Budoucnost Steinbrenerových domů ve Vimperku se stala jedním z nejdiskutovanějších témat posledních let. Historický areál bývalé tiskárny, který je neodmyslitelně spojen se jménem Steinbrener, čeká na rozsáhlou obnovu. Zatímco ještě před několika lety se řešilo, zda část objektů neskončí pod bagry, dnes se diskutuje o tom, jaké využití by měl celý komplex získat.

V Městském kulturním středisku se konalo v pondělí 8. června na toto téma veřejné projednání. Koncepci náplně a provozně-ekonomické analýzy Steinbrenerovy tiskárny představila bývalá ředitelka písecké Sladovny Tereza Krejčí Dobiášová, která jej pro město zpracovala. Koncept s názvem Stvoř si knihu vychází z historie místa a počítá s tím, že si návštěvníci projdou celým procesem vzniku knihy – od návrhu přes sazbu a tisk až po samotnou vazbu.

Projekt má spojovat vzdělávání, kreativitu, historii i turistický ruch. „Má významnou vzdělávací složku, která se zabývá neformálním vzděláváním. Může spolupracovat velmi dobře se školami, rodinami, které tady žijí. Je to vlastně projekt, který pomáhá táhnout nahoru školy a profil lidí, kteří tady žijí. Obyvatelé Vimperku jsou relativně málo vzdělaní, když to srovnáte s čísly v jiných městech, krajských, okresních nebo v Praze, to jsou samozřejmě jiná čísla,“ vysvětlila Tereza Krejčí Dobiášová.

Tato slova vyvolala mezi částí veřejnosti otázku, zda je projekt založený na vzdělávání a fenoménu knihy vhodnou odpovědí na tyto problémy. Tereza Krejčí Dobiášová však svůj koncept vnímá jako jeden z možných nástrojů změny.

„Projekt bude aktivně podporovat rodiny s dětmi, vzdělávání a může fungovat jako nabídka pro lidi, kteří se rozhodují, jestli tady budou chtít žít nebo jestli se do Vimperka vrátí,“ hájila svůj koncept autorka a současně zdůraznila, že význam projektu nespočívá pouze v tématu knihy.

Podle Dobiášové může mít význam také v sociální oblasti. „Ve Vimperku je i docela vysoký počet sociálně slabých rodin ohrožených sociálním vyloučením. Tento typ kulturních organizací, se kterým přicházím, může pracovat se sociálními tématy relativně intenzivně a velmi cíleně. Pokud město s ním bude chtít pracovat, tak Steinbrenerovy tiskárny můžou být jedním z nástrojů, jak tomu pomoci,“ dodala.

Inspirace z Písku budí otázky

Autorka konceptu současně odkazuje na zkušenosti získané v písecké Sladovně, kterou prezentuje jako inspiraci pro budoucí fungování Steinbrenerových domů. Sladovna se během posledních let proměnila v největší dětskou galerii v České republice a stala se vyhledávaným cílem rodin s dětmi.

Právě zde však začínají pochybnosti kritiků projektu. Podle nich nelze jednoduše srovnávat město velikosti Písku s Vimperkem ani automaticky předpokládat podobný zájem návštěvníků.

Otázky vyvolává také ekonomická stránka projektu. Podle informací poskytnutých Šárkou Frantovou z marketingového oddělení Sladovny je více než polovina provozních nákladů instituce hrazena městem Písek. Současně uvedla, že ani při provozu přibližně dvou třetin z celkové plochy 4 500 metrů čtverečních na sedmi podlažích není Sladovna ekonomicky soběstačná.

Tato čísla podle kritiků zpochybňují optimistické předpoklady o budoucí ekonomické udržitelnosti obdobného projektu ve Vimperku. Současně upozorňují, že veřejnost zatím zná pouze náklady na přípravu projektu, nikoliv cenu samotné rekonstrukce. Projektové práce byly vysoutěženy za maximálně 16,15 milionu korun bez DPH a provizorní statické zabezpečení bývalé tiskárny stálo dalších 1,63 milionu korun bez DPH. Celková cena budoucí revitalizace však dosud zveřejněna nebyla.

To je skutečnost, která podle odpůrců projektu komplikuje debatu o jeho ekonomické návratnosti. Zatímco veřejnosti je představována budoucí náplň areálu a provozní model, konečné investiční náklady zůstávají neznámé.

