Socha vojáka Rudé armády v nadživotní velikosti dominuje parčíku před suchdolskou základní školou od roku 1971. „Pomník družby se SSSR“, jak byl označen v roce vzniku, rozbouřil vody v Suchdole nad Lužnicí již mnohokrát. Letos v noci z 24. na 25. února, tedy v den čtvrtého výročí ruského vpádu na Ukrajinu, sochu i podstavec v celkové výšce 4,5 metru někdo polil červenou barvou. Vyšetřování specifikovalo, že šlo o barvu na bázi akrylu. Parčík ovšem nemonitorují kamerové systémy a policie, která prověřovala i prodejny barev, nakonec případ odložila. Zůstala otázka, co s poničenou sochou. Ve středu 6. května u ní neležely květiny, jen ve výklenku stála prázdná plechovka od piva.

Klíčový letopočet: 1968

Suchdolská rada navrhla darovat pomník pražskému Muzeu paměti XX. století, které by ho přijalo do svých sbírek v autentické podobě včetně letošního poškození. „Muzeum počítá s vystavením sochy v rámci nového sídla v Domě pážat na Hradčanech,“ potvrdil zájem ředitel muzea Petr Blažek,. „Bude sloužit jako ideální prostředek, na kterém budou moci pracovníci muzea demonstrovat zvláště studentům události našich moderních dějin.“ O této myšlence vedlo zastupitelstvo města dlouhou diskusi, která nakonec vyústila v podporu.

Ačkoli zastánci ponechání pomníku v parčíku před školou poukazují na památku osvobození v roce 1945, odůvodnění předložené vedením města shrnulo zcela odlišné poznatky historiků: „Pomník byl odhalen za normalizace v roce 1971. Iniciátorem byla místní pobočka Svazu československo-sovětského přátelství, která prosazovala pozitivní výklad srpna 1968 jako internacionální pomoci a dokonce jako druhého sovětského osvobození. Podle archivních materiálů probíhaly přípravy ze strany pobočky v rozporu se stanovisky vedení místního národního výboru.“ Původní nápis při odhalení zněl: „1945, 1968, Na věčné časy.“ V roce 1990 byl sice pomník opatřen novou pamětní deskou, ale nyní je letopočet 1968 opět patrný. Část obyvatel Suchdola už léta označuje památník za ostudu a většina historiků míní, že jde o jediný svého druhu, který dosud stojí na veřejnosti.

Suchdol je dlouhodobě rozdělen

„Bydlel jsem sto metrů od pomníku a až do svých čtyřiceti let jsem myslel, že jde pomník osvobození v roce 1945,“ uvedl jednání zastupitelů starosta Ladislav Kotrba (Společně – SNK Suchdolsko). „Otázka měla být řešená v minulosti, ale nestalo se a červená barva všechno zrychlila.“ Vyčistění pomníku by podle oslovených restaurátorů stálo stovky tisíc, uvedlo vedení města. Použitý pískovec je porézní, relativně měkký a barva se pravděpodobně dostala hluboko do struktury.

Otázku, co s pomníkem, by zastupitelstvo muselo řešit už příští rok, jak upozornil starosta. Vzniká totiž urbanistická studie celého prostoru v centru, kde stával hotel U Bronců a kasárna pohraniční stráže, odkud bude přesunuta železniční zastávka a kde se také nalézá parčík s pomníkem.

„Máme výbornou příležitost svým rozhodnutím podpořit vzdělanost,“ odůvodnil záměr darovat sochu muzeu starosta. „Jde o historický areál zhruba vzdálený tři sta metrů od Pražského hradu. V tuto chvíli probíhá rozmístění artefaktů v jeho expozici. Jde o luxusní adresu a zároveň by Suchdol přispěl svým kamínkem do mozaiky a muzeum by mohlo být i cílem výletů naší školy nebo veřejnosti.“ Mezi radními se podle Ladislava Kotrby setkal s jednomyslným souhlasem.

Radní Zdeněk Fical (Spolu) dodal osobní poznámku: „Posypal bych si hlavu popelem, protože jsem dlouho chtěl, aby se pomník odstranil. Jednali jsme o něm mnohokrát a schovávali se za různé argumenty typu, že se otázka bude řešit koncepčně v rámci celého prostoru… Jsem rád, že k politickému důchodu jsem se toho dožil. Pokud jste si prostudovali všechny materiály, víte, že takový pomník nemá v současné době v republice obdoby.“ (Podrobněji o historii pomníku jsme psali v únoru, přečíst si můžete zde)

Bouřlivější část diskuse na téma, nakolik se pomník vztahuje k roku 1968 a nakolik k roku 1945, rozpoutala opoziční zastupitelka Věra Novotná (Za aktivní Suchdolsko). „Starší lidé s tím nebudou souhlasit, mají k pomníku určitě jiný vztah,“ konstatovala mimo jiné. Zastupitelé se nakonec shodovali, že Suchdol je v názorech dlouhodobě rozdělen. „Jsou tady rezidua péesáckého města,“ zaznělo mimo jiné v prudké debatě (ve městě sídlila jednotka pohraniční stráže a v průběhu let se přistěhovala řada pohraničníků z povolání).

Prostor před školou by měl být reprezentativní

S argumentací, že veřejnost nemusí souhlasit, ostře polemizoval Zdeněk Fical. „Jsme zastupitelská demokracie. Pokud jsou lidé, kteří nesouhlasí, měli nám to přijít říct. Vím, že takových je hromada, ale nepřišli.“

Odlišnou výhradu vznesl opoziční zastupitel Luboš Růžička. Zdůraznil, že nechce obhajovat rok 1968 ani komunisty ani Rusko. „O souvislosti s osmašedesátým rokem máme všichni jasno a že se o pomník někdo postará, je také v pořádku. Ale jde mi o to, na základě čeho se bude pomník likvidovat. Když někdo s něčím nesouhlasí, polije to barvou, a tím je to vyřešené? Jsou lidé, kteří se nemohou ztotožnit s tím, že je tady ukrajinská vlajka. Někdo přijde, postříká ji barvou a řešení bude stejné – ukrajinská vlajka se sundá?“

Přítomný historik a zároveň vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Daniel Veith prohlásil, že výhradě rozumí, ale na druhou stranu potvrdil: „Jsme jediní v republice, kdo takovou sochu má. Myslím, že se to mělo řešit v roce 1990 a neřešilo, protože nebyla vypořádaná majetková a další práva. Kdyby to byl pomník byť jedinému ruskému vojákovi, v pořádku. Ale tohle je pomník roku 1968, kdy se dvě party dohadovaly, kdo bude mít větší vliv a moc, a nakonec byli nastoleni neostalinisté.“

Jediným zástupcem suchdolské veřejnosti, který vystoupil, byl přírodovědec Josef Elster. „Pomník vznikl po roce 1968 po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, a to je prostě něco, s čím, myslím, většina našeho národa nesouhlasí,“ prohlásil Elster. „Chceme prostor upravit, aby prezentoval naše město, a prostor před školou by reprezentativní být měl. Jsou dvě možnosti: buď pomník bude sloužit ke vzdělání v Praze, nebo by si ho měla vzít za svůj škola a využívat ho výuce moderní historie naší republiky. Ale pak by měl být v areálu školy, ne uprostřed naší obce.“

Zastupitelé nakonec darování pomníku Muzeu paměti XX. století schválili jedenácti hlasy, dva přítomní se zdrželi. Z jednání se omluvili čtyři opoziční zastupitelé z uskupení Za aktivní Suchdolsko včetně bývalého starosty Luboše Hešíka.