V letošním roce se umístili na čtvrté pozici hasiči z Bernartic, kteří odevzdali 14,69 tun železného šrotu. Odměnou byl třicetilitrový sud piva a věnec špekáčků. Stejnou cenu si odnášel Nadějkov, který obhájil loňský bronz a podařilo se mu nasbírat 17,11 tun. Na pohár a diplom za druhé místo stačilo sboru ze Záhoří 27,78 tun, které vynesly padesátilitrový sud piva a pečenou kýtu. Vítězem soutěže se opět stali dobrovolní hasiči z Lišova s rekordními 31,98 tunami. Hlavní cenou pro ně byl velký sud piva a sele na rožeň. První tři místa tak byla naprosto shodná jako v loňském roce.

Hasiči letos nasbírali ještě větší množství železného šrotu než v předchozích letech. Celkem se zapojilo padesát osm sborů a množství vykoupeného šrotu tak vystoupalo až na rekordních 331,174 tun oproti 214 tunám z roku 2023. Zajímavé bylo porovnání předchozích let.

„Vysoká čísla byla i v době po covidu v roce 2021, kdy lidé vyklízeli, co šlo. Tehdy se nasbíralo 321 tun a zapojilo se šedesát sborů, přitom v roce 2020 to bylo necelých 160 tun, které dodalo 51 sborů,“ zhodnotila své záznamy asistentka společnosti Tereza Mydlářová.

Spolupráce zpracovatele železného šrotu a hasičů je úzká. „Máme zájem podporovat aktivity hasičů. Kromě příspěvků na jejich plesy a další akce chceme odměnit jejich usilovnou práci něčím dobrým,“ zmínila Markéta Gřegořková, když došla řeč na odměny.

Hasiči z Lišova patří na špici od startu soutěže

První ročník soutěže se uskutečnil v roce 2013. Tehdy se podařilo nasbírat největší množství železného šrotu dobrovolným hasičům z Lišova. Svůj standard a soutěživost udržují dodnes. Kromě roku 2022, kdy je předstihli Záhořští. „To byl jediný rok, kdy jsem tu nebyl. Ale nebyl jsem uražený, jen termín se nám kryl s výletem na raftech,“ smál se Theodor Matouš z Lišova, který ceny tradičně přebírá a už je ve Fastu jako doma. I tentokrát s sebou vzal syna jako důkaz, že hasičina se dědí z otce na syna.

Činnost dobrovolných hasičů nespočívá ani tak v hašení požárů, jako v prospěšné práci pro obce. Často hasiče zaměstnávají i jiné přírodní živly než oheň. A nechybí i upevňování hasičských dovedností na soutěžích a získávání mládeže.

„U nás se věnujeme mládeži už od přípravek, máme na padesát dětí. Naše dorostenky do 18 let se probojovaly už potřetí na mistrovství České republiky, které se letos konalo na začátku prázdnin v Písku. Vítězství jim jen o vlásek uteklo. Bylo znát, že trénovaly a hodně se zlepšily,“ prozradil Theodor Matouš z Lišova a dodal, že sportovní ambice mají i muži a jsou úspěšní. „Útoky běháme kolem 17 vteřin, ale naším cílem je dostat se na 16.“

„Při svozu využíváme tři čtyři traktory, které nám půjčí město. Pomáháme při tom i lidem s dalšími pracemi a všechno si vynášíme sami. Oni jsou za to rádi, pro nás je to taková satisfakce a trénujeme svaly. Slušnost se vrací mezi lidi,“ uznal. „Letos jsme také zaznamenali jeden úraz. Vynášeli jsme starý těžký kotel a jeho dvířka se otevřela tak nešťastně, že zranila hned dva chlapy. Jeden skončil v nemocnici a druhý s lehčími zraněními,“ doplnil Matouš.
Že hasičina není snadná potvrdil i Jan Volf ze Záhoří. „Je to náročné jak na fyzičku, tak na psychiku. Pracuji jako policista a když potkávám kluky, jak pomáhají třeba u nehod, není to hezký pohled,“ připustil. Záhoří je také vyhlášené tréninky vyprošťování z autovraků, na které musí jeho členové absolvovat kurz. Možná i díky tomu se jim daří nasbírat takové množství železa.

Problém jsou vždy peníze. „Poté, co Národní sportovní agentura vyřadila požární sport, nedostáváme tolik příspěvků jako ostatní sporty,“ připustil Tomáš Buchnar z Nadějkova. I proto ocenil možnost přivýdělku, aby mohli pořídit další modernější vybavení. Podotkl také, že evidují méně zásahů než v minulosti, protože profesionální sbory už mají více členů a dispečink je může volat častěji. Požáry jsou méně časté, vyskytují se spíš zásahy u padlých stromů nebo při silných deštích.

Společně zavzpomínali také na loňský požár u Jetětic, ke kterému jeli Záhořští od rozehraného nohejbalového turnaje, Bernartičtí zas museli oželet zápas Slávie. Letos se Bernartice umístily na čtvrtém místě.

„Dobrovolné sbory na venkově jsou hybnou silou. Odevzdané množství sběru je také hlavně zásluha našich obyvatel, kteří nám věnují nepotřebné věci,“ zmínil Miloslav Kolář z Bernartic. Tentokrát odevzdali i celý traktor, jak doložil Miroslav Dědič na fotografii.

Všichni ocenili také nedávnou změnu v legislativě která vnesla do výkupu řád. Ověření totožnosti a bezhotovostní platby umožnily, že už se hasičům nerozkrádá připravený materiál před odvozem.