Kromě místostarostů Tábora a vedení města, zástupců posádky, politických stran i kulturních a společenských organizací včetně Českého svazu bojovníků za svobodu opticky druhou světovou válku a její vítězné zakončení připomínalo jen mnoha řády a medailemi zdobené sako válečné veteránky Ernestíny Švorcové z Bechyně. Její otec patřil ke spoluorganizátorům Slovenského národního povstání a ona sama jako děvče pracovala s nasazením života jako spojka a ukrývala a starala se o lidi v bunkru na zahradě.

Miliony padlých za druhé světové války na obou stranách spojeneckých vojsk, kdy největší ztráty na životech nesl tehdejší Sovětský svaz, by si v tento pietní den určitě zasloužily vděčnější a výraznější vzpomínku. Ti bezejmenní i ti, jejichž jména známe.

V Borotíně nezapomínají

Třeba jako gardový seržant Petr Ivanovič Fomin, který zemřel 15. června 1945 ve věku pětadvaceti let a je pochován na hřbitově u kostela dominujícího vrchu nad Novým Kostelcem u Borotína. Naprosto neokázale na něj vzpomíná celá léta někdo z místních, jehož jméno se nám nepodařilo zjistit ani u znalce zdejší historie a bývalého starosty Borotína Antonína Brože. Hrob je stále upravován a ani v sobotu nechyběly svíčky a čerstvé luční kvítí. Skromná, o to však srdečnější vzpomínka na tohoto rudoarmějce je určitě v mnoha ohledech cennější, než sobotní ceremonie na táborském popravišti. Ta byla, mírně řečeno, trochu od věci.