Proč jste se rozhodla po druhém volebním období ve funkci starostky už dále nekandidovat?
Rozhodnutí jsem učinila někdy loni na podzim, dozrávalo ve mně dlouho. Je podložené tím, že bych teď měla mít náhled z druhé strany, podívat se na život občanů jinýma očima. Možná, že náhled jsem si za tu dobu, kdy jsem ve funkci, nějakým způsobem pokřivila. V tuto chvíli si proto myslím, že bych měla odejít. Ovšem neříkám, že někdy nepocítím potřebu se vrátit.

S jakými pocity se vám odchází?
Jsem člověk, který má rád pravidla a potřebuji si odškrtávat, co se mi povedlo. Takže i když za pár měsíců skončím, rozhodně to není tak, že tady od loňského podzimu sedím a piju kafe. Chci tu pozici svému nástupci předat s tím, že tady budou další věci připravené. Myslím, že moji kolegové by vám potvrdili, že jsem tempo nikterak nevysadila a že jedu stejně jako v předchozích letech. A jak se mi odchází? Dobře. Myslím, že se povedlo řadu věcí dotáhnout do konce. I když ve funkci starosty nikdy úplně hotovo mít nebudete.

Co byste ještě ráda stihla do konce svého mandátu?
Pro mě je vždy důležité, když se sestaví rozpočet – pořád tlačit na to, že jsme připraveni na další projekty. Doufám, že se povede mít administrativně povolenou stavbu autobusových zálivů v ulici Palackého. Byla bych moc ráda, kdyby se s touto akcí letos začalo. Ale když vidím, co se děje s nabídkami firem a celkově na pracovním trhu, tak mám obavy, že se projekt v tomto roce nepodaří dokončit. Ráda bych však začala, doteď nás brzdilo stavební řízení, při kterém došlo ke komplikacím. Jinak už se mohlo začít loni. Letos by také mělo být stavební povolení na venkovní zimní kluziště, které tady podle mě chybí. Záležet bude na dotačním titulu. Z čeho mám ale velkou radost je to, že letos začneme budovat novou čističku odpadních vod.

Ta je pro město momentálně absolutní prioritou?
Ano. Je to ale věc, kterou spousta lidí nevidí a nedocení ji. Je to podobné i s dalšími prvky infrastruktury – máme dobře udělanou plynofikaci, vodovod, průběžně opravujeme kanalizaci, spolupracujeme při pokládce optické sítě do země, díky čemuž budou lidé mít kvalitnější přístup k internetu. Máme funkční infrastrukturu, což všem přijde jako samozřejmost. Ale stojí to spoustu peněz. A lidé to nedocení, protože to nevidí. Ale vidí, že je udělaný chodník nebo jsou osazeny nové lavičky. Myslím, že tuto nezbytnou infrastrukturu máme v dobrém stavu a až se postaví nová čistička, bude na chvilku – opravdu jen na chvilku – hotovo. Ale nikdy se nesmí zůstat stát.

Nakolik se vám z vašeho pohledu povedlo za dvě volební období změnit město a jakým způsobem?
Jedna věc jsou materiální věci, něco opravit. Takových se udělalo hodně. Ale musím být spravedlivá v tom, že například okružní křižovatka na Myslivně není mým dílem ani dílem města, i když jsme na ní s Ředitelstvím silnic a dálnic spolupracovali. Hlavně je to akce, která se připravovala ještě přede mnou. Každý starosta, který nastoupí, slízne smetanu za toho, který byl před ním a věci se připravovaly za jeho působení. Aktuálně připravujeme okružní křižovatku na Vrbenské a úpravu křižovatky na Sladovně. S ŘSD máme dobrou spolupráci, ale kdy se to povede, to už úplně jako město neovlivníme. Za velký úspěch považuji rovněž přestavbu bývalé ubytovny v ulici Boženy Němcové na bytový dům. Bytový fond je na velmi dobré úrovni, máme přibližně 400 bytů, což je na město naší velikosti opravdu hodně. Investovali jsme také spoustu peněz do škol a školek. Za těch necelých osm let se celkově hodně investovalo, z čehož mám radost. Zastupitelstvu se povedlo hodně věcí zlepšit, zkvalitnit.

