O nálezu staré časové kapsle a vložení poselství připomínající současnou podobu zámku i dobu, kdy areál prochází jednou z nejrozsáhlejších proměn ve své novodobé historii jsme informovali čtenáře ve středu 2. září. Článek naleznete zde.

Podrobnosti nálezu pro JčTEĎ popsala nová kastelánka Ludmila Čiháková, která působí ve vedení vimperského zámku teprve od srpna. Hned během prvního měsíce tak zažila událost, na kterou se některým lidem pracujícím s památkami nepoštěstí narazit za celou profesní kariéru. A přitom stačilo velmi málo a schránka ukrytá před 168 lety mohla ve věži zůstat další desítky, možná i stovku let. Památkáři totiž o její existenci nevěděli a starý tubus cíleně nehledali. Při kontrolním dni 27. srpna stavební dělníci zkoušeli, zda se připravovaná nová časová kapsle vejde do jedné z makovic Hodinové věže. A náhodou vybrali právě tu, ve které už jedna schránka byla.

Nalezenou schránku odborně otevřela konzervátorka Eva Říhová. Uvnitř byly čtyři listiny a tři mince. „K podobným nálezům občas dochází, ale i tak myslím, že jsme byli tady na zámku překvapeni. Konzervátorka paní Říhová, která je tu služebně nejstarší, se nechala slyšet, že na tuto příležitost čekala celý svůj profesní život,“ uvedla Ludmila Čiháková.

Pro novou kastelánku je přitom kontrast téměř symbolický. Zatímco služebně nejstarší konzervátorka na takový okamžik čekala roky, Čiháková jej zažila prakticky během prvních týdnů svého působení ve Vimperku.

Čtyři listiny, tři mince a rodina jednoho tesaře

Jedna z nalezených písemností zachycuje požár zámku z 20. července 1857 a následnou obnovu, která podle dobového dokumentu stála 50 tisíc zlatých v konvenční měně. Stavební práce tehdy financoval majitel panství Jan Adolf ze Schwarzenberku.

Historický dokument přinesl i nový poznatek. Podle Národního památkového ústavu pomohl upřesnit okolnosti požáru a vyvrátit dlouhodobě tradovanou informaci, že blesk tehdy udeřil přímo do Hodinové věže.

Další dvě listiny dávají událostem z poloviny 19. století konkrétní lidskou podobu. Obsahují jména řemeslníků a zedníků, kteří zámek opravovali, včetně míst jejich bydliště. Pocházeli nejen z Vimperka, ale například také ze Svaté Maří, Zdíkovce, Lčovic či Onšovic.

Čihákovou nejvíce oslovil vzkaz tesaře Johanna Zeinera z Českých Budějovic. Muž narozený v roce 1809 do něj nezaznamenal pouze své jméno a řemeslo. Budoucím generacím zanechal také jméno manželky Katharine a všech osmi dětí – Marie, Adalberta, Antona, Katheriny, Thomase, Rösiny, Theresie a nejmladšího Johanna. Syn Adalbert se stejně jako jeho otec vyučil tesařem. Po 168 letech se tak z obyčejného jména člověka pracujícího na opravě zámku stává překvapivě osobní svědectví o jeho životě.

Dvě generace zachraňují stejný zámek

Pro ředitele Územní památkové správy Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích Petra Pavelce je právě podobná kontinuita jedním z nejsilnějších významů nálezu. „Osobně mě každý takový nález vždy potěší, protože mi připomene, že jsme součástí kontinuální péče o památky, že naši předchůdci uvažovali podobně jako my. To znamená, že když byl zámek poškozený, udělali maximum, aby se dostal co nejdříve do dobré kondice,“ uvedl. Národní památkový ústav i dnes v péči o zámek pokračuje.

Neobvyklé je také samotné načasování nálezu. Schránka z roku 1858 byla objevena ve chvíli, kdy už měl Národní památkový ústav připravenou časovou kapsli současnou. „Lidé, kteří zámek zachraňovali v polovině 19. století, zanechali zprávu svým následovníkům a dnešní generace památkářů na ni po téměř 170 letech symbolicky odpověděla vlastní zprávou pro ty, kteří budou o Vimperk pečovat v budoucnu,“ shrnula Markéta Slábová.

Do nové kapsle proto putovaly také kopie původních dokumentů. Přidána byla současná zpráva o obnově zámku, seznam zaměstnanců, pamětní mince a grafika vydaná při zpřístupnění zámku v roce 2021. Dřevoryt nese na druhé straně podpisy lidí, kteří se na dnešní správě a obnově areálu podílejí.

Svůj vzkaz přidalo i město. Starostka Jaroslava Martanová ručně napsala pamětní list a do schránky vložila vlaječku Vimperka. I tady se minulost se současností nečekaně potkává – dokument z roku 1858 podepsal někdejší vimperský starosta Johann Wanitschek.

Originály už se do makovice nevrátily

Listiny přestály téměř 170 let překvapivě dobře. Jednu částečně poškodila rez, přesto zůstávají všechny dobře čitelné. Mince zasáhla měděnka. O jejich odborné ošetření se stará Eva Říhová a listiny mají projít restaurátorským zásahem. Originální dokumenty ani mince už zpět do věže neputovaly. Budou zařazeny do sbírkového fondu Muzea Vimperska.

Do budoucna se počítá také s jejich prezentací návštěvníkům. Historický papír je ale citlivý na světlo, teplotu a vlhkost, proto pravděpodobně půjde spíše o příležitostné vystavování za vhodných podmínek.

Současná obnova přinesla i další objevy. Na Hodinové věži se ukázala malovaná nároží, gotický arkýř nebo renesanční portál, které byly předány do péče restaurátorů. A práce nekončí. Na období 2027 až 2029 je plánována třetí etapa obnovy v objemu kolem sta milionů korun. Zahrnovat má záchranu mostní konstrukce, revitalizaci druhého a třetího nádvoří a obnovu Dolního zámku s renesančním sálem z počátku 17. století. Ten ukrývá malovaný záklopový strop a rozsáhlé renesanční výmalby.

Ludmila Čiháková tak během prvního měsíce ve funkci dostala od vimperského zámku neobvyklé přivítání. A samotný nález zároveň připomněl, jak tenká může být hranice mezi objevenou a neobjevenou historií.