Další paradox spatřují odpůrci v samotné podstatě navrhovaného konceptu. Přestože český knižní trh stále generuje miliardové obraty, dlouhodobě roste význam digitálního obsahu a audioknih, zatímco zájem části veřejnosti o klasické tištěné formáty postupně slábne. Kritici proto upozorňují, že projekt založený především na fenoménu knihy bude muset přesvědčit návštěvníky, že nabízí více než nostalgickou vzpomínku na slavnou minulost vimperské tiskárny.

Vzdušné zámky, nebo odvážná vize?

Zatímco se na veřejném projednání řešila budoucí náplň tiskáren, faktem zůstává, že objekt je třeba nejprve opravit. Některým zchátralým objektům dokonce v minulosti hrozila demolice. Město ale všechny budovy v letech 2020 a 2021 po dlouhých jednáních odkoupilo. Poté je znepřístupnilo a namísto bourání se je rozhodlo zachránit pro jejich historickou hodnotu.

Zakázku na statické zajištění objektů vysoutěžila před dvěma lety Firma GSI Invest v čele se Zdeňkem Kutilem a provedla zabezpečovací práce za přibližně dva miliony korun. Kutil tak patří mezi lidi, kteří měli možnost poznat technický stav budov z bezprostřední blízkosti.

„Budova byla na demolici určena správně. Statik, který to s námi procházel a určoval, kde to máme podepřít a uvést do bezpečného stavu, než započne rekonstrukce, sám prohlásil, že napadení dřevomorkou a zchátralost konstrukcí je významná a smíšené zdivo, které tam je ze sedmdesáti procent bude muset být odstraněno,“ uvedl Kutil, podle kterého technické problémy zdaleka nekončí pouze u poškozených konstrukcí.

„Narazili jsme na geologické a hydrologické problémy, vzlínání vody a podobně. Celé je to postavené na vodě a není to technicky zrealizovatelné. Jsou to vzdušné zámky,“ tvrdí Kutil.

Dalším problémem podle něj bude energetická náročnost budov a budoucí provozní náklady. Vzhledem k umístění objektů a složitým stavebním podmínkám předpokládá, že část prostor bude využívána spíše sezonně než celoročně.

Kutil, který je současně také vimperským zastupitelem, proto navrhuje zastavení projektu i za cenu ztrát, které by s takovým krokem mohly být spojeny.

Podobně závažný stav objektů potvrzuje také společnost Heritas, která se na přípravě projektu podílela jako subdodavatel Atelieru 111. Podle jednatele Lubora Gregory vznikly dva samostatné projekty, které mělY zajistit přístup pro zaměření k průzkumovým pracem a také pro zajištění bezpečí pracujících dělníků. „Havarijní stavy byly natolik rozsáhlé, že nebylo možné do části těch prostor tiskárny vůbec vstoupit,“ vysvětlil Gregora.

První projekt se týkal provizorního zabezpečení bývalé provozní haly tiskárny, druhý Steinbrenerova rodného domu a sousedního objektu, který byl za života slavného tiskaře rovněž v jeho vlastnictví.

Jak vznikl projekt revitalizace

Za architektonickým návrhem revitalizace Steinbrenerových domů stojí renomovaný Atelier 111 vedený architektem Jiřím Weinzettlem, který získal zakázku na základě jednofázové užší projektové architektonické soutěže. Harmonogram počítá s projektováním až do roku 2028.

Také Jiří Weinzettl potvrzuje, že architekti od počátku pracují s vědomím velmi špatného technického stavu objektů. „Technický stav samotných Steinbrenerových tiskáren je na tom nejhůř. Máme tam ještě dva objekty číslo popisné 3 a 4, které jsou přímo ve Steinbrenerově ulici. Tyto objekty jsou v lepším stavu a poměrně dobře rekonstruovatelné,“ přiblížil architekt.

Právě na některé z výhrad bude nyní muset architektonický tým odpovědět. Otázky technické proveditelnosti, rozsahu nezbytných zásahů do konstrukcí, řešení vlhkosti, energetické náročnosti i budoucí ekonomické udržitelnosti patří mezi témata, která budou pro další osud projektu zásadní.

O tom, zda se ve Vimperku podaří vytvořit projekt inspirovaný píseckou Sladovnou, nebo zda se naplní varování o vzdušných zámcích, rozhodnou následující roky. Jisté je zatím jediné – debata o Steinbrenerových domech se z otázky záchrany historického areálu proměnila v diskusi o tom, jakou budoucnost si Vimperk pro jednu ze svých nejvýznamnějších památek představuje.