K vidění byly velké i menší nádoby, některé se zdobeným uchem. Zdobení u velké nádoby mělo zcela praktický význam. Když se nádoba naplnila tekutinou, byla docela těžká. Prolamované ucho umožnilo její bezpečnější a pohodlnější držení, nádoba v ruce neklouzala. Osahat si návštěvníci vycházky mohli trojnožku s držátkem, ze které se vyvinula v průběhu doby dnešní pánev. Předchůdce kachle vypadal úplně jinak, jako čtyřhranný květináč položený na jednu ze stěn.

„Koflíčky jsme nacházeli neporušené třeba v zasypaných studnách v docela velkém množství. Vysvětlení je takové, že nádoba bez glazury do sebe nasákla vůni a pach všech potravin, které v ní byly postupně uskladněny. Proto koflíčky hospodyně pak vyhazovaly. Úplně stejnou, jako je jedna z velkých nádob, které byly nalezené v Sezimově Ústí, jsme nyní našli při archeologickém výzkumu při odbahňování rybníka v Plané nad Lužnicí,“ uvedl František Janda.

Nádoby, koflíčky pocházející z území Sezimova Ústí mají datování z rozmezí přibližně od 40. let 13. století do roku 1420, kdy tehdejší obyvatelé město vypálili a přesunuli se na nedaleké Hradiště. Husité jako zkušení bojovníci uznali, že město, i když s opevněním, nemá velkou šanci se ubránit. Za nevýhodu při obraně města považovali jeho polohu v údolí u Kozského potoka a Lužnice. I když v systému opevnění se nacházela i fortifikační bašta.

Vypálení města je znát na vrstvách odkrytých při zemních pracích. Na fotografiích je ukázal Jiří Bumerl. Dobře se to projevilo třeba při archeologickém průzkumu před penzionem U Růže v ulici Prokopa Holého. V této části Sezimova Ústí se archeologický průzkum prováděl nedávno, v roce 2019 při rekonstrukci kanalizace a vodovodního řadu. Vrstva spáleniště je jasně červeně zabarvena, odhadem má až metrovou tloušťku.

V Klášterní ulici se sobotníci dozvěděli o archeologickém průzkumu, který odhalil zdi dominikánského kláštera. K němu přiléhal kostel a u jeho zdi našli archeologové hrob. V něm byli postupně pohřbeni patrovým způsobem podle názoru archeologů členové jedné rodiny. V Klášterní ulici je zvolené zajímavé řešení. V dláždění je systémem dlažebních kostek vyznačeno, kde se půdorys zdí pod povrchem nachází.

Při své práci archeologové využívají také cenných záznamů svého předchůdce, řídícího učitele a archeologa Josefa Švehly. Ten se věnoval archeologickému bádání od začátku minulého století až přibližně do roku 1920.

Účastníci archeologické vycházky prošli Vaníčkovou ulicí, Bydlinského, Petra Velikého a Hromádkovou ulicí. Na kraji Táborské ulice zazněla informace, že kdysi byla Lužnice zlatonosnou řekou. Pak se lidé vrátili zpět na Husovo náměstí, kde exkurze do minulosti skončila.