A jaký je ten druhý pohled, jakým se město změnilo?
To je pohled sociální. Myslím, že vše, co jsem zmínila v předešlé odpovědi, lidé vnímají a v Blatné se jim bydlí dobře. Vracejí se sem lidé kolem 35 let, kteří byli třeba ve světě a teď chtějí zakládat rodinu a stavět dům. Máme tady poměrně nízkou nezaměstnanost. Je pro mě nesmírně příjemné vidět, že lidé chtějí v Blatné zůstat.

Jak jste v této souvislosti vnímala loňský úspěch v Indexu kvality života, kdy se Blatná posunula o 52 míst – z 91. na 39. místo?
Obrovsky mě to potěšilo! Původně jsme byli někde až na dvoustém místě, což mi někdy před čtyřmi lety „vpálil“ jeden můj kamarád a co s tím budu dělat. V této souvislosti jsem se tedy zajímala, co se v indexu porovnává a co lze ovlivnit. Například dojezdovou vzdálenost do nemocnice ovlivnit nemůžeme. Co ale ovlivnit lze, to je například dostupnost zdravotní péče. Snažíme se v každém objektu připravit nějakou ordinaci, aby sem lékaři přišli, nabízíme jim byty. Není to samo sebou, že jsme se takto v Indexu kvality života posunuli. Postupnými kroky se to sešlo a město v žebříčku stoupalo vzhůru. Teď ještě potřebujeme předskočit Horažďovice…

S čím se ohlížíte za uplynulým volebním obdobím, co pro vás bylo nejdůležitější?
Velký úspěch je naše odpadové hospodářství. To je téma, které nyní hýbe městem, i když už to trochu vyprchalo. Když jsme ale koncem loňského roku zvedli poplatek za odpad ze 480 na 840 korun, byla to divočina. Nikdo ale nechce vidět, že když jsem nastupovala, měli jsme jeden sběrný dvůr, skládka končila s poslední etapou, nesbíral se bioodpad, na tříděný odpad bylo jen pár kontejnerů. Ovšem díky tomu, jaký postoj k tomuto tématu zaujali zastupitelé, že jim to není lhostejné, jsme udělali v této oblasti kus práce. Ale stálo to peníze, také proto byl dosavadní poplatek už neudržitelný. Ale nezastavujeme, řešíme analýzu bioodpadu. Chceme dát lidem servis s tím, že třídit se vyplatí. Pokud dotáhneme věci tak, jak máme připravené, nebude nutné na poplatek za odpad sahat třeba dalších šest let. Nejsem příznivec toho, že by odpad měl být zadarmo, částečnou zodpovědnost za něj by měl nést každý občan.

Co je důležité pro to, dokázat prosadit svoji agendu?
Rozhodně za sebou musíte mít úřad, který dýchá s vámi. Pokud nedokážete úředníky přesvědčit pro svoji věc, nemůžete uspět. Člověk nerozumí všemu a potřebuje je jako odborníky a toho, kdo mu sežene potřebné podklady. A současně mu věci dokáže zprocesovat. Za těch osm let se povedlo, že zastupitelé věří tomu, co jim úředníci připraví, že jim nelžou a proces nezpomalují. Všeobecně panuje vůči úředníkům averze, což doufám, že tady není.

Jaké priority bude mít město do dalších let? Co čeká vašeho nástupce?
Velký závazek a současně černá díra na peníze je čistička odpadních vod. Velmi rádi bychom postavili víceúčelovou sportovní halu, venkovní zimní kluziště, ale to jsou věci „na hraní“. V první řadě musí město fungovat a zajistit lidem kvalitní prostředí pro život. Na čističku máme našetřené peníze, budeme se samozřejmě ucházet o dotace, ale určitě to budoucí zastupitele ovlivní v plánování dalších investic. Snažíme se vše připravit tak, aby město nebylo paralyzováno na několik let. Investice kvůli čističce ale podle mě nějakou chvíli budou utlumeny.

