který není jen dalším pietním místem. Má ambici veřejnosti podrobně připomínat chmurnou historii zdejších táborů a utrpení konkrétních lidí, které přinesl holokaust Romů a Sintů v Čechách,“ pokračoval Petr Pavel.

Vystoupil také premiér Petr Fiala. „Když mluvím o otevírání, musím dodat slovo – konečně. Konečně si můžeme důstojně připomínat romské oběti zrůdné a nepochopitelné ideologie, která ve 30. a 40. letech sevřela Evropu. Musíme si otevřeně přiznat, že to všechno trvalo příliš dlouho. O proměně tohoto místa se mluvilo už před 30 lety a stát pak příliš dlouho otálel s vykoupením pozemků. Památník tu měl stát mnohem dříve. Bylo to trochu proto, že o romském holokaustu se příliš nemluvilo. Nebyla to věc, která by fungovala v historické paměti stejně silně, jako židovský holokaust. Místa spojená s utrpením Romů jsme nějakým způsobem překryli. Nikoliv obrazně, ale doslova. V Letech stál dlouhá léta vepřín. Na druhém místě podobného tábora v Hodoníně u Kunštátu zase fungovalo rekreační zařízení. Bylo to smutné, nedůstojné a nespravedlivé. K tomuto zapomínání patrně přispělo i to, že pro naše předky bylo vyrovnávat se s tím, že toto místo nebylo stejné jako jiné tragické symboly protektorátu, těžké,“ řekl Petr Fiala.

„To, že tu dnes stojí, je velká věc. Já také musím upřímně poděkovat všem, kteří se o to zasloužili. Památník je výsledkem úsilí předcházejících vlád, na které naše vláda navazuje. Za to našim předchůdcům patří poděkování. Děkuji všem, kdo se na památníku podíleli finančně. Děkuji také Muzeu romské kultury. Vytrvale dbá o to, aby se nezapomínalo na romský holokaust. Dovoluji si vám všem doporučit i návštěvu památníku v Hodoníně u Kunštátu, krásně opraveného, který také po letech peripetiích je důstojnou připomínkou těchto tragických událostí,“ dodal Fiala.