Předloni bylo během strašení v Nerestcích pořádné horko, loni zima a déšť, letos počasí pořadatelům i účastníkům přálo. Dal se tak předpokládat vysoký počet účastníků. Organizátoři pro ně připravili několik novinek.

„Změnili jsme část občerstvení. Snažili jsme se ho doplnit o bezmasá jídla. Máme tady také nové atrakce. Jedná se o mobilní planetárium, které je strašidelné. Procházíte stanem a bojíte se. Ve vedlejším stanu za obecním úřadem probíhá malování na obličej, různé dílničky. To také ještě nikdy nebylo,“ prozradil starosta Vladimír Macoun. Dodal, že v obci vznikla nová kulturní komise, kde je předsedkyní Aneta Klimentová. „My tu akci musíme postupně někomu předat, protože v šedesáti letech těžko děláte to, co jste dělal ve čtyřiceti,“ přiznal starosta.

Mezi dalšími novinkami byl i soukromý pivovar Hulvát, palačinky od řezníka nebo tombola. Losovaly se tři ceny, ale pro příští rok organizátoři slibují, že by cen mohlo být více. Účastníci se do slosování mohli přihlásit úplně zadarmo, stačilo u registrace zadat některé své údaje, kterými je pak organizátoři zkontaktovali. První cenou byl výlet lodí na Orlíku, druhou dort, třetí nafukovací míč. Poslední novinkou byl fotokoutek. Na trase organizátoři tentokrát připravili třináct stanovišť, na kterých si různé strašidelné i pohádkové postavy připravily různé scénky.

„Stanoviště jsou podobná jako loni. Je docela problém sehnat někoho dalšího, ale zatím se nám to docela daří. Letos nově máme klauny. Také Křemílka a Vochomůrku, kteří se nám přihlásili teprve včera. Museli nahradit lidožrouty, kteří nám vypadli. Trochu jsme změnili sestavení trasy. Vodník je hned na prvním stanovišti a ve mlýně jsou čerti,“ přiblížil trasu Vladimír Macoun.  Členové organizačního týmu připravují akci už od začátku roku. 

Přijde generační obměna? 

„Je to už 23. ročník. Upřímně musíme přiznat, že už je to dost na hraně. Bylo by fajn, kdybychom to udrželi do pětadvacátého ročníku,“ dodala předsedkyně kulturní komise Aneta Klimentová. „ Dělat se dá ledacos, kdyby do toho měli chuť i ti mladí, ale nemají. My jim to rádi předáme, rádi všechno vysvětlíme, popřípadě jim pomůžeme, fakt už to není k tomu, abychom pořád všechno zařizovali. Týden se tomu musíte věnovat opravdu intenzivně. Třeba ve čtvrtek jsme tu celé odpoledne stavěli velký stan. Bylo to v tom největším slejváku. Pak jsme se šli schovat a pokračovali jsme až do deseti do večera. Nechci si stěžovat, ale je to opravdu o dřině. Chceme tuto tradici udržet. Bylo by ale potřeba, aby se zapojili mladí,“ pokračoval Vladimír Macoun.

Členy nové kulturní komise jsou i Jaroslava Macounová a Jan Beneš. „To planetárium jsme občas měli ve škole. Mají tématický program na halloween, asi čtvrthodinový. Tak jsme ho využili. Jsou tam různé skřeky a zvuky. Proto jsme vstup raději dali až od sedmi let,“ zmínila novou atrakci Jaroslava Macounová. Jan Beneš se staral především o organizační záležitosti.

Mezi návštěvníky byl i Pavel Závěšický s manželkou Marií a vnoučaty Markem a Honzíkem. „Přicházíme sem každý rok. Já odtud pocházím, teď bydlím v nedalekých Svučicích. Akce se nám líbí. Svým způsobem to strašně obdivuji, že jsou tady ochotni se do toho pustit, protože ta organizace musí být náročná. Vnoučatům se hodně líbí čerti a baba Jaga,“ zmínil Pavel Závěšický. Pokud lidé v Nerestcích zůstali i po absolvování trasy, mohli využít dalšího programu, jako bylo vystoupení Veverek od Věrky, country kapely a chybět nemohla ani pohádka a závěrečná večerní zábava. V půl desáté večer pak vypukl ohňostroj.

Užít si strašení si přišlo i 50 dětí z nedalekého tábora v Pohoří u Mišovic, který pořádá spolek Kájův Skorec z Prahy. Na táboře jsou nejenom děti z různých míst v republice, ale také děti například z Čimelic nebo Rakovic. „V Nerestcích jsme poprvé, protože z našeho tábora to máme na vlak nejblíže do Čimelic. Teď, jak tam staví dálnici, tak nemůžeme nikam projít. Hledali jsme tedy alternativy. Dnešní strašení se nám hodilo. Šli jsme sem sedm kilometrů a zpátky pojedeme autobusem,“ prozradila vedoucí tábora Monika Černá.

U vstupu se o zábavu starali Jaroslav Svoboda a Vladimír Vejšický. „Pokud jsme měli u postav dostatek lidí, tak já tady dělal na začátku stráž. Když přišla maska mrože a nikdo se do ní nechtěl obléct, tak jsem jí asi na tři roky oblékal. Nakonec jsem se vrátil ke stráži,“ poznamenal Vladimír Vejšický. „Přijde sem více než desetinásobek zdejšího počtu obyvatel. Věřím, že se tradice zachová i do budoucna,“ dodal Jaroslav Svoboda.