Jakým městem Blatná je, jaké má silné stránky?
Sílu vidím v jeho velikosti. Máme zde dostupné služby, díky čemuž se tady lidem žije přívětivě. Od dětí až po seniorní věk nemusíte město opustit, abyste zde tyto služby našel. Přitom ale nejsme anonymní město. I díky tomu se možná daří vzbuzovat v lidech hrdost na město, protože jsou osobně víc vtahováni do toho, kam se posouvá. Hodně tomu teď pomohlo, že se obnovuje tradice růží, v čemž je Blatná jedinečná. Mladší lidé na to hodně slyší, v tomto mě ale překvapila i generace nad 65 let. Chtějí se zapojovat do různých akcí a město povznést. Dělá mi velkou radost, že se sem vracejí lidé, kteří se sem jeli podívat, dokážeme oslovit turisty. Což je jasně dáno zámkem. Moc bych si přála, aby spolupráce se zámkem, tak jak je nastavena a jak funguje, pokračovala. Vím, že lidem vadí, že do zámeckého parku se platí vstupné, ale je to vývoj toho, co se děje. Před deseti lety by to majitelé neudělali, protože tam přišlo pár lidí, teď jsou to tisíce. A udržovat park vyžaduje spoustu peněz. Chceme s majiteli zámku spolupracovat na infrastruktuře a věcech, které s turisty souvisejí. Bez zámku je Blatná poloviční, proto věřím, že spolupráce bude pokračovat.

Kde naopak vidíte rezervy?
Asi bych tady do budoucna chtěla vidět víc lidí střední generace, která se do aktivit ve městě zapojuje. Jako nevýhodu vnímám polohu Blatné – patří do Jihočeského kraje, ale současně má kousek do Plzeňského a Středočeského kraje. Vnímám to hlavně z pohledu rozvoje služeb. A o dopravní obslužnosti ani nemluvím. To je kapitola sama pro sebe. Každý kraj si jede svoje, ve většině případů mají jiné dotační tituly, z pohledu dopravního spojení je vše plánováno jen z pohledu dané oblasti. Tohle mě moc rozčiluje.

Naplnila funkce starostky to, s čím jste do ní šla?
Naplnila. Co mě mile překvapilo a co jsem netušila, že mi funkce přinese, je rozhled toho, co všechno se člověk dozví a naučí. Nerada chodím na jakékoliv jednání nepřipravená. Profesí jsem sociální pracovnice, takže pro mě odpady, stavební řízení nebo doprava byly nové věci. Musím ale říci, že mám dobrý pocit z toho, co jsem se naučila, a to i pro běžný život. Bylo pro mě příjemné se učit, což budu určitě dál. Funkce starostky vám také otevře dveře do institucí, kam byste se jinak nedostal a setkáte se se spoustou lidí. Na to budu určitě vzpomínat ráda. Pyšná jsem také na meziobecní spolupráci ve Svazku obcí Blatenska. Lidé to možná úplně nevnímají, ale to, co se tady svazku za tři desítky let fungování povedlo, nám leckde opravdu závidí. Starostové mají servis poradenství, pokud si s něčím neví rady. Také vědí, že ve městě je domov pro seniory, který funguje i pro jejich obce. Myslím, že všichni víc pochopili, že se potřebujeme navzájem – třeba děti z okolních obcí do našich škol. Z této obecní spolupráce mám dobrý pocit a byla bych ráda, kdyby i toto pokračovalo dál.

Jak moc starosta ze své pozice ovlivňuje věci?
Asi jak moc to připustí. Na začátku svého působení jsem dostala otázku, proč si myslím, že se do politiky více a více dostávají ženy. Za tím, co jsem dopověděla, si budu stát pořád: Myslím, že ženy jsou od přírody víc schopné přijímat kompromisy, víc komunikovat a víc spolupracovat. U mužů to vnímám tak, že potřebují víc soutěžit a vítězit. Já si nepotřebuji dělat čárky, že jsem někoho přemluvila a prosadila svoji pravdu. Rozhodnutí zastupitelstva je vždy kolektivní, občas člověk neprosadí, co chce, jindy mu ostatní dají za pravdu. Ve vědomí lidí stále přetrvává, že o věcech rozhoduje starosta. Ale to je špatný náhled. Když nebudete mít dobré lidi kolem sebe a za sebou úřad, který s vámi spolupracujete, nezmůžete vůbec nic.